Řešit, anebo neřešit otázku církevních restitucí v tomto roce? Zatímco loni v listopadu vznikla na úrovni ČSSD a církví pracovní skupina, která má jednat v příštích měsících o možné revizi restitucí - ČSSD usiluje o snížení finančních náhrad, vyjmutí areálu Pražského hradu z restitucí a o omezení účelu, na který by měly být prostředky vyplacené církvím použity ,a naopak zástupci církví odmítají možnost změny restitučního zákona a nabízejí zmírnit finanční náhrady - poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna spolu s advokátem Jiřím Vyvadilem jsou pragmatičtější.
„Milí přátelé, hodlám založit občanské sdružení, tedy nejen jakousi myšlenkovou platformu zvoucí Občané proti církevním restitucím. Toto sdružení by se systematicky zabývalo otázkou církevních restitucí, vyvíjením tlaku na jejich zrušení či sledováním jednotlivých církevních kauz,“ vepsal do záhlaví facebookové skupiny občanů, kteří jsou proti církevním restitucím, bývalý senátor Jiří Vyvadil.
JUDr. Jiří Vyvadil
Chce to jako občanské sdružení
Učinil tak minulou sobotu a během dvou dnů získal na svou stranu 783 členů. To jej následně prý přimělo k tomu, aby rozšířil aktivity skupiny i mimo Facebook a přihlásil tak Občany proti církevním restitucím jako občanské sdružení.
Jako jeden z prvních se ke skupině přidal poslanec ČSSD ze severních Čech Jaroslav Foldyna. Podle něj jsou totiž restituce „zločinem na českém národě".
Zatímco ale Foldyna chce, aby se na státní svátek upálení Mistra Jana Husa svolala masová demonstrace národa spojená s řadou happeningů, Vyvadil přišel s nápadem, aby „Občané proti církevním restitucím“ přišli s peticí. Ta by měla vyzývat prezidenta Miloše Zemana, aby využil svého ústavního práva a „nejmenoval hlavního ideologa a zastánce církevních restitucí, i s ohledem na jeho možné trestní stíhání pro malverzace na ÚSTR, ministrem kultury“.
Herman: To je složitá věc!
„To je složitá věc a já mám nyní jednání. Pošlete mi dotazy e-mailem a rád na ně odpovím,“ reagoval na to podrážděně napřed lidovecký nominant na post ministra kultury Daniel Herman.
"Jako občan má pan advokát Vyvadil právo na svůj osobní názor, což já respektuji jako rozený demokrat. Tohle je ale věc trošku jiná. To je dohoda koaličních stran, které delegují své nominanty na ministry a pan prezident by je měl jmenovat. Mně to tak připadá jako absurdní divadélko,“ poznamenal k tomu místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka.
Ve své odpovědi pro ParlamentníListy.cz také zdůraznil platnost zákona o církevních restitucích: „Revidovat úhrady? Oba pánové asi neznají dostatečně náš právní systém. Je tady přece zákon, který nabyl platnosti a který byl sice napaden u Ústavního soudu, ovšem ten jej ponechal v platnosti.“
Ta změna už možná není...
„Oni se pokoušejí nějakým prazvláštním způsobem usilovat o nějakou změnu, která ale dost dobře není možná,“ řekl dále Jurečka nad aktivitami obou sociálních demokratů, tedy Foldyny i Vyvadila.
Ing. Marian Jurečka
Už prý v tomto roce neočekává, že by vznikly nějaké silné občanské iniciativy, které by proti církevním restitucím dokázaly nějak obstojně reagovat. „Že by tady někdo dokázal silně proti právnímu postupu v právním státě protestovat, tak to už nečekám,“ shodil nakonec ze stolu Vyvadilovu iniciativu Jurečka.
Bělobrádek: To mi za komentář nestojí
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek byl ovšem skoupější. „Ten člověk a jeho názory mi nestojí za komentář,“ sdělil Bělobrádek ParlamentnímListům.cz na dotazy ohledně „Vyvadilova“ hnutí. Na další otázky ParlamentníchListů.cz, tedy že se k iniciativě přidal i poslanec Foldyna, pak jen zopakoval: „To vše mi nestojí za komentář.“
„Já jsem tady neběhal v listopadu 1989 po náměstích proto, abych teď řešil nacpaná břicha církevních prelátů. To tedy ne,“ uvedl ovšem k reakcím lidovců pro ParlamentníListy.cz rázně Jaroslav Foldyna.
Podle něj jen pracovní skupina mezi politiky a církevními hodnostáři, která nedávno vznikla, nestačí, skupina by totiž měla mít oporu v tom, že si veřejnost a národ přeje vydávání majetku církvím zarazit.
Nesmí přijít rezignace
„Pak by to byl i nějaký impuls pro politiky, že musejí jednat, a aby také něco vyjednali. Není možné na to rezignovat,“ poznamenal.
