Je  nepochybné, že zdraví je  v žebříčku hodnoty na čelním místě  a to jak u jedince, tak  v celé současné  společnosti. Ochraně zdraví, upevnění zdraví a návratu zdraví je věnována  pozornost s tím, že  návrat zdraví tedy léčení stavu, kdy je zdraví poškozeno je konkrétní osobou preferováno před upevněním zdraví nebo ochranou  zdraví.

Nárok na ochranu, upevnění a návrat poškozeného zdraví je zakotven a garantován v řadě platných právních předpisů včetně předpisů nejvyšší právní síly.

Stejně tak jako všechny jiné  poskytované služby, tak i u  činností  při poskytování zdravotní péče vznikají  náklady,  které je třeba uhradit, a bez jejichž úhrady by zajištění této potřebné činnosti  nebylo reálně možné.

Zajištění úhrady poskytované zdravotní péče je v ČR zajištěno několika způsoby. Je možné, aby si některé druhy  zdravotní péče uhradil pacient sám, přímo poskytovateli této péče. Jedná se o výkony, které z veřejného zdravotního pojištění uhradit nelze.
To se týká výkonů estetické chirurgie, například odstranění přebytečného tuku, úprava tvaru nosu nebo očních víček, nebo výkonu na žádost pacienta, které nejsou v souvislosti s poskytováním péče. Například, když zdravý pacient sám chce vědět jakou má krevní skupinu. Pacient si sám zváží zda  výkon chce a zda na jeho úhradu má. Pokud na úhradu této péče nemá, není péče poskytnuta. V této oblasti nejsou problémy a všichni, včetně pacientů, bez námitek akceptují, že bez úhrady nákladů a práce  zdravotní péče poskytovaná nebude.

Největší část zdravotní péče je poskytovaná z veřejného zdravotního pojištění nebo u cizinců z jiného  druhu pojištění. Základním principem tohoto pojištění je princip vzájemné solidarity pojištěnců. Pojištěnec hradí  předpisem stanovenou výši pojistného i v době, kdy péči nečerpá a jiný pojištěnec v době, kdy jí potřebuje, má ze zdravotního pojištění péči hrazenou bez ohledu na výši úhrady a výši pojistného

Tady začínají problémy. Zdravotní péče je poskytovaná a hrazená i osobám, kteří žádné  zdravotní pojištění neplatí vůbec. Tím dochází k porušení principu solidarity při úhradě zdravotní péče a  snižování platební kázně při platbách pojistného.

Zvláštní kategorii tvoří neplatiči poskytnuté zdravotní péče, kterou tvoří cizinci. Větší zdravotnická zařízení dokládají, že se nejedná o částky malé, ale vždy o částky nevymožitelné. Cizinci se domáhají  poskytnutí péče na specializovaných pracovištích, aniž by měli  uzavřené pojištění a uhrazené pojistné, nebo zaplatí malou zálohu a konečné vyúčtování již neuhradí.
Někdy, zejména při ambulantním vyšetření nebo ošetření, se prokazují neplatnými doklady, což v daném čase, ošetřující nemůže zjistit. Péči pak také uhrazenou nemá.

Vytváří se tak situace, kdy řádně platící  zdravotní pojištění, jsou vůči neplatícím znevýhodňováni, což se oprávněně jeví jako amorální.

Zdravotnická zařízení ošetřující cizince  musí poskytovat zdravotní péči, za které nejen  nedostane zaplaceno, ale za které náklady spojené s poskytovanou péči  náklady zaplatí samo zdravotnické zařízení a to i v případě, že již dopředu je mu tato skutečnost známá. A to za situace, kdy náklady na   poskytovanou  kvalitní zdravotní péči stoupají a současně stoupá i  počet pacientů neplatících.

Tento stav nelze trvale přehlížet, neboť tím, že věc není řešena a není zastaven trend trvalého nárůstu tohoto negativního jevu, který fungování  činností zdravotnických zařízení negativně ovlivňuje. Nelze také podceňovat, že neplatiči  významně ovlivňují postoj lidé  ve společnosti k poskytování a úhradě zdravotní péče, k poskytovatelům péče i k cizincům.

Pacienti poukazují na skutečnost, že cizinec neuhradil za poskytnutou zdravotní péči půl milionů a nic se neděje, je nedobytný. Na pacientovi občanovi ČR se požaduje regulační poplatek  30 nebo 90 Kč a pokud není uhrazen je  úspěšně vymáhán. Stále častěji se setkáváme s kolizemi, které mezi ošetřujícími a ošetřovanými cizinci vznikají, když  se ošetřující ptají na  pojištění cizince nebo na způsob úhrady, což je, dle ošetřujících,  dotaz za stávající situace adekvátní,  ale ošetřovanými vnímán jako dotaz, který je ponižuje a to i za situace, kdy úhrada péče zajištěna pojištěním není a přímá platba je nereálná, protože pacient uvádí, že je nesolventní.

Opatření, která by účinně vedla k nápravě jsou a budou vždy nepopulární, ale jsou  nutná a čím později budou přijata tím, bolestněji bude jejich přijetí vnímáno. 
 
Dle našeho názoru  je třeba vycházet ze skutečnosti, že každá osoba  žijící nebo pobývající na území ČR má možnost vyžít některého z druhů pojištění, ze kterého by potřebná zdravotní péče  byla  v potřebném rozsahu uhrazena. Pokud se kdokoliv  svobodně rozhodne, že této možnosti nevyužije, pak se také svobodně rozhodl, že  za své rozhodnutí ponese následky.

Včetně toho, že při potřebě  se mu dostane ošetření  odpovídající skutečnosti, že pacient není plátcem žádného pojištění a není solidární s jinými potřebnými.