Její ministři, kteří spravovali (a spravují) rezort kultury, dokázali za tuto dobu rozvrátit kulturní frontu tak, jak se to nikomu předtím nepodařilo. Neomalenými a nekompetentními rozhodnutími v personální, organizační sféře a oblasti dalšího rozvoje kultury dosáhli tristních výsledků, které poznamenají kulturu jako takovou na mnoho let dopředu. Kdo jsou viníky této situace? Jednoznačně dva ministři za TOP 09 - dříve J. Besser a nyní A. Hanáková.
Když J. Besser, dlouholetý starosta Berouna, přebíral ministerstvo kultury, zvedla se proti němu první vlna nesouhlasu, protože s kulturou neměl prakticky žádné zkušenosti, ani v řídící funkci. Jak se záhy ukázalo, Besserovi kritikové měli pravdu. Besser prohlašoval, že jde na ministerstvo jako manažer a že se podle toho bude chovat a podřizovat tomu své další kroky. Ty na sebe dlouho nenechaly čekat. Besser je začal činit s tím, že české kultuře pomohou, a pokud nebudou vidět hned, pozitivní dopady jeho počínání přijdou jistě později.Besser se přitom choval jako autokrat, který svá rozhodnutí nekonzultoval ani s odbornými kruhy, ani se zainteresovanou kulturní veřejností.
První Besserovým fatálním rozhodnutím byl v červnu 2011 nápad sloučit Státní operu Praha (SOP, dříve Smetanovo divadlo) s naší první divadelní scénou, Národním divadlem. Proti tomuto kroku okamžitě vystoupili jak umělci, tak odborníci, jež varovali, že pro sloučení neexistuje žádný racionální důvod, a že bude po organizační stránce těžko proveditelné. Besser argumentoval tím, že se ušetří nemálo finančních prostředků, které se mohou investovat jinam, navíc podle něho byla dva roky po sobě SOP ekonomicky ve ztrátě, což však následně popřel její tehdejší ředitel, který Besserovo tvrzení vyvrátil. Besser neslyšel ani na argumenty, že podobné sloučení provedl svého času nechvalně známý komunistický ministr školství a národní osvěty Z. Nejedlý a že má SOP dlouhou historickou tradici.
Jiným nekompetentním krokem z Besserovy dílny bylo rozhodnutí zbourat památkově chráněný historický dům na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí. Důrazné protesty Klubu za starou Prahu či architektů jako vždy zůstaly oslyšeny. Bouráním památek byl známý především předlistopadový režim, kteý nechal například v roce 1985 odstřelit jedinečnou neorenesanční stavbu nádraží na Těšnově kvůli stavbě metra.
Dalším kontroverzním krokem se stalo zrušení gotických sklepů blízko Národní třídy za kulturní památku. Respektive Besser prohlásil za kulturní památku jen část z nich. Důvod byl v tomto případě prozaický, ministr kultury šel jednoznačně ,,na ruku" spřáteleným developerům. Besser opět nebyl ochoten naslouchat odborným kruhům, v daném případě vědeckým kapacitám z oboru archeologie, kteří protestovali proti ministrově svévoli.
Jedním z posledních ministrových lapsusů bylo bezdůvodné odvolání dlouholetého ředitele Národního filmového archivu V. Opěly, mezinárodně uznávaného odborníka. Ministerstvo řádně nezdůvodnilo jeho zproštění z funkce, mlžilo jen jakýmsi ,,manažerským" pochybením. Důvod byl jediný. Opěla si dovolil nesouhlasit s vypsáním neprůhledného výběrového řízení na stavbu depozitáře, které mělo navíc prokorupční parametry. I když Opělovi zbývalo do důchodu jen pár týdnů, byl přesto Besserem za nedůstojných podmínek odvolán, zřejmě aby ,,nepřekážel".
Výše zmíněná vážná pochybení v úřadu tak vrhají na ,,manažerskou" práci J. Bessera poněkud jiný stín, než jak si sám představoval. V prosinci 2011 Besser ukončil rok a čtyři měsíce trvající ministerskou kariéru tak, jak ji začal - neslavně. Vyšlo najevo, že se svým kamarádem, za korupci odsouzeným podnikatelem P. Hráchem, vlastní napůl byt na Floridě. Jen ho jaksi ,,zapomněl" uvést v daňovém přiznání.
Pokud se lidé domnívali, že Bessera již nelze v nekompetentnosti a diletantství překonat, tak se bohužel mýlili. Ministerstvo převzala A. Hanáková, která prokázala totální neznalost kultury jako takové, jejího prostředí a mechanismů. Prakticky ihned po instalaci do úřadu nebyla Hanáková v televizním pořadu vysvětlit, proč má v obecné rovině dojít k církevním restitucím (rozuměj převodu majetku), jak se přišlo na částku 60 miliard korun a zda bude vůbec výčtovým zákonem stanoven majetek, který se má ,,vracet".
Druhým závažným pochybením bylo rozhodnutí Hanákové odvolat ředitele Národního divadla O. Černého, které vůbec neodůvodnila a argumentovala pouze naučenými obecnými frázemi. Navíc Černého chválila předtím za to, jak dobře si vede v procesu slučování (transformace) SOP a ND, přitom jako zástupný důvod uvedla to, že jej odvolává za přílišnou pomalost celého procesu (!). Pokusila se dosadit do funkce prozatimního ředitele svého ekonomického náměstka M. Sankota, který prohlásil, že byl ,,parkrát" v životě v divadle a divadelnictví není jeho doménou. Nakonec se rozhodla pro uklidnění rozbouřené situace jmenovat dočasným ředitelem ND provozně - technického ředitele V. Peloucha.
Hanáková se vůbec ke škodě naší kultury v problematice neorientuje a je otázkou času, kdy se dopustí dalších závažných pochybení, které mohou mít v dlouhodobém horizontu fatální následky. Obávám se však, že absence základních sebereflexivních mechanismů u A. Hanákové (a dříve Bessera) naopak ještě vyhrotí neutěšené poměry, které na kulturní frontě v současné době panují. A zejména díky tomu je česká kultura v takovém stavu, v jakém je - v pozvolném rozvalu.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
_profil_top.jpg)
