Virus žloutenky typu A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Nejčastěji se přenáší nepřímou cestou pozřením kontaminovaného jídla či nápoje. Žloutenky typu B se přenáší tělními tekutinami – krví, spermatem či vaginálním sekretem. Možný je také přenos poraněním o pohozenou jehlu (narkomani), riziko je také při ošetřování krvácející zraněné osoby.  Mezi nejčastější způsoby nákazy patří nechráněný sexuální styk.

Díky zlepšení hygienických a sanitárních standardů u dětské populace se vnímavost vůči viru žloutenky typu A přesunuje do vyššího věku na adolescenty a dospělé. Například během epidemie hepatitidy A v roce 2008/2009 byla v ČR nejpostiženější populace ve věku 25 – 35 let. Předpokládá se, že postupem času nebudou dospívající již přirozeně promořeni virem hepatitidy A, což zapříčiní nárůst závažnosti jejího klinického průběhu u dospělých. Málokdo pak ví, že onemocnění žloutenkou typu B může v nejzávažnějších případech vést až k cirhóze či rakovině jater.

Proto se proti žloutence typu B očkují v ČR kojenci a současně 12letí již od roku 2001. Dospělí starší 23 let tak nejsou proti žloutence typu B očkováni a měli by očkování zvážit. Proti žloutence typu B (i A) se povinně očkují i některé rizikové skupiny jako např. zdravotnický personál, osoby poskytující sociální služby, nováčci vězeňské služby ale i studenti medicíny či pracovníci integrovaného záchranného systému (A+B). Ti jsou totiž vystaveni vyššímu riziku nákazy a mají očkování zdarma. Nově se povinně a zdarma proti žloutence typu B očkují také návštěvníci rekvalifikačních kurzů péče a ošetřování osob v sociálních zařízeních nebo manipulace s odpadem ve zdravotnických zařízeních.