Premiér Petr Nečas ve snaze zbavit se zodpovědnosti za podpis pod novoroční amnestií se dal do vysvětlování, že amnestie je výsostným právem prezidenta a předseda vlády podle ústavních zvyklostí svým spolupodpisem pouze potvrzuje, že není v rozporu s právním pořádkem. Dá se věřit, že by byl politicky tak naivní, nebo je pravděpodobnější spekulace, že dobře věděl, jaký poprask amnestie vyvolá, a proto odřekl tradiční oběd s prezidentem v Lánech, aby nestál po jeho boku tak brzy po jejím vyhlášení?
Nad jeho argumentací běsní sociální demokracie. „Premiér není žádný podpisový automat, to by byl skutečně hodně drahý podpisový automat,“ prohlásil její předseda Bohuslav Sobotka. Také komentátor Hospodářských novin Jiří Leschtina kroutí nad obhajobou předsedy vlády hlavou: „Copak je v parlamentním systému premiér robotem připojujícím muří nohy pod glejty panovníkovy?“
Amnestii měla připravovat vláda a přitom o ní nevěděla
Váha premiérova podpisu nemůže být podle něj nulová už proto, že podle Ústavy za amnestii odpovídá vláda, a nikoli prezident. „A jsme u další neuvěřitelnosti: premiér přiznal, že ministry o amnestii neinformoval. Podepsal ji v utajení a teď tvrdí: ´Je ústavní zvyklostí, že premiér nemusí vládu informovat předem´,“ pozastavuje se v komentáři Jiří Leschtina.
Psali jsme:
„Jsme svědky neuvěřitelného diletantismu. Od roku 1920 všechny amnestie připravovala vždycky vláda v čele s ministrem spravedlnosti, nikoli Hrad,“ rozmetává výmluvy premiéra předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Podle něj je takzvaná kontrasignace premiéra v Ústavě proto, aby vláda mohla mít amnestii nejen připravenou, ale aby také posoudila její dopady.
Nečas se snaží najít pro obhajobu jakékoli argumenty
Předseda vlády se tedy nemohl obsadit do role pouhého vykonavatele vůle prezidentského rozmaru. „Pokud chtějí premiér a prezident použít v masovém měřítku pokyn k zastavení stíhání, tak musí dlouho dopředu požádat nejvyššího státního zástupce, aby jim řekl, kolik případů by do toho spadlo, jakého druhu to jsou věci, jaký dopad by to mohlo mít,“ tvrdí Pavel Rychetský s tím, že to měla posoudit armáda úředníků Ministerstva spravedlnosti.
„Petr Nečas se snaží najít jakékoli argumenty pro obhájení své pozice a svého postoje k amnestii. V tomhle kontextu to celkem chápu. Navíc je pravda, že od první československé republiky nikdy nedošlo ke kontroverzi mezi prezidentem a premiérem při vyhlašování amnestie. Takže ústavní zvyklost dosud opravdu byla taková, že k vyjednávání nebo licitaci premiéra s prezidentem o rozsahu amnestie nikdy nedošlo,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog a historik Jan Bureš.
Amnestie by v moderním právním státě neměla existovat
Hned ale dodává, že vnímání amnestie veřejností je dnes úplně někde jinde a že se toto zvykové právo musí změnit. „A to tak, že když prezident vyjádří úmysl vyhlásit amnestii, tak se tím musí zabývat vláda a Ministerstvo spravedlnosti připraví varianty amnestie. Vláda jednu z nich vybere, a tu prezident buď podepíše, nebo nepodepíše. Nemůže to být tak, že ji prezident někde potajmu připravuje bez konzultace s odborníky. To patří někam do 19. století,“ podotýká Jan Bureš.
Zdůrazňuje také, že za důsledky amnestie odpovídá vláda a z toho se nemůže Petr Nečas jako její předseda vyvléci. Obzvlášť ve chvíli, kdy je amnestie pociťována veřejností jako něco samo o sobě nepřijatelného a velmi problematického. „I na Západě se veřejnost i odborná a také politické elity přiklánějí k tomu, že by v moderním právním státě amnestie vůbec neměla existovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz prorektor Metropolitní univerzity Praha Jan Bureš.
Když nešlo o politický obchod, zbývá už jen premiérova zbabělost
Jiří Leschtina připomíná, že Petr Nečas je v politice od roku 1991 a zažil celou Klausovu privatizační éru. „To nás chce vážně přesvědčovat, že netušil nic o nebezpečí zastavení případů z té doby, v nichž šlo o krachy bank, tunelování fondů, okrádání státu i nic netušících klientů? Pak ale nemá co dělat v čele kabinetu, který si pořád ještě říká protikorupční,“ rázně se komentátor HN vypořádává s premiérem.
„Možná i proto odvolal novoroční oběd s prezidentem. Aby nestál po jeho boku, až se veřejnost bude probírat z prvního šoku,“ dodává Jiří Leschtina a přemítá, proč v tom Klausovi nezabránil, když měl v rukou všechny zbraně. „Čím ho drží hradní pán v šachu? Nečas možnost jakéhokoli politického obchodu odmítá. Pak ale zůstává jediné vysvětlení – premiérova zbabělost,“ prohlašuje bez okolků.
Amnestie udělala z předsedy vlády a prezidenta dočasné spojence
To politolog Jan Bureš se domnívá, že oběd v Lánech s amnestií nesouvisí. „Už dlouho je však evidentní, že jejich vztah je narušený, že prezident nemá Petra Nečase rád a v čele ODS by si představoval někoho jiného. Ale ta amnestie z nich udělala dočasné spojence, protože Nečasovi, když už ji Klausovi podepsal, nezbývá nic jiného než ji hájit. A Klausovi zase nic jiného než to interpretovat jako útok na něj i na vládu Petra Nečase,“ poukazuje Jan Bureš.
Zaútočit na ni hodlají poslanci ČSSD návrhem na vyslovení nedůvěry. „Pokud by se přidali nějací koaliční či nezařazení poslanci, tak amnestie bude spíš problém zástupný. Samozřejmě se to vnímá jako chyba premiéra, ale víc jako chyba prezidenta. Ale skupinka nezařazených poslanců má primárně zájem zůstat ve sněmovně až do konce volebního období, protože každému z ní je jasné, že by své mandáty už nikdy neobhájili, a proto nechtějí předčasné volby,“ nepočítá politolog s tím, že by ČSSD mohla při hlasování o nedůvěře vládě uspět.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
