V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz poprvé veřejně vyslovil jméno jedné ze stran, které hodlá před volbami podpořit, pojmenoval, koho v politice považuje za zlojedy a slabochy a koho si naopak váží.
Vy jste v jednom ze svých mediálních vystoupení řekl, že se obáváte, aby sociální demokracie, komunisti a případně zemanovci neměli po volbách ústavní většinu. Čeho se konkrétně bojíte?
Ústava je zásadní dokument, a já jsem přesvědčen o tom, že jakékoli změny ústavy je potřeba udělat v souladu s ústavní většinou demokratických stran. A KSČM nepovažuji za demokratickou stranu, proto ta obava. V Senátu už ústavní většinu levice má, kdyby jí dosáhla i v Poslanecké sněmovně, takové riziko by hrozilo.
V médiích jste prohlásil, že nechcete ve sněmovních volbách v říjnu podporovat politické strany, že vyjádříte podporu jednotlivým osobnostem. Ale na rozdíl od komunálních voleb, kde lidé mohou podpořit jednotlivé osobnosti napříč kandidátkami, ve sněmovních volbách to není možné, lidé volí celé kandidátky politických stran. Jaký v tom tedy vidíte smysl?
Já nechci voličům vnucovat svůj názor, je v pořádku, že každý má jiné preference. Někdo volí pravici, někdo levici, někdo má silnější enviromentální vědomí, někdo slabší. To je demokracie. Já se chci vyjádřit tak, abych dal najevo, v co věřím, aby volby dávaly smysl. Nechci vyjadřovat svou preferenci, jde mi o to, aby se politický systém co nejvíce očistil. Aby se volily takové strany, které s větší pravděpodobností nabídnou rozumné kandidáty, aby naše zastupitelská demokracie začala konečně fungovat, aby se do popředí společnosti dostali morálnější, férovější lidé než dneska.
Takže myslíte, že když podpoříte osobnosti v různých stranách, že ten, kdo volí nějakou stranu, by případně, kdyby mu záleželo na vašem doporučení, zakroužkoval kandidáta, kterého označíte?
Také, ale já se vyjádřím i ke stranám, nejen k osobnostem. To nebylo stoprocentně pochopené. Pokud například řeknu, že Strana zelených je rozumná volba, tak nemusím v tomto případě jmenovat osobnosti, protože lidi, kteří za tou stranou stojí, považuji za tu lepší volbu, která přinese lepší parlament a šanci pro očistu systému.
Když jste teď jmenoval zelené, byl to jen příklad, nebo si opravdu myslíte, že je to rozumná volba?
Byl to příklad, ale ten příklad nebyl špatný. Já ještě uvidím podle analýz, které se budou dělat, jak se během necelých dvou měsíců vyjádřím a jak silně kterou stranu či osobnost podpořím.
I když to plánujete udělat později, máte už dnes někoho, o kom bezpečně víte, že byste ho podpořil, že byste za ním stál jako třeba za Karlem Schwarzenbergem v prezidentské volbě? Je někdo, koho byste ještě doporučil, kromě zelených, o kterých jste se už zmínil?
Já bych nerad předbíhal dál. Teď jsem vám už prozradil, že uvažuji o Zelených.
Ondřej Liška
I když mne to trochu překvapilo. V minulosti jste říkal, že jste pravicově zaměřený člověk….
To jsem byl pravicově zaměřený.
Psali jsme:
Už nejste?
V dnešní době vidím, že situace je složitější. Určitě bych o sobě nechtěl říci, že jsem pravicově zaměřený člověk. Já jsem člověk, kterému jde primárně o hodnoty. Pak je už otázka společenské dohody, jak velká má být míra přerozdělení versus míra samostatnosti a zodpovědnosti, oboje je třeba. Vidím argumenty na obou stranách, je to skutečně o společenské dohodě. Ale aby systém demokracie fungoval, je třeba, aby ve vrcholné politice byli lidé, kteří ctí hodnoty, kteří jsou féroví, ať už na pravici, nebo levici.
Vidíte ve vrcholné politice nějaké osobnosti, která splňují vaše kritéria?
Takové osobnosti vidím třeba v Senátu, například Libor Michálek, nebo doktorka Alena Dernerová, a jsou i takové osobnosti v politických stranách. Ale ty jmenuji až před volbami.
Vy jste už řekl, že žádného z kandidátů nepodpoříte finančně. Proč?
Pokud bych někomu dal peníze, už by to vypadalo, že mám nějakou preferenci. Nemyslím, že by to bylo taktické, protože už bych tím ztrácel svou nezávislost.
Platilo by to třeba i v případě nějakého nezávislého, nestranického kandidáta do Senátu?
