Řada politických komentátorů se do Babiše okamžitě obula. Připomínali mu jeho předlistopadovou minulost, privatizaci Unipetrolu, i jeho bývalé kontakty s českými politiky. Cudně ovšem svorně zapomněli na to, že i oni byli a jsou součástí hlavního proudu veřejného života, v němž se setkávají světy politiky, byznysu, médií, ale i policistů, státních zástupců a soudců. Pan Babiš řekl svým svérázným způsobem jen to, co všichni vlastně vědí či alespoň tuší, ale už si na to tak nějak zvykli.

K poznání, že žijeme v právní džungli, že jsme korupční velmocí, že někteří soudci organizují fingované konkursy na objednávku, že některé oficiální (a především neoficiální ) provize za státní a veřejné zakázky jsou v řádech desítek a dokonce stovek mil. Kč, že někteří policisté fungují v žoldu organizovaného zločinu, že jsme eldorádem hazardu, že se politici vzájemně špiclují, že se ze státních podniků vyvádějí obrovské sumy atd., k tomu všemu stačí jen a jen otevřené mediální zdroje. Ostatně, vše výše popsané potvrzuje velmi přesvědčivě i výroční zpráva BIS, která je veřejně dostupná.