Expertní skupina, kterou koordinuje profesor Rudolf Haňka z Cambridge dostala od vlády za úkol sepsat „Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací“. Podle tohoto dokumentu pak bude stát do výzkumu investovat své prostředky.
Konečným cílem této strategie je zvláště podpora nových technologií, které by podpořily ekonomický vývoj, další peníze půjdou na energetické, ekologické a zdravotnické výzkumné projekty, vedle toho se nezapomíná na sociální vědy a na obranu.
Zní to pěkně, protože stanovit společný cíl tuzemských výzkumů a napřít tímto směrem všechny síly, je nanejvýš užitečné.
Prostý občan vybavený selským rozumem může s obdivem sledovat, jak vzniká architektura budoucího vědeckého rozvoje a není pochyb o tom, že skutečně něco takového vzniká. Logicky přitom zůstávají pro obyčejný selský rozum některé věci nepochopitelné. Jde přece jen velmi specializovanou a intelektuálně náročnou oblast, ve které se většina lidí z přirozených důvodů nemůže orientovat.
Přesto má i obyčejný člověk přirozenou vlastnost klást si otázky. Od dob Sókratových je tato vlastnost ostatně vysoce ceněna a její využívání nejde nikomu zakazovat. Při pohledu na obecné strategie na podporu vědy vzniká pochopitelně řada otázek. I když mají vědci dost starostí se svým oborem, měli by na tyto otázky odpovědět.
Zcela automatická otázka praktického rozumu zní, k čemu všechny tyto investice na úrovni pětadvaceti miliard ročně vlastně budou. Existuje sice vágní odpověď, že se náklady na každý výzkum vrátí v nových technologiích, na kterých pak vydělá celá česká ekonomika, nedůvěřiví Češi by přesto logicky chtěli vědět, jakým mechanismem se znalosti do technologií a příslušného zisku převedou. Zatím se tak děje jen v nepatrné míře.
Důvod je v organizaci vědeckého provozu. Na jedné straně běží základní výzkum v Akademii věd a na univerzitách, na druhé straně existuje firemní vývoj. Propojení mezi těmito sektory ale prakticky neexistuje, pouze v určitých dost krkolomných konstrukcích. Právě tyto konstrukce se stávají překážkou normálního propojení výzkumu s praktickým životem a ekonomickým prostředím.
Zjednodušeně řečeno, Česku chybějí instituce, které by provozovaly aplikovaný výzkum. Právě tento typ výzkumu využívá výsledky akademických vědců a pak je prodává soukromým firmám. Ve světě proto funguje běžně model, že stát plně podporuje ústavy základního výzkumu, které pak zdarma předávají své poznatky dál. Odběratelem jsou zpravidla instituce aplikovaného výzkumu, které si na svůj provoz musí z velké části vydělat samy, proto také za výsledky svých experimentů inkasují od firem peníze. Vědci zaměření na aplikovaný výzkum ovšem sami nesmějí rozjíždět sériovou výrobu, na tom pak mohou vydělávat právě podniky.
V Česku má neexistence institucí aplikovaného výzkumu za výsledek, že ústavy Akademie věd nebo univerzity samy vyrábějí a prodávají své výrobky. To je pochopitelně systémová chyba, protože tak vlastně zneužívají veřejnou podporu. Stát na druhé straně dotuje podnikový vývoj a na nesmyslnost takového počínání poukazuje už fakt, že tak pomáhá i firmám, které mají miliardový zisk. Navíc se podnikový vývoj stává účelem sám o sobě. Vývoj nových technologií nemusí vynést zisk, stačí když zajistí státní dotaci.
Otázka vůči vládní expertní komisi tedy zní, jak tedy chce zařídit, aby vědci a manažeři spolu chtěli spolupracovat, a jak chce otevřít prostor, aby se tato spolupráce stala předpokladem výdělku pro všechny zúčastněné a významného prospěchu pro celou společnost.
Teoreticky je tato otázka do značné míry vyřešena vznikem desítek ústavů aplikovaného výzkumu, jejichž stavbu financuje Evropská unie. Do stavby osmi ústavů se přitom investuje přes miliardu korun a taková gigantická centra mají potenciál vyprodukovat opravdu kvalitní technologie. Otevírá se tím však další otázka, jak se budou tyto ústavy financovat. Právě na tuto otázku zatím neexistuje odpověď, protože ústavy zatím počítají s financováním převážně ze státních zdrojů. Předem je tak zřejmé, že nebudou plnit svůj účel.
Nový model podpory výzkumu by měl právě tuto klíčovou otázku nějak vyřešit. Existuje totiž temná vyhlídka, že všechno půjde tak nějak samospádem a také nové ústavy, údajně zaměřené na praktické aplikace vědeckých objevů, budou žít ze státních peněz. Pokud se tato vyhlídka naplní, bude ztracena další příležitost, jak zajistit bezpečný rozvoj výzkumu a nových technologií, na kterých je prý tuzemská ekonomika závislá.
Komise vládních expertů tedy hledá priority, jaký druh výzkumu je pro Českou republiku nezbytný a našla pro svůj záměr podporu většiny vědecké obce. Stojí ovšem před minimálně stejně důležitou otázkou, jakým způsobem se budou tyto záměry naplňovat a jak zařídit mechanismus, který by zajistil, aby byla podpora výzkumu co nejvíce efektivní.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
