Profesor Pafko hájí Zemana: Parlamentní demokracie selhala. Dejme více moci prezidentovi

I když profesor není ještě rozhodnutý, které politické straně dá svůj hlas, nevyloučil, že podpoří některý z nových subjektů. „Když vidím malé seskupení lidí, neznamená to, že jsou všichni šupáci. Dokonce bych řekl, že mezi velkou skupinou lidí bude víc šupáků než mezi malou skupinou,“ prohlásil Pafko.

Co jste jako plicní chirurg říkal na to, že prezident Miloš Zeman lobboval v Bruselu za to, aby Evropská unie odložila zákaz výroby cigaret slim a cigaret s mentolovou a vanilkovou příchutí, což jsou lákadla hlavně pro mladé lidi?

Celá společnost ví, že kouření škodí zdraví. Na druhé straně respektuji svobodu člověka. Když dospělý člověk kouří nebo pije alkohol, je mi ho líto, protože vím, že si zadělává na komplikace. Ale jsem pro zákaz kouření v restauracích, protože svoboda kuřáka končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Prostě svoboda kuřáka končí u mého nosu, protože nemůžeme pochybovat o tom, že pasivní kouření má vliv na některá nejen plicní onemocnění.

Ale v případě dětí je kouření katastrofa. Víme, že první cigarety vyzkouší děti už kolem dvanáctého, třináctého roku života, a to vidím jako velký problém. V případě dětí máme povinnost kouření bránit. Já bych nepodporoval nic, co by dělalo pro děti cigarety ještě žádanější, než jsou.

S postojem českého prezidenta v Bruselu tedy nesouhlasíte?

Současný prezident je kuřák, bývalý prezident Václav Klaus byl nekuřák. Ale oba lobbují za tabákový průmysl, prezident Václav Klaus otevřel kdysi provozovnu firmy Philip Morris v Kutné Hoře, tento pan prezident jede do Bruselu do jisté míry podporovat kouření. Ani jednomu z prezidentů nerozumím. Od poloviny minulého století je dokázáno, že kouření vede nejen k plicním a kardiovaskulárním onemocněním. Pětaosmdesát procent našich pacientů s rakovinou plic jsou kuřáci, zatímco v populaci dospělých je u nás necelá třetina kuřáků. Z toho musí být i laikovi jasné, že kouření negativní vliv má. Proto nechápu, co jel prezident do Bruselu vlastně podporovat.

Miloš Zeman požadavek na odklad zákazu výroby těchto druhů cigaret odůvodňoval tím, že tak chrání práci 1 500 lidem zaměstnaným v Česku v tabákovém průmyslu. Není paradoxní, že to říká v době, kdy je ohroženo nezaměstnaností několik tisíc horníků v Moravskoslezském kraji?

To je vždycky hájení jedné skupiny proti druhým. Ale protože těch kouřících dětí je moc, já bych raději chránil děti, v každém případě bych výrobu cigaret omezoval. Základní problém kouření a alkoholu je v tom, že si stát může velmi dobře a přesně spočítat, co mu to přinese na daních a jak to ovlivní pracovní místa. Ale špatně se počítá, i když odhady samozřejmě existují, co kouření a pití alkoholu stojí stát na pracovní neschopnosti, invaliditě, rozvratech rodin, na sociálních dopadech. Musím vidět obě strany problému a ne jen jeden, v tomto případě patnáct set lidí vyrábějících cigarety. Úplně stejný problém jsou v lázních v České republice. Také vznikne nebezpečí, že se zvýší nezaměstnanost, když stát bude přispívat méně na lázně. Ale na druhé straně musím vidět, kam je vhodnější alokovat státní peníze v době, kdy je zdravotnictví ve velkých finančních problémech, jak všichni víme. Nedám peníze na to, aby lidé chodili po kolonádě v Karlových Varech a pili vodu, ale dám je spíš na operace nádorů, srdeční operace apod. Vždycky je potřeba zvažovat, co je důležitější.

Jak jste spokojen s působením prezidenta Miloše Zemana po několika měsících na Hradě?

Mnoho lidí je s ním nespokojeno, ale já rozlišuji u každého jevu obsah a formu. Nemyslím, a nikdo mne nepřesvědčil, že to, co říká pan prezident, je obsahově úplně špatně nebo že to je dokonce v rozporu s Ústavou. Myslím si, že pan prezident obsahově žádné chyby nedělá, ale co bych mu trochu vytkl, pokud může občan prezidentovi něco vytýkat, je forma jeho projevu. To je tak všechno, pro mne je důležitější spíš obsah než forma. S mnoha myšlenkami pana prezidenta souhlasím, ale nikdo není dokonalý, vzpomeňme jen na vztah bývalého prezidenta Václava Klause k Evropě.

