Mít peníze znamená mít vliv a moc, a tu církev měla v minulosti tak značnou, že musela být moudrými panovníky omezena. A víte proč? Protože církev zapomněla na prapůvodní smysl víry v Boha a pošlapala vše, co je obsaženo v desateru a všech přikázání uvedených v Bibli, podle kterých má lidstvo žít. Zdá se, že svoji postupně nabitou církevní, ale hlavně politickou, moc zneužila ve svůj vlastní ekonomický prospěch na úkor zbylé společnosti a k prosazení své vlastní ideologie. Z vyšších morálních hodnot, tak jak je to psáno v Bibli a odkazu Ježíše Krista, nezbylo v mocenskopolitickém boji o majetek nic. Představitelé katolické církve nedokázali po celá staletí využít obrovský potenciál věřících k šíření dobra, ale zneužívali ho pro svůj bezohledný mocenský záměr ovládnout a podmanit si ostatní svět.

Jak je patrno ze současné snahy získat nemalý majetek za pomoci spřízněných a možná i dobře podplacených politiků zpět, církev se nepoučila a zřejmě nikdy nepoučí ze svých minulých chyb, které ve své historii na lidstvu spáchala a v podstatě proměnila čistotu víry ve spravedlnost a lásku k bližnímu svému v prostou ideologii směřující k materiální a mocenské vládě nad člověkem. Tímto jednáním se tak ve skutečnosti neustále snaží nastolit přesný opak toho, co je psáno v Bibli.

Můj táta měl ve své knihovně celou řadu knih od Aloise Jiráska, mezi nimi i Temno. Jiráskův popis největšího útlaku českého národa katolickou inkvizicí za pomoci Jezuitského řádu, kdy byla zakazována i četba bible, neboť její obsah se rozcházel s tím, co církev ve skutečnosti páchala, je ukázkou, čeho je schopná moc založená na násilí, s cílem vymazat z povědomí českého národa husitství a dobu pobělohorskou, kdy se katolická církev zmocnila veškerého majetku těch, kteří se vzepřeli katolicizmu, který se s vírou v Boha a odkazem Ježíše Krista v podstatě rozešel.

Je třeba vědět, že téměř 300 let užívaly církve majetek v tzv. „neúplném vlastnictví“, tedy že byl pod státním dozorem a mohl být využíván jen ke státem určeným náboženským, dobročinným a výukovým účelům (charita, hospice, školy).  Domnívám se, že takto stanovená pravidla přesně odpovídají pravé podstatě církve a chápu ty, kteří říkají, že naprosto není nutné toto uspořádání jakkoli měnit. Osobně však nejsem proti tomu, aby vyrovnání s církvemi proběhlo, protože myšlenka odluky církve od státu je dle mého názoru správná. Ale rozhodně ne za podmínek, které stanovuje dnešní návrh zákona. Kdyby nic jiného, cena půdy je tímto zákonem nadhodnocená, u zemědělské je dokonce dvojnásobná, než když si ji půjde koupit běžný člověk. Proč?? A vláda nepovažuje za vhodné ani nutné lidem takovéto absurdity vysvětlit.

První výrazný zásah do majetku církve přišel za vlády Marie Terezie a další, ještě výraznější, se odehrál za vlády jejího syna Josefa II. Dost zásadní omezení církevního majetku pak přinesla pozemková reforma v roce 1919. Po válce, v roce 1947, demokraticky zvolený parlament a vláda provedli revizi pozemkové reformy, při níž církev přišla o další majetek. Nedošlo nicméně k faktickému převedení vlastnictví, pouze se vyznačily takzvané zábory do katastrálních knih, ale s tím, že majetek bude postupně převeden na stát. Pak teprve přišel únor 1948 a komunisti církvím vzali to, co zbývalo.  Současná podoba zákona o církevních restitucích se tudíž ani omylem nedrží proklamované hranice, kterou má být rok 1948.