Politologové z podstaty své profese musí rozumět všemu, i když víme, že to není možné. Pan Jelínek toho o kulturní politice sice napsal ve svém textu hodně, ale fakta nepoužil v podstatě žádná. Dovolím si některá jemu i čtenářům předložit já. Rozpočet ministerstva činí pro tento rok 8,89 miliardy korun, loni to bylo 8,42 miliardy. Významnou část, až 1,65 miliardy, z toho ale představují peníze ze zdrojů Evropské unie.
V roce minulém to byla jen miliarda. Pokud odečteme tyto jasně nasměrované peníze a navíc připočteme, že musíme spolufinancovat evropské projekty (částkou 250 miliónů), tak se dostáváme v rozpočtu k částce o 150 milionů nižší než loni. Z toho pak vznikla tahanice, že dáváme daleko méně peněz na živé umění.
Nakonec se nám podařilo v minulých dnech najít více financí i pro tuto část kultury. Pokud by nás chtěl někdo v této souvislosti obvinit za drastický zásah do české kultury, chci jen připomenout, že škrty na kulturu, bohužel, se v současné ekonomické krizi objevují všude v Evropě. Bez ohledu na to, zda je vláda levicová (Francie), nebo pravicová (Španělsko, Velká Británie)
Moje vystupování považuje pan Jelínek za defenzívní a nepřesvědčivé. Za dobu, co jsem v úřadě, byl ale přijat zákon o podpoře kinematografie a audiovize, na který se léta čekalo.
Došlo k výrazným posunům v letitých kauzách v oblasti památkové péče a ministerstvo zprostředkovalo navrácení některých nelegálně vyvezených či odcizených uměleckých děl. Česká filharmonie zahájila sezónu s novým šéfdirigentem.
Jmenováním nového ředitele byla stabilizována situace v Národním divadla (ano, zde jsme předtím udělali chyby). Ke kompromisnímu řešení dospěla v lednu složitá jednání o budoucnosti točny v Českém Krumlově. A mohla bych jmenovat desítky dalších věcí. To je defenziva?
Chtěla bych v této souvislosti připomenout, že slušnost neznamená slabost. Výsledky průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd totiž hovoří jinak, než o čem média s oblibou píší.
Toto centrum vydalo 14. února zprávu o hodnocení vývoje vybraných oblastí veřejného života za rok 2012. Občané si v případě kultury myslí toto: podle 22 procent se situace zlepšila, podle 58 procent zůstává stejná a pouze podle 13 procent se zhoršila (sedm procent neví). CVVM zveřejnilo 11. června loňského roku (to už jsem byla půl roku ministryní) i výsledky jiného výzkumu – podle něj bylo ministerstvo kultury nejlépe hodnoceným ministerstvem ze všech.
Za důvod některých problémů v kulturní politice státu považuje Lukáš Jelínek „vztah neoliberální pravice k nehmotným statkům, k nimž kultura patří“. V tom případě bych doporučovala se podívat na rozpočty ministerstva kultury za posledních deset let.
Za levicových vlád nešlo rozhodně na kulturu více peněz. Změnila se ale struktura rozdělování financí – daleko více zdrojů, jak už jsem psala, jde z Evropské unie a daleko více dáváme na vědu a výzkum.
Výdaje na vědu a výzkum představují 471 miliónů korun a z větší části směřují do zhodnocení státního majetku a majetku samospráv, proto se vyznačují dlouhodobými pozitivními účinky na ekonomiku i podporu kulturního rozvoje regionů. Kdo chce modernější a konkurenceschopnější Českou republiku, tomu rozumí.
Přestože mnozí naši kritici tvrdí, že ženeme kulturu (a všechno, co k ní patří) do propasti, není to pravda.
Stát má mnoha uměleckým aktivitám pomáhat, má pečovat o památky, starat se o uchování i rozvoj kulturního dědictví, ale musíme u toho vycházet z reálných možností státu, ne ze zbožných přání několika jednotlivců.
Alena Hanáková
ministryně kultury
Vyšlo v Právu
Psali jsme:
Mgr. Alena Hanáková
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo kultury
