„To, co předvedla ODS v těchto volbách, byl prototyp kampaně, která se má vyfotit a nalepit na ledničku, aby děti v noci nechodily mlsat. Používat to jako příklad toho, jak se nemá dělat předvolební kampaň. Nevěděl jsem, jaká je kampaň ODS a co chce ODS sdělit,“ prohlásil dlouholetý politik ODS.
Co jste říkal na volební výsledek ODS ve sněmovních volbách? Čekal jste až takové fiasko?
Čekal jsem, že to bude tragický výsledek, čekal jsem jednociferný výsledek, ale přiznám se, že jsem ho čekal tak o dvě procenta vyšší. Nicméně je to katastrofa, myslím, že je teď nutné velmi přesně definovat příčiny a na základě těch příčin se rozhodnout, jaké řešení zvolit. Myslím si, že jednou z příčin debaklu je to, že se ODS zcela odideologizovala, že jí hrozí, že bude stranou, která bude lhostejná všem ostatním, protože nikdo nebude dost dobře vědět, co ta strana vlastně chce, z čeho vychází, tudíž nebude důvod ji volit.
Fotogalerie: - Výkonná rada zdecimované ODS
Před minulými volbami jste měl na starosti předvolební kampaň ODS. Jak se vám líbila ta letošní?
To byla druhá příčina volebního debaklu. Já jsem jen na cestě z Olomouce do Prahy viděl zhruba dvanáct kampaní a do teď vlastně nevím, jaké bylo v těchto volbách hlavní sdělení ODS voličům.
Co by teď měla ODS dělat, aby se jí voliči vrátili?
Myslím, že ODS potřebuje v tuto chvíli oprášit své ideové základy, napsat praktický program, k tomu všemu vzít politický marketing, promíchat, protřepat a z toho udělat zajímavou, atraktivní, pro voliče přitažlivou směsici důvodů, proč se k ODS mají vrátit.
Teprve po poučení, co bylo příčinou volební katastrofy, je možné říci, co dělat dál. Mám ale velkou obavu, že místo toho, aby si lidé, kteří byli za politiku ODS tři roky zodpovědní, řekli, tady jsme udělali chybu, tady přijímáme osobní zodpovědnost, se snaží dívat kamsi do minulosti a ukazovat prstem na někoho jiného a říkat, že ten za to může, místo aby se podívali tváří v tvář realitě a řekli, tady jsme udělali chybu my, my neseme politickou odpovědnost, my odcházíme a otvíráme prostor pro nové.
Je jedno smutné rčení, že slepý snadno uvěří barvoslepému, že svět je černobílý. V tuhle chvíli platí: Pokud si černobílí budou myslet, že když se dají dohromady, budou vidět svět barevně, a pokud členská základna ODS se bude chovat jako slepá, pak ODS nečeká nic dobrého. A je to smutné, protože tato země potřebuje vyvážený systém, ve kterém se střídá levice s pravicí, plus některé strany k nim, tato země potřebuje autentickou občanskou pravicovou stranu. A lidé, kteří ji vedli po uplynulé tři roky, se chovají jako barvoslepí a myslí si, že když se barvoslepí shluknou dohromady, že to bude pro stranu něco dobrého znamenat. Ne. Kdyby v každé jiné firmě, a ODS se musí částečně chovat jako firma, management přinesl akcionářům takovéto výsledky, tak by jim řekli, ani vám neděkujeme, odejděte.
Psali jsme:
Vidíte příčiny neúspěchu ODS jen v posledních třech letech? Neschylovalo se k tomu postupně? V roce 2010 měla ODS také méně hlasů, než čekala, kolem dvaceti procent, ale protože sestavovala vládu, nevyvozovala z toho nějaké důsledky. Voliči možná tehdy ještě dali podporu ODS, ale když se odchylovala od svého programu a různé skandály pokračovaly, tak se od ní odvrátili.
Já věřím v benchmarking, jak platí v byznysu, musí platit v politice. Před třemi roky jsme získali přes dvacet procent. V situaci, kdy se všichni klaněli Jiřímu Paroubkovi, nám to díky dobře vedené kampani umožnilo sestavit vládu a zabránit sestavení vlády Jiřím Paroubkem a Vítem Bártou. A dvacet a půl procent je sakra podstatně víc než sedm a půl procent. Díky bohu, kdybychom je teď měli. Každý se máme podívat za sebe, co za námi je, a to, že někdo nese plnou politickou odpovědnost za tři roky, kdy vedl stranu, je přece neoddiskutovatelné.
Fotogalerie: - Nečas u výslechu
 modified.jpg&id=14938)
 modified.jpg&id=14941)
Někdo byl ve vedení, ať stranickém nebo ve veřejných funkcích. Jestli se něčeho bojím, tak je to neschopnost říci si pravdu do očí, neschopnost a neochota nést politickou odpovědnost za výsledky své práce a tvářit se, že se vlastně nic neděje, že všechno bylo blbě před pěti, deseti lety a že my jsme ti úžasňáci, kteří povedou stranu k zářným zítřkům. To je nesmysl, takhle systém a politická strana nemůže fungovat.