Finančně jsem ve volbách nikoho nepodpořil, ale tohle bych si ještě hypoteticky dovedl představit.
Víte už dnes, koho budete volit, nebo se teprve rozhodujete?
Sám ještě stoprocentně nevím.
Budete volit jinak než v uplynulých volbách? A spíš pravici, střed nebo levici?
Budu volit jinak. Středovou stranu.
Psali jsme:
Hnutí ANO pana Babiše?
To je málo pravděpodobné.
A jak Andreje Babiše hodnotíte jako politika?
Věřím tomu, že jeho úmysly jsou férové, to co chce, dává smysl. Provedení až tak dobře nehodnotím. Mám pocit, že nevnímá úplně rozdíl mezi společenskou, politickou činností a firmou. Jeho řízení určitě není dokonalé a podle mě není ani příliš dobré.
Vy jste se poměrně razantně angažoval v žalobě na tehdejšího prezidenta Václava Klause kvůli novoroční amnestii, i když jste říkal, že stejně nevěříte v jeho odsouzení, ale že je důležité o takovém kroku alespoň veřejně diskutovat. Jak jste byl spokojen s průběhem této kauzy, kterou se nakonec Ústavní soud odmítl zabývat?
Tím výsledkem jsme byli a jsme nadšeni. To se podařilo nad očekávání dobře, když se to dostalo až k Ústavnímu soudu. Upřímně: když jsme se na začátku ledna rozhodli, že musíme dát podnět na žalobu, vůbec jsme nepočítali s tak vynikajícím výsledkem. Podařilo se vytvořit ten počáteční precedent, že článek II amnestie byl zločin. Už to, když se podařilo prosadit, že se tím Senát bude zabývat, jsme považovali za velký úspěch, vůbec jsme nedoufali, že věc půjde až k Ústavnímu soudu. To je super, to je přelom, troufnu si říci, že velmi důležitá věc pro naši budoucnost, pro naši demokracii. Protože kdyby se tady stal takový špatný precedent ohledně zneužití moci, kdyby tento krok prošel bez povšimnutí - a ten zlojed Klaus se pro to snažil udělat maximum, všimněte si, jak vyhlášení amnestie načasoval - tak by trvalo dlouho, než by důsledky tohoto kroku pominuly.
Překvapilo vás v této souvislosti, že za několik měsíců po amnestii, která vyvolala tak negativní ohlas, Václav Klaus opravdu vážně uvažoval o návratu do politiky?
Nepřekvapilo, protože podle mého názoru je to nemocný člověk. Lační po moci a o nic jiného mu nejde. Samozřejmě kdyby měl šanci, tak by do toho šel. Ale i když je nemocný a lační po moci, není hloupý. Viděl, že by pohořel, že by se ztrapnil, tak od toho ustoupil. Možná to zkusí ještě někdy v budoucnu. Ale nevěřím, že by mohl uspět, Klaus už je minulost. Jsem rád, že se to tak vyvíjí. Koneckonců vidíme, kdo ho chtěl podpořit – Bobošíková. To je další exemplář naší demokracie.
Vypadá to, že Václav Klaus vážně uvažuje o evropských volbách, dokonce možná na kandidátce ODS:..
Mně velmi nepříjemně překvapilo vyjádření místopředsedy ODS Jiřího Pospíšila, který se vůči Klausovi nevymezil, dokonce by byl rád, kdyby Klaus zůstal v ODS. To mi dává definitivní tečku k názoru na ODS, obávám se, že ta strana je nereformovatelná. Bylo by nejlepší, kdyby se ODS nedostala vůbec do parlamentu, aby bylo jasné, že ten systém je třeba očistit.
Politici ne vždy říkají naplno, co si opravdu myslí. Možná pan Pospíšil nechtěl popudit příznivce Václava Klause v ODS i mezi voliči?
Možná to tak je, ale na druhou stranu, když se někdo vyjadřuje zavádějícím způsobem, neférově a nepravdivě, tak je to špatně. Ideální je život v pravdě. Život v pravdě člověku otvírá obzory a zlepšuje kvalitu života. Nemůžeme ale očekávat, že naše společnost bude férová, charakterní a lidé budou žít v pravdě, pokud její představitelé tak nečiní.
Ale někdy politici nemohou říci všechno naplno.
To ano. Ale nemají lhát. To je rozdíl. Žít v pravdě neznamená, že člověk řekne všechno.
Myslíte si, že je možné, aby politici žili v pravdě?
Rozhodně ano. Příkladem je zase pan Michálek a paní Dernerová.