Někteří kritici Miloše Zemana varují před snahou prezidenta přeměnit parlamentní demokracii v poloprezidentský nebo dokonce prezidentský systém. Vy z toho obavy nemáte?

Systém nemohu posuzovat podle jednotlivce, protože ten tu dnes je, ale zítra tu být nemusí. Mám pocit, že celá parlamentní demokracie se tu od roku 1989 moc neosvědčila. Demokracie to je, ale je závislá na pár lidech, kteří jednou utečou doleva, podruhé doprava. Skoro bych se klonil k tomu, že by tady nějaká sjednocující osoba měla být. Když jsme v referendu zvolili prezidenta, měl by mít také jiné kompetence, než měli jeho předchůdci v minulosti.

Ale mnozí odborníci nepovažují současného prezidenta za příliš sjednocující osobnost, naopak varují před tím, že například přispívá k rozvratu uvnitř sociální demokracie.

To je v první řadě problém sociální demokracie, jestli se nechá rozbíjet zvenku. Je na nich, jestli tomu tlaku podlehnou nebo ne. Záleží přece na jednotě strany. Když se nějaká strana nechá rozbít, tak jen prokazuje svou neschopnost.

Už jste se zmínil, že náš volební systém je podle vás nedokonalý, protože vládní většina je pravidelně závislá na jednom nebo několika poslancích, a někteří z nich neodolají, aby této situace nevyužili k vydírání. Vlády jsou slabé, nemohou nic prosadit. Myslíte si, že by se tedy volební systém měl změnit?

Myslím, že by se měl změnit. Když vezmete demokracii, v překladu jako hlas lidu, určitě si lid nepřeje to, aby tady dva poslanci přeběhli, ať už za úplatu nebo bez úplaty, z jedné strany na druhou. Určitě voliči nejdou k volbám s představou, uvidíme, kde kdo nakonec skončí. Myslím, že hlas českého lidu se v posledních mnoha letech nerealizoval tak, jak jsme si přáli. Taková demokracie, jakou jsem pozoroval na naší politické scéně posledních patnáct let, je pro mne pochybná.

Nenecháte se tím odradit a půjdete v říjnu k předčasným sněmovním volbám?

Ano, půjdu zcela jistě, nenechám se odradit.

Dokážete si z těch čtyřiadvaceti stran, které letos kandidují, vybrat?

Lidé strany personifikují podle jmen, která znají z médií. Je pravda, že do jisté míry politiku dělají určití lidé. Život mne ale naučil, že jeden den tam politik je a druhý den tam už není. Zažili jsme rychlé pády pánů Grosse, Paroubka, Topolánka, Nečase.

Ze jmen politiků, která z médií znají, mají lidé k málokomu důvěru, i když existuje několik výjimek. Jdete tedy k volebním urnám a vybíráte buď z těch kandidátů, které znáte, ale kterým moc nevěříte, nebo z neznámých jmen, jako byl minule pan Bárta a dnes je pan Babiš. Lidé nevědí, které jméno zvolit, a já jsem také na rozpacích. Když si nemůžu vybrat mezi jmény, musím si zvolit nějakou ideu.

Budete se rozhlížet spíš vlevo, nebo vpravo?

Lékaři – pokud nejsou podnikatelé – mají cítění spíš doleva. Kdysi se mne novináři ptali, co vnímám jako největší skok ve vývoji medicíny. Samozřejmě medicína zažila velké skoky v celém světě jako vynález mikroskopu, rentgenu atd., ale u nás po roce 1989 vnímám jako největší změnu přerod pacienta v klienta, to, že se pacient stal předmětem zisku. Sám celý život pracuji jako státní, respektive univerzitní zaměstnanec a stále vnímám pacienta jako pacienta, pořád budu mít sociální cítění a budu patřit k části lékařů v České republice, kteří stojí nalevo, protože jsme se vždycky starali o lidi, kterým něco schází. Z hlediska naší profese to bylo zdraví. Jdu-li k volbám, budu volit ty, v centru jejichž zájmu jsou sociálně slabší. A mně se zdá, že pohled doleva je pohled právě na tyto lidi.

