Je pravda, že čas nás zase posunul o kus dál a přibylo nejen množsví vynálezů lidstvu prospěšných, ale i nemocí, které je ničí. S tím také snaha vědců, najít proti nim vhodou prevenci. A mezi ty nejúčinnější a nejosvědčenější patří očkování.

Díky němu se  i v nejohroženějších částech světa podařilo zcela vymýtit řadou nebezpečných chorob, které vyvolávaly epidemie a mají na svědomí miliony lidských životů. Patří sem třeba černé neštovice, dětská obrna, tuberkulóza, tetanus, nebo černý kašel.

České zdravotnictví mělo mezi zeměmi, kde se  úspěšně očkuje, vždy výsadní postavení  a práce českých lékařů byla v oblasti prevence  uznávána a respektována.

Stejně jako poznatky vědy se  ovšem vyvíjejí i nové mutace nebo druhy onemocnění. A tak se v posledních letech některé varianty nemocí, které byly již považovány v naší zemi za vymizelé, znovu objevují. V této souvislosti nás napadá třeba tuberkulóza nebo černý kašel.

Nové objevení  tuberkulózy dávají odbornící do souvislosti s nárůstem migrace lidí ze zemí, kde se tato nemoc stále běžně vyskytuje, neboť zde nachází vhodné životní podmínky. Nakažení lidé, kteří k nám přijedou za prací, mohou tuto chorobu roznášet. Pravda, v proočkované české populaci nehrozí epidemie, ale přesto oslabený jedinec může onemocnět velmi vážně.

Medicína zaznamenala také opětný výskyt černého kašle, který se u nás nevyskytl už několik generací. Příčinou  zřejmě bude zmutovaný vir, který je rezistentní proti běžnému očkování.

Důvodem toho, proč se očkování stalo předmětem diskuse je to, zda stoupající počet vakcín, které člověk během svého života dostane, není pro lidský organismus nebezpečnější než samo onemocnění a také to,  zda si tělo nevytváří vlastní obranné látky, díky kterým dochází k mutacím a očkování je tak neúčinné.

Odborníci se však přiklánějí na stranu očkování. Proočkovanost u nás dosahuje 98 % a díky jí se u nás některé choroby přestaly úplně objevovat. Při poslední infekci záškrtu před rokem 1958 zemřelo 80 dětí. Do doby, než v sedmdesátých letech bylo zavedeno očkování proto spalničkám, jimi onemocnělo ročně až 50 000 dětí a kolem 50 jich umíralo. Už při propopuštění z porodnice jsou tedy součástí propouštěcích dokladů  očkovací průkazy, které naše děti provázejí až do dospělosti.

Zdravotní stav populace se ale mění a mění se i přístup k očkování, Nelze již bezhlavě automaticky očkovat každé narozené miminko nebo každé dítě. Zvyšuje se počet různých alergií, zvyšuje se počet nedonošených dětí, objevují se další nemoci jako pneumokok, HIV nebo rakovina. S nimi se objevují nové vakcíny, které by nás a zejména naše děti měly před těmito zákeřnými chorobami chránit.

Některé hradí přímo pojišťovny, na některé se jen přispívá a některé si zájemci hradí sami. V těchto případech je velmi důležité k očkování  přistupovat individuálně  a pečlivě zhodnotit všechna případná rizika.

Boj se zákeřnými nakažlivými chorobami, ve kterém je očkování účinnou zbraní nikdy nekončí, ale nesmíme jej, ve vlastním zájmu, vzdát. Žádný zásah dio lidského organismu není zcela bez rizika, ale občasná komplikace po očkování je nesrovnatelná s důsledky, která by přinesl zánik této obrany.