To jsou nezávislí senátoři, nejsou v těch politických strukturách…
Věřím, že jsou i lidé, kteří ustojí politické struktury. My potřebujeme dosáhnout toho, aby politik byl člověk, který má respekt společnosti. Já věřím, že se nám podaří dosáhnout toho, aby většina těch, kteří řídí společnost, byli charakterní lidé. K tomu je zapotřebí, abychom jako občané vzali na sebe díl zodpovědnosti, chtěli to a vyžadovali to. Z technických věcí je naprosto klíčová změna politického systému.
Nemyslíte, že politici jsou zrcadlem společnosti, že ani mnoho lidí ve společnosti nejsou tak charakterní a morální, jak byste rád viděl politiky? Nehrozí, že když se po volbách vymění, objeví se v parlamentu zase stejní nebo podobní?
Já mám to štěstí, že jsem vzděláním matematik, studoval jsem obor pravděpodobnost. Mám velmi dobré vzdělání ve statistice, vím velmi dobře, jak fungují výběry. Vím, co je náhodný výběr a co je tak zvaný vychýlený výběr. Naše politická reprezentace je systematický výběr z toho horšího průměru. Není pravda, že naši politici jsou odrazem hodnot naší populace. Tak by tomu bylo, kdyby výběr kandidátů byl tzv. nevychýlený. Pro společnost a demokracii je potřeba, aby výběr lidí, kteří řídí společnost, byl z toho nejlepšího. Potřebujeme, aby morální hodnoty našich reprezentantů byly lepší než průměru společnosti. V současnosti je tomu naopak.
Argument, že politici jsou odrazem společnosti, je hláška, která se absolutně nezakládá na pravdě. Z hlediska analytického je pravděpodobnost, aby tomu tak bylo, prakticky vyloučena. To by musela být obrovská náhoda, protože politici se nějak vybírají a není důvod si myslet, že ten výběr je nevychýlený. Důvod, proč je to výběr z toho nejhoršího, je volební systém, kdy strany sestavují kandidátky netransparentním způsobem, dosazují na ně lidi, kteří jsou ochotni přikyvovat, posluhovat, na které mají vliv zloději v pozadí, jako je Rittig a spol, takže principiálně je nelogické se domnívat, že politici jsou odrazem společnosti. Podle mne tuto hlášku říkají někteří zlojedi, aby voliče manipulovali a brali jim chuť do změny. Je potřeba hlavně změnit styl, jakým se vybírají kandidáti do voleb, a k tomu je třeba změnit volební systém. A ten nový volební systém mám zpracovaný velmi detailně.
Psali jsme:
Na kandidátky se možná v politických stranách dostanou lidi dravější, bezskrupulóznější, intrikáni, manipulátoři..
A hlavně ti, kteří jsou ochotni sloužit těm zlojedům.
MUDr. Alena Dernerová
Ale proč jim to společnost promíjí a lidé je znovu volí, i když se ukáže, že třeba lžou a podvádějí?
A co mají voliči dělat? Nanejvýš se jim podařilo při volbách někoho vykroužkovat, třeba zlojeda Ivana Langra. Ale kroužkování je malá úlitba spravedlnosti, politici ustoupili, protože věděli, že to je nástroj extrémně slabý. My musíme systematicky změnit volební systém a pak budou moci voliči skutečně rozhodnout, kdo je bude zastupovat. Dneska je problém, že voliči volí pravici nebo levici, ale jednotlivé kandidáty neřeší. Systém je nepřehledný, na kandidátce je spousta jmen, lidé je neznají, a i kdyby kroužkovali, ten efekt je slabý.
Vy jste před rokem vyzýval, aby lidé nevolili parlamentní strany. Nezměnil jste názor po zkušenosti s Věcmi veřejnými?
Ne. Je třeba zdůraznit jednu zásadní věc: není možné nahlížet na menší mimoparlamentní strany prizmatem Věcí veřejných. To přece nebylo něco, co by se nepovedlo. To byl a priori vytvořený podvod. Bárta je zlojed, non plus ultra zlojed, stejně jako další, kteří ten projekt financovali. Šlo jim o to, jakým způsobem dostat k moci negativní lidi u nové platformy. Bohužel se jim to povedlo, podařilo se jim tak dostat k moci novou stranu, která byla od začátku koncipovaná jako podvod, a to vzalo mnoha lidem chuť volit novou věc. Ale to vůbec nejde srovnávat s jinými stranami. Věci veřejné byl speciální případ, to byl podvod, to neplatí pro všechny malé strany. Ale aby člověk věděl, o jakou jde stranu, jestli to není podvod, je potřeba sledovat dění a přečíst si analýzy a komentáře lidí, kteří se v tom vyznají a kteří nemají důvod voliče podvádět.