„Mluvil jsem o této iniciativě, o tom, že je třeba ji podpořit, s mnoha sociálními demokraty. Třeba se senátorem Jaroslavem Sykáčkem, či s předsedou Poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem. Myslím si, že má smysl dát nějakým způsobem najevo, že tento způsob vydávání – nejsem přitom a priori proti církevním restitucím, ale proti náhradám, jak jsou vypočítány – není konečný, a že by se to ještě dalo řešit. Domnívám se, že je potřeba dát najevo názor občanů. Proto se můžeme všichni pod tím deštníkem spojit a dát třeba 6. července na den Jana Husa najevo, co si národ o tom všem myslí a tlačit na politiky, aby to nějakým způsobem řešili. Vždyť také říká Bible: ´Kde je vůle, tam je cesta.` Proto si myslím, že všechno lze řešit,“ pronesl dále Foldyna.
Na 6. července tak prý navrhuje, aby vznikly po celé zemi happeningy a nesouhlasné celonárodní demonstrace v Praze.
Národ nejsou ovce
„Vždyť v rámci církevních restitucí jde o tři miliardy ročně nepeněžitých náhrad! Já tady ale vůbec nemluvím o těch právních sporech, jestli ten majetek je církve nebo není, tak jak k tomu paní spisovatelka Lenka Procházková podávala stížnosti a žaloby, kde tvrdí, že církev měla od dob Rudolfa II. ty majetky jen zapůjčené a nejsou tak jejich majetkem. Jde totiž hlavně o to, že v době, kdy tady nejsou peníze na školy, na sociální zařízení jak pro nemocné seniory, tak ani pro děti, se mají dávat nějakým církvím tři miliardy ročně. To je prostě nesmysl! A jestli si pan Kalousek a Nečas mnou ruce, jak to zařídili, tak já k tomu říkám, že národ nejsou ovce. Ale ten národ svoje přesvědčení také musí nějak dát najevo. Takže pojďme udělat reparát,“ vyzval nakonec přes ParlamentníListy.cz občany Foldyna.
Herman: Jde o uměle vytvořenou bublinu
Lidovecký poslanec Daniel Herman nakonec ParlamentnímListům.cz na písemné dotazy položené přes e-mail skutečně odpověděl.
„Jsem rád, že žijeme v demokratické společnosti, kde občané mají právo a skutečně mohou svobodně vyjadřovat své názory na společenské události i na konkrétní osoby,“ uvedl Herman na otázky ohledně iniciativy Jiřího Vyvadila. Jeho ataky na svou osobu ale odrazil jemně.
„Co se týká údajného trestního oznámení na mne, jde o uměle vytvořenou bublinu. Policie ČR žádné trestní oznámení na moji osobu neeviduje. Již v září loňského roku sdělila ve vysílání České televize současná ředitelka ÚSTR, že trestní oznámení, které na mě v dubnu 2013 podali někteří členové Rady ÚSTR, bylo státním zastupitelstvím odloženo,“ zmínil Herman.
Podle něj ovšem už nyní není otázka boje proti církevním restitucím aktuální.
„Otázka církevních restitucí byla s definitivní platností zákonnou cestou vyřešena, lze tedy do budoucna očekávat i pokles mediálního zájmu o tuto věc,“ dodal Herman.
Státní pozemkový úřad eviduje 1666 výzev
Církve by podle zákona měly dostat asi polovinu někdejšího majetku v hodnotě zhruba 75 miliard korun, který je v držení státu. Za ostatní majetek pak mají získat náhradu 59 miliard korun během třiceti let. Stát by naopak církvím přestal hradit platy duchovních ve výši půldruhé miliardy korun ročně.
Vyrovnání státu s církvemi ale od 2. ledna 2014 pokročila do druhé fáze: Končí totiž roční lhůta, do které mohly církve a náboženské organizace o vrácení majetku požádat. Jen Státní pozemkový úřad zatím eviduje 1666 podaných výzev.
Státní pozemkový úřad přijímá žádosti o vydání takzvaných zemědělských nemovitostí. Dosud podané výzvy se týkají 137 tisíc hektarů lesů a polí.
Celkem podle údajů k 30. prosinci církve podaly 3319 žádostí o vydání 71 282 pozemků a 891 staveb. Několik žádostí se týká také movitých věcí, o některých již stát rozhodl - Národní galerie například vydá gotické desky tvořící Vyšebrodský oltář, čtyři obrazy z rovněž středověkého Puchnerova oltáře a dva obrazy Petra Paula Rubense.
Národní památkový ústav dostal v červnu výzvu k vydání kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, mezi další památky, o které církevní společnosti požádaly, patří hrad Bouzov, klášter Porta Coeli v Předklášteří, Sázavský klášter, zámky Týniště, ve Žďáru nad Sázavou či v Kroměříži.
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