Buďme tedy konkrétní, stranu vedl Petr Nečas jako předseda, místopředsedy byli Miroslava Němcová, Martin Kuba, Jiří Pospíšil, Pavel Blažek, Tomáš Chalupa, ale v grémiu strany byli i Jaroslav Kubera, Zbyněk Stanjura, Jan Zahradil, další byli ve výkonné radě. Tohle jsou lidé, kteří podle vás nesou hlavní zodpovědnost za volební fiasko?
Já nechci být soudcem nad jinými lidmi. Jestliže hlásám princip pravomoc a odpovědnost, pak každý, kdo se nechá zvolit do nějaké funkce, musí vědět, že se z té funkce bude zodpovídat a musí nést účty. Buď v tom skládání účtů uspěje, nebo ne. Nepochybně dominantní odpovědnost měl předseda, grémium a širší vedení ODS. To není výtka, to je konstatování faktu. Mně trochu chybí tahle debata. Mně chybí debata například u nás v Olomouckém kraji. Před třemi lety jsme měli volební výsledek 19 procent, teď jsme měli 6,03 procent. Kdyby komunisté dostali o čtyři stovky hlasů víc, tak jsme v regionu neměli jediný poslanecký mandát.
A co mě děsí, to je bohorovnost ve straně a přesvědčení, my to děláme dobře, předtím to dělali blbě, my jsme dobří, místo toho, abychom si nahlas říkali, co jsou příčiny neúspěchu. Připomíná mi to situaci, když na stadionu, který má padesát tisíc míst, hráči lítají jako blázni po hřišti, a když prohrají osm nula, diví se, proč na ten zápas chodí sto lidí a ne padesát tisíc jako kdysi. Ale utěšují se tím, že teď už neprohráli deset nula, ale jen osm nula. Ale nepřemýšlejí nad tím, co je příčinou, že nechodí diváci a že dostávají takovou nakládačku.
I po tomto volebním debaklu postrádáte ve straně debatu o příčinách propadu? Určitá bohorovnost se dala trochu pochopit po minulých volbách, když se podařilo ODS sestavit vládu, i když nevyhrála volby, ale nepodívat se teď pravdě do očí už je trochu zvláštní.
Přesně tak. ODS po minulých volbách skončila těsně druhá, v situaci, kdy se předtím producíroval Jiří Paroubek a nechal se oslovovat pane premiére a sociální demokrati si říkali paní ministryně, pane ministře, Sestavili jsme vládu, a přesto kongres ODS potom rozhodl o jiném složení vedení ODS. Přesto všechno, že se volby daly označit za relativní úspěch, se politická odpovědnost skládala. Já byl první, kdo byl na řadě a říkal jsem ok, pojďme si říci, že ODS bude pokračovat pod jiným vedením. A teď se nás snaží barvoslepí přesvědčit, že svět je černobílý, přitom my, kteří barvoslepí nejsme, víme, že svět je barevný.
A tady neplatí parafráze Šimka a Grossmana: Táta uměl číst a máma psát, tak se dali dohromady, aby rodili vzdělance. Dva barvoslepí prostě ještě neuvidí svět barevně. Myslím, že ODS ztratila ideový náboj, měla by oprášit svůj ideový základ, na tom definovat jasný srozumitelný program a přidat k tomu základní principy marketingu a komunikace. To, co předvedla ODS v těchto volbách, byl prototyp kampaně, která se má vyfotit a nalepit na ledničku, aby děti v noci nechodily mlsat. Používat to jako příklad toho, jak se nemá dělat předvolební kampaň. Nevěděl jsem, jaká je kampaň ODS a co chce ODS sdělit.
Psali jsme:
 modified-635164058176272916.jpg&id=14070)
Nehrál v tom roli pád vlády, z kterého se ODS do předčasných voleb pořádně nevzpamatovala?
Nepochybně, člověk musí vnímat také okolnosti, za kterých se do kampaně šlo. Ale politiku, politickou práci mají dělat profesionálové. Je fajn, když vidíte entusiasmus některých lidí, ale na výsledku, který je špatný, to nic nemění. Můžete se utěšovat, že jste to myslela dobře, ale je-li výsledek špatný, tak je úplně jedno, jestli jste to myslela špatně nebo dobře.
Vy jste někde prohlásil, že z osobního hlediska bylo dobře, že jste odešel z vrcholné politiky, ale z politického hlediska to vidíte jako negativní, protože kdybyste ve stranických funkcích zůstal, že by ODS nedopadla tak špatně. Proč si to myslíte?