Podle vás byla skvělá zpráva pro občany, že se některé kauzy přestaly zametat pod koberec a že orgány činné v trestním řízení konečně začaly pracovat. Ale někteří kritici postupu státních zástupců a policie tvrdí, že v kauze Jany Nagyové šlo o státní puč. Co si o takovém názoru myslíte?
To jsou prostě bláboly zlojedů, kterým se to šíleně nehodí, třeba Rittigovi a spol, pro ně je to extrémní problém. Ale to, že se to děje, je úžasná věc. Vždyť třeba zneužití vojenského zpravodajství je naprosto neomluvitelná věc. Já jsem si dřív myslel, že bývalý premiér Petr Nečas byl relativně čestný člověk, akorát slaboch a zbabělec. Ale dneska si nemyslím ani to, že byl čestný člověk. Moje hodnocení pana Nečase úplně kleslo. Pořád si myslím, že je jeden z těch, kteří nekradl, pravděpodobně proto, že se bál, ale čistý člověk to není.
Takže jste přišel o iluze, pokud jde o bývalého premiéra?
Já to vnímám tak, že je třeba, abychom okolí hodnotili bez předsudků. To znamená, pokusme se všechno vidět v lepším světle. Ale nemá smysl být na to upnutý, pokud se ukážou fakta, že člověk je větší hajzl, než vypadá, nedá se nic dělat, tak budeme jednat podle toho. Ale lepší je přistupovat na počátku k člověku z té lepší stránky. To je jeden z klíčových postupů, kterým se podaří dosáhnout toho pokroku.
Psali jsme:
Vy byste měl dávat recept některým politikům, jak nezpychnout, když se dostanou k moci. Protože vy jste vydělal dost peněz, ale nezměnilo vás to, nestal jste se arogantním, necitelným k problémům jiných lidí. Poradíte, jak na to?
Dát recept asi není jednoduché. Mohu za sebe pouze říci, že klíčová je osobní síla, ničeho se jen tak neleknout a nenechat se vystrašit. Rozumím, že některé lidi prostě tomu podlehnou, protože jsou prostě slaboši. Takový slaboch je podle mne Nečas. Když do politiky vstupoval, byl pravděpodobně čestný člověk.
Moje filozofie světa a existence je taková, že absolutně vylučuje jakékoli špatnosti. Došel jsem jednoznačně k tomu, že když chce mít člověk kvalitní život, musí jednat morálně a podle hodnot. Myslet si, že když něco ukradnu, někoho zneužiju nebo podvedu, a tím krátkodobě zbohatnu nebo se dostanu k moci, tak mi to zkvalitní život, je iluze. Takoví lidé kvalitní život mít nebudou. Lidé mohou mít šťastný život, až pochopí, že k tomu je potřeba pravda a čestnost. Je třeba, aby lidi vnímali korupci a špatnosti jako extrémně negativní věc a dali to najevo.
V čem vy nacházíte smysl života? V úspěšném podnikání, v boji s korupcí?
Já nacházím smysl života v současné době ve vynaložené energie a práci v přeměně společnosti v pozitivní společnost, kde se ve velké většině lidé budou vzájemně podporovat, kde budou spolupracovat, kde si budou moci důvěřovat. Věřím tomu, že dosažení pozitivní společnosti nebude dlouho trvat. Důvod je ten, že máme technologie a nemusíme mít materiální nedostatky, což je naprosto klíčový faktor, to je poprvé v historii. Proto věřím, že se přechod k pozitivní společnost podaří. A poté, až se to podaří, už mám v hlavě další věci.
Bojím se, že když budete čekat na vznik vaší vysněné společnosti, že na ně už nedojde.
Nebojte, že nedojde. Určitě dojde.
Kdo hledá štěstí ve špatných věcech, nikdy podle vás šťastný nebude, ale kdo žije v pravdě, bude šťastný a spokojený. A vy jste šťastný? Nebo co vám k tomu štěstí ještě chybí?
Jsem čím dál šťastnější, dnes jsem například o hodně šťastnější než před pěti lety. Dřív jsem dělal matematiku, to mě bavilo, ale dnes jsem začal mnohem víc přemýšlet o podstatě našich životů, o tom, proč tady jsme a co má opravdu smysl. Explicitně jsem si uvědomil, jak důležité je žít podle hodnot. Moje snaha pomoci ostatním mi přináší velké uspokojení. Ale úplně šťastný ještě nejsem, to budu, až budeme mít pozitivní společnost, až budou opravdu šťastní téměř všichni. Protože si nemyslím, že člověk může být úplně šťastný, když ostatní lidé na tom nejsou dobře. To nejde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
