Když jste rozprávěl s ekonomem Pavlem Kohoutem, z čehož vznikla kniha Dramata a frašky ekonomie, předvídal jste, že jeho myšlenky inspirují ke vzniku novou politickou stranu?
Známe se několik let. Je to plachý génius. Nemít svou skvělou přítelkyni, která za něj vše praktické rozhodne, byl by asi ve světě ztracen. Mám ho moc rád. Na politiku se dal, protože pořád vyrůstal s jakýmsi Takypavlemkohoutem, kterého všichni očerňovali jako největšího komunistu, nicméně tentýž komunista spolunapsal Chartu 77 a za bývalého režimu byl násilně vynesen do Rakouska. Mladý jmenovec to vnímal a začal se vedle ekonomie zabývat i politikou. Často si nás pletou, jeho citují jako mě, mě jako jeho.
Zvou mě do televize na ekonomické rozpravy a dokonce mi Martin Roman, bývalý šéf ČEZ, poslal láhev francouzského šampaňského za knížku Finance po krizi. Odepsal jsem mu, že jsme ji hned vypili, aby se nezkazila, pročež ať ji pošle ještě jednou tomu správnému Kohoutovi. Takže si spolu hodně užijeme. Četl jsem i jeho knihu Úsvit a návrh nové Ústavy pro Českou republiku, zjevně inspirované americkou. Řekl jsem mu, že jde o hudbu budoucnosti, a chce-li něco z ní začít už teď prosazovat, nejde to jinak, než přes politické strany. Jeho téma pak zjevně přijal za své pan Okamura.
Názory EKONOMA Pavla Kohouta:
Hnutí Úsvit přímé demokracie mělo ve volbách úspěch. Očekával jste ho?
Moc ne, ale kupodivu se chytili. Teď by měl pan Tomio přestat být rozzlobený mladý muž a začít o tom tématu hlouběji přemýšlet.
Nicméně nechová se i Andrej Babiš jako verbální kamikadze?
Buď se brzy ukáže, že jsou oba jen populisté, anebo odvážní občané, které postavila vlastní kuráž do situace, v níž se musí snažit obstát. Pamatuji si jako dnes, když jsme s autorem scénáře k filmu Ucho Janem Procházkou přišli po okupaci v roce 1968 na Slávii. On byl jejím fandou a koupil klubu slavné křídlo, Františka Veselého. Byl už vyřazen z veřejného života, zbaven všech funkcí, ale když se tam objevil, tribuna povstala a zatleskala mu. Tehdy řekl pověstnou větu –Vidíš, Pavle, jsme odsouzení ke statečnosti. Ano, v roce 1968 jsme si zahráli s ohněm, a potom si uvědomili, že následky musíme vydržet a nemůžeme utéct jako kluci, co zazvonili na domovnici. A to je doufejme i příklad pro pány Babiše & Okamuru.
Stále řešíte svou komunistickou anabázi. Děje se tak kvůli tomu, že cítíte vinu, anebo proto, že vám to doposud v Česku mnozí vyčítají?
Je to životní téma moje i mé generace. Omlouvám se, za co musím, ale současně vysvětluji, co se nemohlo nestát a může snadno, i když úplně jinak, přihodit i potomkům
Psali jsme:
Nemyslíte si, že je v Česku antikomunismus již vyčerpané politické téma?
Jistěže je. Vždyť i KSČM je dnes hlavně protestní stranou. Lidé do ní většinou nevstupují kvůli tomu, že by chtěli být komunisty, ale protože je to jediná strana, kde se mohou vymezit proti všem. Dnes jde spíš o houfec nejrůznějších lidí, kteří protestují, aniž by toužili po starém režimu nebo dokonce diktatuře proletariátu. Podobné oponenty lze tušit i ve stranách ANO, KDU – ČSL anebo u Pirátů. Ostatně posledně zmínění jsou pro mě zajímaví už tím, že mají přitažlivého předsedu. Potřebují ještě jedny volby a jsou v Poslanecké sněmovně, než piráti jsou to spíš ajťáci, kteří umějí mnohé, co umí málokdo. Nakonec budou možná naší poslední záchranou před Čapkovými roboty, Blaničtí rytíři se stanou hackery.