To první je realita, to druhé je spekulace a úvaha. Nejprve k té realitě: Ano, je to tak. Díky tomu, že nejsem třetím rokem aktivní v politice, mám čas dělat věci, které mi dávají chléb, dávají radost a zanechávají stopu. Umožňují mi kariérní růst a obživu, umožňují mi vybírat si lidi, s kterými chci mluvit, projekty, které chci dělat, a vybírám si jen ty, které mě nadchnou. Chci dělat věci, které jsou nadčasové, které nejsou koupí za účelem dalšího prodeje. To se mi daří a mám víc času na rodinu, na své filantropické aktivity, víc času na vysokou školu a v tomto smyslu je můj život podstatně bohatší než předtím. To druhé vychází z možná ne skromného přesvědčení, že moje zkušenost, můj přehled, můj cit například pro politický marketing, moje odbornost by nepochybně vedly k tomu, že by se spousta věcí nestala.
Co je nejdůležitější, že bych nikdy nepřipustil, aby se Ministerstvo vnitra a policie dostaly pod vliv kryptomafiánských struktur Věcí veřejných kolem Víta Bárty. Shodou okolností se teď všechno nádherně propojuje do jednoho kruhu. Nejdřív musel Bárta a spol., protože chtěl ovlivnit, obsadit a řídit policii, odstranit Langera, proto byla ta špinavá hnusná osobní kampaň proti mně, pak se musel zbavit policejního prezidenta, což se mu kvůli ústupnosti našeho vedení povedlo, dosadil si tam Petra Lessyho jako ústupného slouhu. První, co Lessy udělal, vyměnil ředitele Útvaru pro odhalování korupce a kriminality, dosadil si tam svého plukovníka Martince. A ten první, co udělal, dosadil si svého analytika plukovníka Petržílka.
A teď se dozvíme, že to byl pan Petržílek, který donášel Vítu Bártovi informace, které sloužily podle mne k vydírání lidí kolem. A tohle by se nestalo, přinejmenším by nenastal takový rozklad instituce zvané Ministerstvo vnitra, jaký byl pod tím bílým koněm jménem Radek John. Já doufám, že si to takhle někdo spojí dohromady, že nejdřív Bárta a jeho kryptomafiáni řekli, že nejprve musí zlikvidovat Langera, aby si tam mohli dosadit poslušné slouhy.
Psali jsme:
Ale proč jste tomu nezabránil, nebyl jste po volbách poradcem Petra Nečase na Úřadu vlády?
Já jsem nikdy neměl oficiální status poradce. A vážil jsem si toho, že Petr Nečas, s kterým se známe dvacet let od roku 1989, měl zájem slyšet mé názory na fungování politické strany, na fungování resortu Ministerstva vnitra. Tak to bylo a tak to také zůstalo. Bylo to setkávání z času na čas lidí, kteří se lidsky znali a kteří spolu prošli ledasjakými souboji, kteří mnohdy stáli proti sobě v rámci stranických voleb a stranických primárek, a přesto spolu byli schopni spolupracovat. Spolupráce vyvrcholila, když po odstoupení Mirka Topolánka Petr Nečas naskočil do volební kampaně, kterou jsem vedl. Vážím si toho, že tam mi dal absolutní důvěru a řekl, ty to vedeš, já budu dělat přesně to, co mi řekneš. A myslím, že výsledek se ukázal.
Proč tedy pak v koaličních jednáních došlo k tomu, co teď kritizujete, že strana udělala ústupky Bártovi?
Já jsem neusiloval o vliv, já jsem chtěl primárně žít svůj vlastní osobní život, pracovat na své odbornosti, připravovat se na advokátní zkoušky, rozvíjet školu, svou nadaci Bezpečná Olomouc, Muzeum olomoucké pevnosti, dětskou dopravní nadaci, potkávat se více s přáteli.
Takže práci v ODS už se tolik nevěnujete?
Já jsem s tou stranou vyrostl, vlastně jsem spoluzakládal ODS u nás v Olomouci chvíli poté, co se v Olomouci konal ustavující sjezd. Vstupoval jsem do ODS jako člen stávkového výboru studentů, jako projev přirozeného naplňování důvodu, proč jsme tehdy v listopadu 1989 jako studenti stávkovali. Pro mě je existence této strany strašně důležitá, je to součást mého života. Není mi lhostejné, co s ní bude, navíc pro fungování státu tato země potřebuje autentickou pravicovou občanskou stranu. Ne taková obskurní slepence, hnutí, jako je Úsvit nebo sebrání lidí odevšad pod rouškou kritiky všeho, jako je ANO. Dokud byl zájem o mé názory a mé rady, rád jsem je dával a rád jsem pomáhal. Já si chci žít svůj vlastní život, rád někomu pomůžu, když někdo chce, ale moje role je teď úplně někde jinde než na pódiu, ani se tam nechci vracet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
