Pane Štěchu, v poslední době se stále více začíná objevovat varování z mnoha stran, že by v Česku mezi lidmi mohlo dojít takzvaně k "bouchnutí sazí". Vnímáte i vy toto riziko a de facto také varování?

Myslím, že radikalizace české společnosti není tak velká, když se podíváme na to, jak špatné a odstrašující chování je vidět v oněch třech stranách, co nyní tvoří vládní koalici. Česko je v tomto ohledu zřejmě výjimkou, protože toto se dít v jiných zemích Evropy a světa, tak tam dojde k velmi silné radikalizaci a ten výbuch by byl zřejmě velmi nepříjemný.

Hraje v tom tedy roli česká mentalita?

Zřejmě. Je to problém a také asi i důvod, proč se v ČR i odborům tak těžko pracuje s veřejností. Lidé totiž pokoutně v hospodách kritizují, ale občanské postoje nejsou potom ochotní jako občanská společnost dát těmi různými formami shromáždění a dalších aktivit najevo. Myslím tedy, že současné nálady ve společnosti nejsou nic překvapivého. Naopak jsou stále až překvapivě mírné. I když odbory vyzývají k protestům a zaznamenávají vyšší zájem, chovají  se stále konstantně. Využívají totiž hlavně možnosti odborných argumentů, dávají alternativní řešení. Podívejte se na jejich webové stránky, tam každá záležitost, ke které mají výhrady, má také odborné stanovisko, odborné návrhy. České odbory jsou proto pokládány za velice konstruktivní. Od dob Richarda Falbra, přes moji působnost, byly v Evropě v rámci světové odborové konfederace považovány za takzvané reformistické odbory.