Úvod
Nevládní organizace Dokumentationsarchiv der Intoleranz gegen Christen (Archiv dokumentace netolerance vůči křesťanům) se sídlem ve Vídni vydala v prosinci 2010 čtyřicetistránkovou „Zprávu o diskriminaci křesťanů v Evropě" která se zabývá obdobím let 2005 až 2010. Zpráva je zaměřena na evropské země a její autoři si uvědomují, že zahrnuje spíše trendy než celkový výčet jednotlivých případů, neboť organizace sice shromažďuje případy diskriminace vůči křesťanům na základě zpráv médií a hlášení jednotlivců, ale neexistuje žádný mechanismus hlášení takovýchto událostí.
Zpráva používá termín „netolerance", aby jím označila společenský rozměr, a termín „diskriminace" pro označení upírání rovných práv křesťanům a jejich zatlačování na okraj společnosti v oblasti zákonodárství. Takové netolerantní a diskriminační chování vychází z odporu vůči jednotlivým rysům křesťanské víry nebo jejích morálních postojů, které jsou podstatnou částí křesťanské víry, nebo z negativních předsudků vůči křesťanům či křesťanství jako celku. Zcela správně a vědomě se vyhýbá termínu „christianofobie"[2], neboť fobie znamená „iracionální obavy" z neznámého, ale tím křesťanství v Evropě zajisté není. Rovněž termín „pronásledování" si vyhrazuje pro systematické, velmi špatné zacházení, jako je konfiskace majetku, věznění, mučení nebo poprava.
Hlavní obsah zprávy
Zpráva začíná řadou výroků význačných osobností (na prvním místě cituje z řeči papeže Benedikta XVI. při jeho cestě do Spojeného království)ohledně snahy vytlačit křesťanství z veřejné sféry do sféry soukromé a ohledně sekularismu, který z podstaty věci není nábožensky neutrální.
Zpráva se pak v jednotlivých oddílech zabývá porušováním svobody slova, svobody svědomí a svobody náboženství včetně práva rodičů vychovávat své děti ve své víře. Zmiňuje též důsledky tzv. antidiskriminačních zákonů, které podle ní mají jako „vedlejší efekt" diskriminaci křesťanů. Zde by ovšem spíše bylo na místě usilovat o prokázání toho, že mnohdy nešlo o vedlejší důsledky, ale o výslovný záměr. Stejně tak legislativa týkající se „nenávistné řeči" (hate speech) kriminalizuje projevení některých základních prvků křesťanského učení.
Svoboda svědomí umožňuje věřícímu žít podle požadavků jeho víry. Omezení nebo popření svobody svědomí jednotlivce, dokonce na základě jiných práv, zbavuje toto právo smyslu a následně porušuje osobní autonomii jako hlavní požadavek lidské důstojnosti. Zpráva v tomto oddílu mimo jiné uvádí nezdařený pokus Parlamentního shromáždění Rady Evropy omezit výhradu svědomí zdravotnických pracovníků ohledně potratů[3]; případ španělského soudce, jenž byl suspendován, protože odmítl připustit adopci dítěte homosexuálním párem; případ úředníka ve Velké Británii, jenž se odmítl podílet na registraci homosexuálního partnerství. Jako i na jiných místech zpráva obsahuje odkazy na příslušnou internetovou stránku s bližšími údaji o citovaném případu.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLbox PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku



