„Václav Klaus má beztvarý hodnotový systém. Na jedné straně o sobě tvrdí, že je konzervativec a zastává tradiční hodnoty, ale o jeho životní praxi se těžko dá říci, že se těmi hodnotami řídí. V osobní rovině by se těžko zapřisáhlý konzervativec dal fotografovat, jak vychází s mladou dámou z hotelu ve čtyři hodiny ráno. Jeho pojetí hodnot je velmi utilitární. Šermuje jimi a používá je v politickém boji, ale sám se jimi moc neřídí,“ říká Jiří Pehe s tím, že to vůdci za dob normalizace v minulém režimu dělali dost podobně. Tento politolog napsal o Klausovi knihu Portrét politika ve dvaceti obrazech a ParlamentnímListům.cz vyjevil další možnou kapitolu.
Hra kobry s myší
Ohledně novinářů Pehe v knize Klaus – portrét politika ve dvaceti obrazech napsal, že se k nim Václav Klaus choval po většinu času jako k nerovným partnerům. „Děje se to méně. Ztratil totiž znalostní náskok, jenž měl na novinářskou obec. Na začátku devadesátých let totiž došlo k tomu, že do politiky vstoupil člověk, jenž byl v ekonomii poměrně vzdělaný a trávil dost času na západě. Přišla novinářská generace, která chtěla pomáhat novému ekonomickému experimentu, seč to šlo. Byli to mladí lidé, co zrovna vyšli ze škol a nedokázali s Klausem držet krok. Po většinu devadesátých let existoval určitý strach z Klause. Trochu se to změnilo. Spousta těch mladých novinářů je dnes v pozici vzdělaných komentátorů a šéfredaktorů a vytvořili si od něj odstup. Nicméně ten zvláštní vztah jako mezi kobrou a myší mezi nimi a Klausem stále funguje. Když pan profesor zvedne ukazováček a špatně se podívá, tak s ním novináři do konfliktu jdou jen málo. Jedná se o podmíněný reflex, jakýsi vztah mezi dětmi a otcem. Otec si dupne a vždy si vynutí své. To bude fungovat do konce Klausových dní, do konce jeho prezidentství,“ vysvětluje nyní.
Psali jsme:
Například o osobní aktivity Václava Klause placené z Ruska se žádný novinář nikdy moc nestaral, což je podle politologa dost podivné. „Teď jsem byl na obědě se známým, co se zabývá politikou a ten to jasně řekl. Neustále se dozvídáme o tom, že Klaus někde udělal přednášku a je jasné, že co by hlava státu, nemůže jít pod určitý ceník. Jde o mnohatisícové položky v dolarech. Je pravda, že novináři v jiných demokraciích by po tom šli jako lovečtí psi po lišce. U nás ne. To je zajímavé,“ podotýká.
Boj o místo v historii
Klausova kritika Havla podle něj eskaluje. „Myslím si, že je to proto, že Václav Klaus bojuje o své místo v historii a na poslední chvíli se snaží dědictví Václava Havla, jehož chápe jako konkurenta, umenšit. Správná může být i myšlenka Romana Jocha, že to vypadá tak, jako když tím Klaus mobilizuje své přívržence a připravuje se na postprezidentskou politickou kariéru. Útok na Havla je pro něj bojovým pokřikem. Jeho stoupenci se v jedné rovině seskupují kolem jím zastupovaného ekonomického konceptu, ale jde i o lidi, co celoživotně bojují proti táboru pravdy a lásky. Osobně nepatřím k těm, co si myslí, že to má Klaus vše tak promyšlené a to včetně spojenectví se Zemanem. Jeho pověst virtuosního šachového hráče nesdílím. Také je možné, že se snaží zasadit i v posledních dnech určité rány vybraným terčům v politickém spektru. Útoky na Havla nejspíš pro něj působí jako katalyzátor. Je dost možné, že to dělá z osobní záliby. Má velké ego a rád provokuje. Může to být docela dobře jen jeho psychologický trik,“ přemítá Pehe.
Nevolitelný Klaus?
Nicméně z tábora sympatizantů Václava Klause dost lidí emigrovalo. Například zmiňovaný Roman Joch anebo jeho bývalý mluvčí Tomáš Klvaňa, jenž pečuje o Knihovnu Václava Havla. A co to podle politologa způsobilo? „Dle mě je to způsobeno buď tím, že jde o lidi pevné v názorech a pochopili, že Klaus až tak pevný není. Třeba Joch, jenž je konzervativec, pochopil, že Klausovo chování koliduje s jeho názory. A u celé řady lidí šlo o osobní střet s Václavem Klausem, čehož nejviditelnějším projevem byl takzvaný Sarajevský atentát. Tam podle mě nešlo o nějaké velké ideové spory, ale o to, že je osobně nesnesitelný. Lidé s ním prostě nechtěli dál spolupracovat, protože je ponižoval anebo jinak urážel,“ míní.
Psali jsme:
Klaus si prý pro příští politickou kariéru velmi uškodil nepromyšlenou amnestií. „Jeho amnestie ho oddálila skoro všem politikům napříč politickým spektrem. Někteří kolegové politologové to vysvětlují tak, že amnestii udělil zcela záměrně, aby semknul svůj tábor sympatizantů a navíc tím získal určité potencionální finanční zdroje. Tomu moc nevěřím a myslím si, že prostě udělal chybu, že si to špatně promyslel. Nyní kritikou Havla podle mě odvádí pozornost od nešťastné amnestie. Nicméně v celé té rovnici mi chybí volič. K tomu, aby politik uspěl, nemůže mít jen své figurky a znát pár tahů, ale musí mít i voliče. On už je na své straně nemá. Nevím, jak by jeho tábor dal dohromady třeba patnáct procent. Sympatizanty Klause jsou Svobodní a Bobošíkovci, kteří už několikrát ve volbách neuspěli, a pak třeba iniciativa D. O. S. T., která je také dost bezzubá. Mohl by odštípnout část ODS, ale ta je stejně, a to i s jeho přičiněním, v troskách,“ dodává politolog Jiří Pehe ke Klausovým šancím na reinkarnaci své politické kariéry.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
