Když jste bojovala za bývalé vedení ÚSTR v čele s tehdejším ředitelem Danielem Hermanem, říkala jste, že snahami o ovlivňování dějin může "socanskokomunistická" anabáze začít a něčím ošklivým skončit. Myslíte si, že od té doby vše, co se stalo, do tohoto vašeho varování zapadá?
Ano, jde o způsob chování v krizi. Myslím, že je zajímavé srovnání dnešní situace s tou v letech 1945 až 1948, hlavně pak těsně před komunistickým pučem v únoru 1948. Oslabené, jaksi paralyzované, demokratické strany bezmocně přihlížejí nástupu vlády pevné ruky. Nejzajímavější pak je chování tehdejších i současných sociálních demokratů a neschopnost vymezit se k přeběhlíkům typu Zdeňka Fierlingera, osamocenosti Václava Majera, lavírování Bohumila Laušmanna. Výsledkem pak bylo pohlcení sociálních demokratů komunisty, zatímco dnešní ČSSD si už porcují KSČ a nikým nezvolená SPOZ. A opět nemá sociální demokracie odvážné lídry, potácí se od kompromisu ke kompromisu, nerozlišuje nedůležité, tedy krátkodobé cíle, od těch důležitých, tedy dlouhodobých. Začalo to ÚSTRem, bude pokračovat schválením Zemanovy – Rusnokovy vlády a skončí to rozkladem strany.
Bylo jmenování kabinetu Jiřího Rusnoka správné a ústavní?
Nebylo správné a nebylo ústavní. Zakládá nebezpečný precedens, kdy arogantní vůdce typu Václava Klause nebo Miloše Zemana využívá slabosti svých protivníků a špatné nálady ve společnosti. Neschopnost demokratů v takové situaci postupovat společně na obranu parlamentní demokracie napříč politickým spektrem je ovšem stejně alarmující.
Psali jsme:
Proč podle vás prezident Zeman takhle postupuje. Od odporu ke jmenování Martina C. Putny profesorem, přes spor o velvyslance, až po vládu spřátelených politiků?
Miloš Zeman dělá to, co autoritářští vůdcové obvykle dělají. Posouvá hranici svého vlivu tak daleko, jak mu to politické strany umožní. Bohužel, umožňují mu toho na můj vkus příliš, stejně jako v dobách opoziční smlouvy. Opravdu doufám, že se veřejnost i politické strany proberou z letargie a uvědomí si, že se bojuje o demokracii v této zemi. Dobrou příležitost k tomu budou mít v parlamentních volbách, ať už se budou konat kdykoliv. Lidé by se měli zajímat především o to, jak která politická formace dodržuje pravidla parlamentní demokracie a normálního slušného chování.
Myslíte si, že razie na Úřadu vlády a kauzy z toho plynoucí byly komplotem?
Zkouším si představit, jak by takový zásah probíhal ve Francii nebo v Irsku, kde to dobře znám. Asi by byl primárně vedený proti „kmotrům“ typu Roman Janoušek či Ivo Rittig, ve Francii třeba Bernard Tapie. Ale neprobíhal by takto demonstrativně a s velkými efekty navenek. Pokud by skutečně zasahoval do nejvyšších pater politiky, novinářům a veřejnosti by se důkladně vysvětlovalo, co se děje, proč se to děje a že je to naprosto výjimečné. U nás se stávají normou vzorce chování, které by měly nastupovat až v úplně krajní situaci.
Podle antikomunisty Vladimíra Hučína dostali státní zástupci z Olomouce bezpečnostní prověrku neoprávněně a jsou rizikem pro stát. Co vy na to?
Tuto informaci jsem nezaregistrovala.
Prý od Hučína a Zdeny Mašínové dostal varování Petr Nečas už v době, kdy zemřel Milan Paumer ze skupiny bratří Mašínů. Nezachoval se expremiér tehdy krátkozrace?
To nevím, ale podle všeho Petr Nečas v jedné chvíli dovolil své tajemnici, aby ho odřízla od okolního světa a řídila jeho soukromý i pracovní život. To je velká škoda, považovala jsem ho za schopného, slušného člověka. Abych byla spravedlivá, zažila jsem podobné situace několikrát i osobně. Vliv Dagmar Veškrnové na Václava Havla nebo Heleny Opolecké na Jana Kavana je známý.
Je podle vás možné, že do voleb vznikne ještě něco jako sociálněkřesťanská platforma, tedy ČSSD dohromady s TOP 09?
Jak jsem vysvětlila výše, případ ÚSTR, tedy jeho cíle, metody i provedení, mi byl prvním varováním, že od současné ČSSD se moc očekávat nedá. Také TOP 09 se v této kauze nezachovala principiálně a opakovalo se to později při případu Magistrátu hlavního města Prahy. Možná je to tak, že jakákoliv velká strana vede k velkému pokrytectví a bezzásadovosti, protože nikdo za nic není přímo zodpovědný. Více si slibuji od menších středových stran typu KDU-ČSL. Pobyt mimo Parlament jim spíše prospěl, protože kariéristé se odebrali do TOP 09. Už nějakou dobu se chovají zásadově a Zuzana Roithová byla nejodvážnější ve střetech právě s bohorovným Milošem Zemanem. Doufám, že se lidovcům podaří propojit důsledně proevropské směřování s prosazováním humanitních ideálů a podporou rodiny ve srozumitelném moderním programu. Pokud tento program budou představovat důvěryhodní lidé, budu jim držet palce.
Psali jsme:
Jak různé snahy zavést zemi doleva nebo k vládě pevnější ruky mohou skončit? Promýšlíte si nějaké scénáře toho „může to skončit něčím ošklivým“ nebo naopak recepty na odvrácení podobných hrozeb?
Přečetla jsem si dnes s radostí článek Ivana Fišery o tom, že jako v dobách normalizace potřebujeme i v této chvíli aktivní veřejnost, zejména střední třídu, tedy učitele, lékaře, studenty, živnostníky, všechny poctivé a pracovité lidi, kteří budou tam, kde žijí a pracují, hájit ideály demokracie. Právě teď, ve chvíli, kdy je od dob opoziční smlouvy mezi Klausem a Zemanem republika nejvíce ohrožená autoritářstvím a arogancí moci, nesmíme odvracet zhnuseně pohled od věcí veřejných, musíme každý hledat cesty, jak vykolejený vlak vrátit zpátky. Cítím to stejně. Není potřeba, abychom všichni dělali aktivně politiku, když máme jiné občanské povolání. Nesmíme se ale zříkat role aktivních občanů, kteří své volené zástupce pečlivě sledují a kontrolují. Vy novináři jste právě v této chvíli nesmírně důležití. Pokud vy vydržíte tlak mocných politiků, stran a korporací, má Česko naději se z této krize ve zdraví dostat.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
