Mlátili ho Češi i Němci, bojoval za Hitlera. Bydlí v Ústí a je bez koruny

Dvaadevadesátiletý Klaus Walter se narodil v Ústí nad Labem v rodině majitele malého obchodu české národnosti a maminky, která se starala o domácnost a hlásila se k německé národnosti. 

Více příběhů ZDE

Když vznikla roku 1918 první Československá republika, byl pan Walter rád, že může žít v demokratické zemi a úřady mu přidělily dle matky německou národnost. To se mu stalo v jeho životě hodně osudné, stejně jako jeho velký koníček – šachy a sociálně demokratická orientace jeho otce.

Roku 1918 vstoupil Klaus Walter do Sociálně demokratické mládeže. „Můj otec jako malý živnostník byl přesvědčený sociální demokrat, a tak jsem se stal také mladým sociálním demokratem, věřil jsem v ideály Masarykovy československé republiky, kde mimo jiné spolu žili svorně Češi i Němci, tedy alespoň na severu Čech,“ říká Klaus Walter exkluzivně ParlamentnímListům.cz a připomíná, že sociálním demokratem zůstal i ve chvílích, kdy v českém pohraničí sílila pozice Sudetoněmecké strany (SDP).

Z Masarykovce otloukánkem

„Jenže pak přišla neuvěřitelná nenávist mezi Čechy a Němci. Byla vytvářena články v německých novinách, které vycházely v první republice. Ze mě se stal takový otloukánek. V restauraci jsem jednou byl bit Čechy, kteří ve mně viděli Němce a potom Němci, kteří ve mně viděli sociálního demokrata,“ tvrdí pan Walter a dodává, že situace se hodně zhoršila potom, co bylo Ústí nad Labem přičleněno ke Třetí říši. „V tu chvíli bylo více méně jasné, že budu muset narukovat do německé armády, přestože jsem měl s Němci společnou jen národnost. Jako dvacetiletý jsem se měl coby student ústeckého gymnázia ženit, ale místo toho jsem musel na frontu bojovat za wehrmacht. Sudetští Němci byli posíláni na ruskou frontu. Ve městě Stanislavovo (dnes se město jmenuje Ivan Frankievsk – pozn. redakce) mě zatkli příslušníci Ukrajinské povstalecké armády, takzvané UPA, kteří bojovali za samostatnost Ukrajiny,“ říká Klaus Walter, který přiznává, že v té době si myslel, že zůstane v zajetí takzvaných Banderovců a válku přežije spolu s nimi. „Oblíbil si mě dokonce i sám Bandera, byl vynikající šachista a hrál se mnou tuto hru na čtyřiašedesáti polích. Viděl, že šachy hrát umím a hrou se mnou si krátil volný čas. Ale při přestřelce Banderovců s Rusy u Lvova jsem upadl do zajetí Rudé armády a vypadalo to, že je se mnou konec a poputuji do nějakého ruského gulagu,“ tvrdí pan Walter.

Tenkrát vzal osud do svých rukou a pokusil se o útěk. „Mezi zajatci Rudé armády panoval zmatek, který jsem se pokusil využít a uprchnout. Ani nevím, jak se mi to povedlo. Běžel jsem snad přes čtyři stovky kilometrů, skrýval se v horách a protože jsem uměl jak česky, ukrajinsky (to se Klaus Walter naučil v UPA – pozn.redakce), tak i německy, chvílemi jsem v Beskydech pobýval u českých partyzánů a chvílemi u Banderovců z UPA. Až jsem se šestého května ocitl v Praze a naivně si myslel, že se dostanu vlakem do rodného Ústí nad Labem k mamince. Jenže mě zatkli Vlasovci z takzvané Ruské osvobozenecké armády a já se ocitl v centru takzvaného Pražského povstání. Zní to absurdně, ale já, který byl původně naverbován do wermachtu jsem nyní proti němu bojoval v řadách ROA generála Vlasova a slavil s nimi příjezd ruských tanků, abych pak utíkal s generálem Vlasovem do amerického zajetí. Dostali jsme se až na zámek obsazený americkou armádou do Lnář v jižních Čechách, kde Vlasova zatkli Američané a začali vyjednávat s Rudou armádou o jeho vydání,“ vzpomíná Klaus Walter i na okamžiky, kde nevěděl, co se s ním stane. „Skončím na šibenici nebo nás pustí,“ vzpomíná Klaus na chvíle, kdy nevěděl, co s ním bude a připomíná i na obrovsky charismatického generála Vlasova, který si ho oblíbil. Jestli víte proč? No, pochopitelně i on uměl skvěle hrát šachy a s Klausem Waltrem sehrál několik partií. „Vlasov putoval na šibenici, mě poslali do Ústí nad Labem, „ vzpomíná se slzami v očích Klaus Walter.

