Petr Nečas přivítal na zahradě Kramářovy vily přeživší pamětníky vůbec jako první český premiér. „Je to pro mne čest, vaše životní osudy nesmíme zapomínat, musíme si připomenout, že osud Lidic a Ležáků je něco, co by mělo být mementem,“ řekl ministerský předseda.
Nejstarší žijící lidická žena oslaví v letošním roce 99. narozeniny, nejmladší je 86 let. Ženy prošly koncentračním táborem, děti nejrůznějšími výchovnými ústavy případně adoptivními rodinami, které měly zajistit jejich vychování. Všichni přišli o své domovy a především o své rodiny.
Letos uplynulo 70 let od vyhlazení obce Lidice a Ležáky nacisty v roce 1942. Pod smyšlenou záminkou podílu některých obyvatel obce na organizaci atentátu na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byli obyvatelé Lidic vyvražděni, část poslána do koncentračních táborů a obce srovnány se zemí.
Příběhy pamětníků z Lidic a Ležáků
Paní Miloslava Jirasová hospodařila se svým manželem Jaroslavem na lidickém statku, ke kterému patřil také mlýn a lidický rybník, v létě i v zimě oblíbené místo lidických dětí. Vše nenávratně zmizelo. Na tři roky v koncentračním táboře Ravensbruck.
Paní Milada Cábová byla z Lidic odvlečena ve chvíli, kdy se svým snoubencem chystali svatební ohlášky. Svatbu museli odložit o tři roky, které jako další lidické ženy prožila v nelidských podmínkách koncentračního tábora Ravensbrück.
Sestry Miloslava Kalibová a Jaroslava Skleničková byly do koncentračního tábora deportovány jako mladé dívky, paní Skleničková dokonce jako čerstvě šestnáctiletá. Zatímco její vrstevnice navštěvovaly v Praze taneční, ona se sestrou, matkou a lidickými ženami dvanáct hodin denně těžce pracovaly.
Traumat z koncentračního tábora se lidické ženy zbavovaly ještě dlouho po válce. Se ztrátou svých nejbližších (dětí, rodičů, sourozenců) se většina z nich nevyrovnala do konce života.
Osud dětí je nejtragičtější připomínkou utrpení lidických obyvatel.
Paní Marie Šupíková jako téměř desetileté děvče byla v kladenském reálném gymnáziu násilně odebrána matce, následně byla deportována do lodžského přesídlovacího tábora, kde byla náhodně vybrána k tzv. poněmčení. Do Československa se vrátila až v srpnu 1946, čtyři měsíce před smrtí maminky.
Václavu Hanfovi bylo osm let, když byl v Lodži na naléhání svých starších sester vybrán jako dítě určené k adopci. Byl umístěn v dětském domově v Puschkau u Poznaně, na chvíli se ocitl v německé rodině, aby zbytek války strávil v různých výchovných zařízeních pro mládež. V prosinci 1945 byl díky Josefíně Napravilové nalezen v Rakousku.
Věra Čepelová byla rovněž poněmčována v dětském domově v Puschkau, aby se následně pod jménem Vera Melnik dostala do německé rodiny, u níž zůstala až do října 1946. V té době jako jedenáctiletá už neuměla česky, pamatovala si pouze své původní jméno a jméno Lidic.
Veronika Rýmonová patřila mezi nejmladší lidické děti, v červnu 1942 jí nebyl ještě ani rok. Ty byly z kladenského gymnázia převezeny nejprve do nalezince na Karlově a poté byly umístěny do německého dětského domova v Praze Krči. Paní Rýmonová svoji maminku viděla až jako tříletá v květnu 1945.
Stejný osud potkal také Libuši Součkovou, Jiřího Pitína a Pavla Horešovského. Do května 1945 byli umístěni v německém domově v Krči. Zatímco paní Součková a pan Horešovský se po válce setkali alespoň se svými matkami, pan Pitín zůstal sirotkem. Nacistická pomsta ho připravila o oba rodiče i sestru.
Návratu k matce se dočkala i Jana Hanzlíková, druhé nejmladší přeživší lidické dítě, narozené až po smrti svého otce v září 1942. S maminkou se setkala až v květnu 1946, kdy byla vrácena z výchovy ředitelky mateřské školy na Zbraslavi.
Téměř navlas stejný osud měla také Marie Jeřábková, která je spolu se sestrou Jarmilou Doležalovou jedinou přeživší z osady Ležáky. Jako roční dítě se ocitla společně s lidickými v německém dětském domově v Puschkau, následovala výchova v německé rodině. V roce 1946 byla vrácena do Československa, kde ji společně se sestrou vychovával dědeček, sám přežil koncentrák a který byl následně v padesátých letech vězněn v komunistických lágrech.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.



ANO
NE
