Paní Věro, jak dlouho jste již bez práce?
Na začátku února to budou dva měsíce. Společnost, ve které jsem pracovala, radikálně v posledních dvou letech snížila počet zaměstnanců. Nakonec došlo i na řídící pracovníky. Některá oddělení byla z ekonomických důvodů zrušena nebo sloučena, proto jsem přišla o práci i já. Doufala jsem, že si něco najdu už ve výpovědní době, ale bylo to bez šance. Dneska se hledá těžko i práce asistentky, co potom manažer. Mám vysokoškolské ekonomické vzdělání, desetiletou praxi v řízení podniku.. Upřímně - nechce se mi dělat někomu sekretářku. Já vím, že nakonec budu asi vděčna za jakoukoliv práci, ale pochopte.. Člověk s mými zkušenostmi.. Zkrátka - ráda bych se uplatnila tam, kde tomu rozumím nejlépe, ve vedoucí ekonomické pozici.
Psali jsme:
V únoru to tedy budou dva měsíce, co jste bez zaměstnání. Úřad práce vás pak pravděpodobně pošle třeba zametat chodníky. Jste na toto připravena?
Ne, absolutně ne. Nevím, co budu dělat. Únor tu bude již za pár dnů. Mám sice ještě dohodnutých několik pohovorů v tomto měsíci, ale na to se nelze spoléhat. Společnosti se nerozhodují příliš flexibilně, každý si dnes pořádně rozmyslí, než obsadí nějaké volné místo. Často nakonec práci přerozdělí v rámci firmy a výběrové řízení zruší. Najít si v dnešní době nové zaměstnání v horizontu dvou měsíců je skoro zázrak. Je naprosto nelogické tlačit lidi, aby tak rychle našli novou práci nebo šli uklízet ulice. Spousta opravdu vzdělaných lidí, akademiků, jsou bez práce, to půjdou zametat chodníky? Pochopila bych toto opatření u lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale dva měsíce je minimum času na získání nové práce. Celý život platím daně a jednou jedinkrát od státu něco potřebuji.. A on mě pošle sbírat listí s lidmi, kteří v životě nepracovali, neplatili daně, jen parazitovali na sociálním systému této země. Nejde jen o tu manuální práci, ale i o to ponížení.
Psali jsme:
Z čeho máte nyní největší obavy? Že nenajdete práci? Nebo z toho, že budete muset venku zametat ulice?
Třesu se, jen když to vyslovíte... Co teprve, až to bude realita. Být bez práce, zvláště v dnešní době, je sama o sobě velmi stresující situace. Více než deset let jsem každé ráno vstávala do zaměstnání, řešila složité případy, ale nevadilo mi to. Práce mě bavila a byla jsem za ní i dobře finančně ohodnocená. Cítila jsem se společensky užitečná, ač to teď pro mnohé zní možná vtipně. Ale kdyby přišli o práci, pochopili by, co tím myslím. Najednou konec. Už mě nepotřebují. Nemám kam ráno vstávat a nedaří se mi najít novou práci. O finančních problémech, které mohou každým dnem nastat, ani nemluvím. Roky se mi dařilo dobře, nevěřila jsem, že se svou kvalifikací a praxí bych mohla mít někdy existenční potíže. Mám samozřejmě finanční závazky, děti, hypotéku. Mám tedy naštěstí i manžela, ale dlouhodobě na něj nemohu ponechat celou odpovědnost. Takže to, že jsem bez práce, je samo o sobě velmi nepříjemné. A pocit, že pokud nenajdu práci do několika málo týdnů, skončím jako zametač chodníků, mi na sebevědomí nedodává. Nezasloužím si to. Nikdy jsem nebyla nezaměstnaná, nikdy jsem nepobírala žádné sociální dávky. Teď jsem na dně.
Jak se díváte na postup a podporu státu v politice nezaměstnanosti?
Čekala bych od státu větší pomoc a ne že mě hodí do jednoho pytle s lidmi, kteří o práci skutečně nejeví zájem. Já si přeci chci najít zaměstnání, nechci parazitovat na státní podpoře. Ani mě to není příjemné, že jsem bez práce. Nikdo si přece v dnešní době nemůže myslet o člověku, který nepracuje dva měsíce, že to dělá naschvál, že nemá o práci zájem. A chtít po někom, aby přijal naprosto nekvalifikovanou pozici, navzdory vlastním zkušenostem, je také drsné opatření. Když přijmu pracovní místo, je to zároveň závazek vůči novému zaměstnavateli, který toho pracovníka potřebuje. Určitě by ho nepřijal s vědomím, že nový zaměstnanec odejde okamžitě, co si najde vhodnější pozici. Nepřijde mi proto fér vzít jakoukoliv nabídku s tím, že využiju zkušební dobu a odejdu. Chápu, že třeba neseženu již tak dobrou práci, jak jsem měla.. Ale přece nemusím hned z manažerky dělat prodavačku. Jenže, co mi nakonec zbude, pokud nechci skutečně zametat chodníky…
Tvrdý chléb
Pravdou je, že od ledna 2012 mají lidé bez práce tvrdý chléb. Pravidelně se musí hlásit na kontaktních místech Czech Point, často tak musí i několikrát týdně cestovat do jiného města. Na vlastní náklady. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) ale o změně opatření neuvažuje. Prý se osvědčilo.
A proč ministr k opatření přistoupil? Za záměrem stojí snaha zabránit práci na černo, a tedy porušování zákona. Nezaměstnaný totiž neví, kdy bude znovu předvolán. Právě to mu má znesnadnit práci na černo.
Celá novinka má ale i druhou stranu mince. Pokud nezaměstnaný neví, kdy se bude muset na Czech Point dostavit, má problémy i s hledáním nové práce a účastí na pohovorech. Celá věc je navíc finančně nákladná, lidé totiž často musí na Czech Pointy i několikrát týdně dojíždět mimo místo svého bydliště. Na vlastní náklady.
Také Drábkova stranická kolegyně, poslankyně a členka sněmovního sociálního výboru, Gabriela Pecková, připouští, že zavedená novinka nemusí být příliš šťastným opatřením.
Ministr nechtěl ubližovat. Ale...
"Pan ministr určitě neměl v úmyslu stěžovat situaci těm, kteří nikdy systém nezneužívali, ani to dělat nebudou," řekla pro ParlamentníListy.cz. Naráží tak na spekulace, že neadresnost systému, který bezhlavě určuje, kdo na Czech Pointy má a kdo naopak nemusí chodit, ztěžuje život i těm, které by nikdy nenapadlo jej využívat, či spíše zneužívat, ve svůj prospěch.
Drábek: Osvědčilo se to, o zrušení neuvažuji
Sám ministr ale kontruje. "Povinnost hlásit se na kontaktním místě se osvědčila, o jejím zrušení neuvažuji. Za první dva měsíce je úspora státního rozpočtu 10 milionů korun," uvedl pro ParlamentníListy.cz. Za hlavní devizu jím zavedených změn považuje zejména boj proti práci na černo. "Je to jedna z účinných zbraní proti nelegální práci," uzavřel ministr.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Irena Ševelová