V severních Čechách tehdy vládly revoluční gardy a ty mě zmlátily a hned zařadily do transportu pro sudetské Němce. „Ani mě ty kopance od příslušníků rudých gard nevadily, jelikož jsem se dozvěděl o smrti matky a otce. Byl jsem bezradný a chtěl umřít. Do Německa jsem ale neodcestoval, jelikož jsem měl u sebe náhodou průkazku sociálně demokratické partaje a navíc si na mě jeden úředník, co transport sudetských Němců z Ústí nad Labem vypravoval, vzpomněl a řekl: „Vždyť je to ten šachista. Ten s námi chodil na schůze sociální demokracie.“

A tak Klaus Walter zůstal v krajském městě na severu Čech. Život to pro něj nebyl jednoduchý, komunisté mu vyčítali, že je Němec, a tak zejména po únoru 1948 musel střídat zaměstnání, pracoval v místní chemičce, u benzinového čerpadla, uklízel v tiskárně. A přitom všem hrál šachy. Dopisoval si se šachisty z celého světa, se kterými hrál korespondenční šachy.

Přišel rok 1989 a Klaus Walter se marně domníval, že se ve svých devětašedesáti letech dočká důchodu. Na něj čeká dodnes marně. Nemá odpracované potřebné roky v českých podnicích, a tak žije ze sociálních dávek a taky z fondu německých válečných veteránů. „Musím se smát, vždyť proti wehrmachtu jsem vlastně bojoval,“ tvrdí Klaus Walter žijící na Severní terase v Ústí nad Labem za minimální příjem v bytě 1+1.

„Nestěžuji si, utrácím pouze za jídlo, cigarety bez filtru a knížky o šachu. Občas si jdu zahrát šachy s kamarády do Spartaku Ústí nad Labem,“ tvrdí Klaus Walter a i přes značnou sociální nouzi si na poměry ve státě nestěžuje. „Čtu noviny v knihovně, sám si je nekupuji, šetřím každou korunu. Přečtu si sice politické zprávy, ale jinak mě politika nebaví, na rozdíl od šachů,“ tvrdí Klaus Walter a dodává: „Volím stále sociální demokracii, jako otec a matka, přestože mi ani Zeman či Paroubek sympatičtí nebyli. Jen při posledních komunálních volbách jsem volil Stranu zdraví a sportu – Prosperita, jelikož za ní kandidovali šachisté,“ říká pan Walter a těší se, že si z ušetřených peněz koupí novou knihu bývalého mistra světa v šachu Garryho Kasparova. „Budu si jeho partie přehrávat,“ míní sudetský Němec žijící v Ústí nad Labem. Paradoxní je, že místní sdružení Němců žijící v severních Čechách ho za svého člena nepřijalo, Údajně proto, že jeho otec byl Čech. „Nevím, kam patřím, asi jsem světoobčan,“ tvrdí Klaus Walter.

Historik Jan Křenek říká k zajímavému případu Klause Waltra ParlamentnímListům.cz: „Znám případy, že někteří sudetští Němci byli perzekuováni, jak ze strany Třetí říše, tak i Československé republiky. V tomto ohledu nebude asi pan Walter jediným.“ A sociolog Jaroslav Huk dodává: „Obdivuji na tom člověku, že dokázal v mezních situacích přežít. Ostatně i nyní mu po zaplacení nájmu skoro nic nezbude, ale na rozdíl od ostatních nechodí škemrat na sociální odbory. Jeho paradoxní výhodou je, že zůstal sám, tedy jen s několika přáteli ze šachového klubu a spoustou studijních materiálů věnujících se hře na čtyřiašedesáti černobílých šachových polích.“