Pravá strana politického spektra podle mého názoru nerespektuje tolik pohled na tyto nízkopříjmové skupiny. A v naší společnosti se nepochybně nůžky mezi bohatými a chudými rozevírají. Vidím, že je tu mnoho postižených lidí a cítím spíš s těmito lidmi. Pravice dělala chybu, že neměla dostatečný pohled na tuto část společnosti a následkem toho ji levice podle mého názoru v těchto volbách převálcuje. I když odpověď na otázku, co je levice a pravice, je velmi složitá. Četl jsem článek pana Andreje Babiše, ve kterém nevyloučil možnost, že by podporoval progresivní daň. Když miliardář řekne, že by připustil progresivní daň, kam ho tedy máme zařadit? Doleva, nebo doprava? Tady vidíte pravicového frontmena, který připouští levicové myšlenky.

Měli by se tedy lidé víc rozhodovat podle volebních programů politických stran než podle osobností, které stojí v jejich čele?

Myslím si, že většina lidí volební programy nečte, že dá spíš na osobnosti v čele stran, protože vědí, že strany programy stejně nedodržují, protože musí vstoupit do vládní koalice, musí udělat ústupky svým partnerům. Z tohoto pohledu je skoro zbytečné programy číst. ODS přece před volbami řekla, že daně nezvýší, a nakonec je zvýšila. Tak komu máte potom věřit? A má cenu vůbec číst dvacet stránek nějakých předvolebních slibů? Stejně v programech nebude napsáno, my se nebudeme starat o sirotky a zhoršíme zdravotní péči. Všichni budou psát: Zdravotní péče bude zajištěna, školy budou, všichni budeme jezdit po dálnicích, ale přitom víte, že to jsou jen plané sliby.

Některé věci odlišují pravici a levici, například postoj k daním. Pravice chce ponechat co nejvíce peněz lidem, levice naopak zvyšuje daně, aby mohla peníze přerozdělovat.

Ano, z mého pohledu se to dá rozlišit podle přístupu k daňovému systému, například na postoji k progresivní dani. Nikdy jsem nepatřil k bohatým lidem, ale moje mzda byla nadprůměrná. Vůbec bych se nebránil, aby byla progresivně zdaněna, protože si myslím, že je třeba pomoci potřebným. Nedávno jsem se setkal s Čechem, který léta žije ve Švédsku, ptal jsem se ho na tamní daňový systém. Lidé, kteří vydělávají nejvíc, ve Švédsku platí daň padesát dva procent ze svého příjmu.

Myslíme si, že Švédsko je nějaký komunistický režim, že bohatí Švédové utíkají masivně do daňových rájů, i když každou druhou korunu, kterou vydělají, musí dát státu? Určitě ne. Často slýchám námitky proti progresivní dani, že u nás by se vybrané peníze rozkradly. Ale nejdřív přece musím přijmout nějaký systém a pak musím ohlídat, aby ten systém fungoval a nedocházelo k nepravostem. To neznamená, že když se tu krade, jak všichni víme, že tuto myšlenku šmahem odmítneme.

Vedle zavedených stran se nyní objevila na politické scéně nová politická hnutí, ale myslíte si, že jim lidé budou věřit po špatných zkušenostech s Věcmi veřejnými a dají jim svůj hlas?

Když se v někom zklamete, tak to přece neznamená, že pokud potkáte někoho jiného, že to bude stejné jako v prvním případě. Jedno zklamání s malou stranou neznamená, že všechny malé strany zklamou stejně. To si nemyslím. Všechny velké strany nebyly velké hned od počátku, velkými se staly až později. Když vidím malé seskupení lidí, neznamená to, že jsou všichni šupáci. Dokonce bych řekl, že mezi velkou skupinou lidí bude víc šupáků než mezi malou skupinou. Moje zkušenost totiž je, že v malém kolektivu se zloduši rychle poznají, ve velkém kolektivu trvá dlouho, než padouchy odkryjete. Jsem přesvědčen, že pan Babiš určitě za sebou nemá žádné lobbisty, protože on je nepotřebuje. Je současně tím bohatým člověkem v pozadí, i tím člověkem, který je v politice vidět. Zatímco jinde jsou v politice vidět jedni lidé, ale skutečnou moc mají ti, kteří vidět nejsou.

Nevylučujete tedy, že byste dal hlas malé straně?

Nemám důvod nevěřit malým seskupením. Fakt, že Věci veřejné zklamaly, mne ještě neopravňuje ke generalizaci toho, že zklamou všichni.

Jste už vy osobně rozhodnutý, koho budete volit?

Ne, dosud nejsem.