Od ledna 2014 skončí kojenecké ústavy. Ministerstvo práce a sociálních věcí je chce zrušit a nahradit profesionálními pěstouny. V Kojeneckém a dětském centru, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ve Valašském Meziříčí považují tento plán ministerstva za unáhlený a nedomyšlený. „Začít něco rušit, aniž by bylo vytvořeno něco nového, lepšího, aniž by bylo vymyšlené, jak se bude v různých situacích postupovat a co může nastat, se mi jeví jako unáhlený a nedomyšlený krok," řekla ParlamentnímListům.cz ředitelka ústavu Dagmar Stárková.
Pěstoun není ústav
Podle ní může dojít k situacím, kdy se nebude pěstoun schopen o dítě kvalifikovaně postarat a poskytnout mu stejnou péči jako kojenecký ústav. „Děti, o které se tu staráme, jsou mnohdy i handicapované, jsou tu děti alkoholiček a narkomanek, děti s různým genetickým zatížením. Jsou proto v péči mnoha odborníků. Je tu fyzioterapeut, speciální pedagog, lékař, zdravotní sestry, psycholog, sociální pracovník. A pokud bude mít profesionální pěstoun několik dětí, nedokážu si představit, že bude schopný se třeba postiženému dítěti věnovat dostatečně. Bude to pro něj totiž časově náročné,"upozorňuje na nedostatky plánovaného rušení kojeneckých ústavů ředitelka.
A pokračuje: „Naši specialisté se dětem denně věnují, pozorují je a cvičí s nimi. Cíleně se s nimi pracuje. Já neříkám, že se to nemůže profesionální pěstoun naučit, ale bude muset zvládat všechno a bude muset být připravený na jakoukoliv péči, " upřesňuje Stárková s tím, že v ústavu jsou také velmi dobře technicky vybaveni.
Čtěte také:
„Máme k dispozici vyhřívané lůžko, monitory dechu, sterilizátory a další speciální zařízení. Většinu případných rizik jsme schopni definovat a předpovědět, jak se bude dítě vyvíjet. Děti tu dělají pokroky a nejsem si jistá, jestli profesionální pěstoun bude mít tolik času, aby se dítěti s nějakou poruchou mohl věnovat tak, aby se vyvíjelo tak, jak má," doplnila Stárková s tím, že v ústavu jsou všichni odborníci pod jednou střechou a jednotlivé problémy dětí vzájemně konzultují, což výrazně urychluje včasnou diagnostiku a následnou péči.
Chystaných změn se obává také speciální pedagožka valašskomeziříčského ústavu. „Otázkou je, do jaké míry to bude pro dítě plnohodnotný život v rodině, kde nebude dost času na nezbytnou péči. Myslím si, že připravovaný systém může proto horko těžko fungovat," uvedla pro ParlamentníListy.cz Tereza Jančálková.
Na co se ještě nemyslelo?
Existují další momenty, na které se při plánu zrušit kojenecké ústavy asi nemyslelo. Co když se chce matka v důsledku náhlého psychického zkratu dítěte zbavit, ale pak si to rozmyslí? „Takových případů se tu stalo hned několik. Nejedna maminka, která porodila postižené dítě, se s tím dokáže vyrovnat. Dítě bývá umístěno u nás a ve spolupráci celého týmu odborníků a rodiny si jej často odnáší domů, " podotkla speciální pedagožka Jančálková s tím, že když si bude potřebovat tato maminka odpočinout, může tu dítě třeba i na měsíc umístit. Navíc, maminka, která se z různého důvodu rozhodne dítě v centru po porodu nechat, má dva měsíce na to, aby si to ještě rozmyslela.
Ústav není vězení
Mnoho lidí si představuje kojenecký ústav jako vězení, kde bezbranné děti čekají na záchranu. To podporuje i hnutí odsouzeni.cz. Jenže pravda je jiná. Obecně se moc neví, že kojenecké ústavy fungují i jako pomocná centra matkám, které mají problémy se o dítě postarat. Nabízí například zácvik v péči o dítě, a to i handicapované anebo například utajení porodu. Fungují zde také jesle.
Častým argumentem, navíc podporovaným i z řad mnoha celebrit je, že děti jsou zde napořád a nemají šanci se dostat do náhradní péče. Jenže ne všechny děti mají velkou šanci se do ní dostat. Zájem je totiž hlavně o děti zdravé a hezké. Co se pak stane s dětmi, které se umístit nepodaří? Odborníci se tudíž obávají, že se v některých případech pěstounská péče může stát jakýmsi placeným hlídáním. Stát chce totiž zvýšit odměnu pěstounům z 3 126 korun na 8 tisíc korun.„.Jak chce ale stát zabránit tomu, že si pěstouni nevezmou děti jen pro peníze? Kdo bude tuto péči kontrolovat?," dotazovala se speciální pedagožka Jančálková.
Čtěte také:
Neberme si příklad ze zahraničí
Česko je dlouhodobě kritizováno za vysoký počet dětí v ústavní péči. „Za vzor se nám dává Amerika, Anglie a jiné západní země. Tam bych vzor pro výchovu dětí nehledala. V Americe děti často vystřídají řadu pěstounských rodin, a to je náročné na jejich psychiku, protože si zvyknou na náhradní mámu a tátu a najednou musí jinam. V ústavu, kde jsou tety, vazba není tak hluboká, úkolem je připravit dítě na vrácení zpět do biologické rodiny nebo na převzetí do náhradní rodinné péče. V Anglii je výchova velmi studená. Do sedmi let se o děti starají au-pair a pak je cílem rodiče umístit jej do internátní školy, často několik set kilometrů od domova a dítě přijede domů párkrát do roka," řekla ředitelka Stárková s tím, že to, co uplatňují na západě, nemusíme nutně uplatňovat tady.
Ačkoli samotní zaměstnanci ví, že nemohou dětem zcela nahradit rodinné prostředí, jsou zde proto, aby jim pomohli a právě díky jejich péči se tyto děti mnohdy mohou vrátit zpět do svých biologických rodin, či přejít do pěstounské nebo adoptivní péče. Proto je mrzí, že kojenecká centra jsou často kritizována lidmi, jež o jejich úplné funkci nic neví a nikdy se v nich ani nebyli podívat.
Čtěte také:
Foto: Hans Štembera
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