Proč se čas hlavního proudu tuzemské pravice již nejspíš vyčerpal?
Nevyčerpal se, ale podělaly to její vlády. Vůbec nejde o pravici nebo levici. Vše má být ve fungující demokracii rozdělené na vládu a opozici. Jedni pracují a druzí jim koukají na prsty. Když už toho mají všichni voliči plné zuby, tak je vymění. Řešením přece není sedmnáct straniček, ale dvě pořádné jako v USA anebo čtyři podle Německa. Tam jde o stabilní síly, které se vystřídají, a zase je vše na chvíli v pořádku.
Neměla ODS nechat hlavní reformy prověřit hlubší diskuzí, než je zavedla?
To je problém smýšlení. Buď máte takové, kdy vyhrává výkon, anebo sociální. Mezi nimi je velice tenká hranice, k níž se člověk dopracuje životem. Osobně patřím do kategorie střídavých voličů. To znamená, že nevolím stranu, kterou mám celý život rád, ale tu, o níž si myslím, že má momentálně největší potenci dané problémy vyřešit. Proto jsem při předposledních volbách volil SPOZ s úkolem, aby vzala Jiřímu Paroubkovi hlasy sociální demokracie. To se povedlo, Paroubek rezignoval a tím se ho ČSSD zbavila. Dnes je z něho chcíplý lev. Letos jsem ale zas volil jinak…
A komu jste dal hlas v přímých prezidentských volbách?
Nevolil jsem mně osobně velmi blízkého Karla Schwarzenberga hlavně z ohledu na něho samého. Chtěl bych, aby déle žil.
Psali jsme:
Neukazuje se, že je Miloš Zeman na funkci prezidenta už také dost vyčerpaný?
Zatím se ukazuje, že s ním zažíváme změnu politické krajiny. Od března dodnes se pro mě v Česku nezhoršila, ale právě naopak. Žijeme totiž pod dojmem médií, která nám stále vtloukají do hlavy, že je něco v průseru. Ale v průseru jsou momentálně především mafie, protože vyletěly obě, jak ta pravicová, tak i levicová. Jsme v pověstné hodině Nula, kdy se znova vytváří šance pro změnu. Možná ji nové či poučené strany nevyužijí, ale rozhodně ji dostaly.
Podle Vás je tedy lepší volit politické subjekty krátkodobě podle aktuální potřeby?
Přesně. Když člověk zvolí špatně, musí si to uvědomit a má ho to poučit. Poprvé jsem zaměstnal tuzemské zdravotnictví. Mezi tím v Rakousku a Česku je jediný rozdíl. Tam se mluví německy a filipínsky, tady česky a ukrajinsky. Tam jsou sestry zdatné a uctivé, tady chytré a veselé. Když jsme se líp poznali, chodily se mě ptát, koho mají volit. Pravil jsem, že jim to neřeknu, protože si ve dvaceti musí vybrat samy, aby za tu volbu nesly odpovědnost.
Jak jste pak vnímal puč v ČSSD?
Napsal jsem to do MfDNES ve svém posledním Trilobitu. Psal jsem o dvou stranách nejzajímavějších pro to, co se v nich událo, což jsou ANO a ČSSD, a o dvou, které prohrály na plné čáře, tedy SPOZ a Hlavě trčící vzhůru. Připomněl jsem, že pokud jde o posthusitské Lipany Hašků a Sobotkovců, hodí se k nim vyprávění starého partyzána, jak nejdřív Němci z lesa vyhnali je, pak oni vyhnali z lesa Němce, potom se v tom lese střídali, až nakonec přišel hajný a vyhnal je z lesa všechny.
Kdo bude u nás tím hajným?
Doufám, že sjezd ČSSD.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
