Měl by stát po problémech s některými polskými výrobky zakázat dovoz polských potravin, aby chránil zdraví svých občanů, i za cenu hrozby sankcí ze strany Evropské unie?
Určitě měl, protože polská strana se chová krajně nezodpovědně a neplní svoje základní povinnosti, které v této situaci bezodkladně plnit má. To jest podávat přesné informace, které by sloužily zemím importujícím polské potraviny, aby mohly přijmout operativní opatření k ochraně spotřebitele. Konkrétně dohledat podezřelé potraviny a zkontrolovat je. Totéž však platí pro samotný polský trh. To se nestalo, propukají další aféry, a proto polské potraviny nemají na našem trhu co dělat a zastavení jejich dovozu za tohoto stavu by bylo vlastně polskou volbou. Těžko si umím představit, že bychom za ochranu zdraví svých občanů mohli být trestáni.
Užili jsme si drahá vejce, ale teď obchodníci varují, že se kvůli zpřísnění chovu prasat zdraží brzy i vepřové maso. Máme se opravdu bát?
Myslím si, že ano a nebude to jenom kvůli nové vyhlášce, která od příštího roku zpřísní podmínky chovu prasat. Především už produkujeme jenom 50 procent naší spotřeby, v minulém roce jsme dovezli už 220 tisíc tun vepřového masa (před vstupem do EU to bylo kolem 25 tisíc tun) a stavy prasat dále klesají. Jsou nejnižší od roku 1921, kdy statistický úřad začal evidovat jejich stavy. Konkrétně to je 1,5 milionu kusů, když před vstupem do EU to bylo přes 3,4 milionu kusů. Jinými slovy zmizela česká konkurence a dovozci vepřového nemají důvod držet cenu nízko. Navíc i ke zbývající produkci se nedostává domácích selat, která se ve velkém dovážejí. Jejich cena meziročně stoupla o 40 procent. Do toho všeho přijde od 1.1.2013 zmíněné zpřísnění podmínek chovu. Ač se nedá srovnat s tím, co se stalo u slepic, tak pro chovatele bude znamenat další náklady a na druhé straně snížení počtu ustájených zvířat. Výsledkem bude nepochybně dražší vepřové.
Psali jsme:
Farmáři se zlobí na vládu, protože kvůli úsporám plánuje zrušit zelenou naftu. Byla by to pro zemědělce velká rána?
Je to konkrétní příklad tupých škrtů, které v tomto případě nemají s odborností a se zdravým rozumem nic společného. Zelená nafta je označení pro vratku spotřební daně, v našem případě 6,57 Kč za litr nafty spotřebované při obdělávání polí. Celková daň je 10,95 Kč za litr. Zelenou naftu mají všechny země EU s výjimkou Slovenska, kde ovšem nástupem nové vlády začalo jednání o jejím znovuzavedení. Budeme tedy jedinou zemí EU, ve které zemědělci toto zvýhodnění nebudou mít, což bude znamenat snížení jejich konkurenceschopnosti, zvýšení nákladů a další tlak na zvýšení ceny potravin. Bude zde situace, kdy například český farmář dá za litr nafty o 11 Kč více než jeho kolega v Rakousku, který má spotřební daň nulovou! To nemá se zdravým rozumem nic společného. Navíc vratka spotřební daně z nafty v evropských zemích není podporou zemědělců v pravém slova smyslu, ale je výrazem toho, že zemědělci jen zčásti využívají veřejné silniční sítě, na jejíž obnovu je spotřební daň u nafty primárně určena. Naopak, většinu nafty farmáři spotřebují výhradně na svých pozemcích a silniční síť zatěžují minimálně.
Jak se hodláte bránit?
Víte, my se už dlouho chováme velmi korektně. Leccos pochopíme, ale toto je podraz. Pan premiér mně slíbil, že s námi bude o zelené naftě jednat a vyslechne naše odborné argumenty. Svoje slovo nesplnil, tuto možnost jsme nedostali a moje trpělivost je u konce. V terénu to vře, zelená nafta se týká všech zemědělců. Netoužil jsem po tom, ale budeme ji bránit všemi prostředky. Je to pro nás ze shora uvedených důvodů záležitost naprosto zásadní.
Jak si dnes stojí čeští zemědělci ve srovnání s farmáři ostatních zemí Evropské unie? Už se rozdíly mezi velikostí dotací mezi zemědělci původní patnáctky EU a ostatními zeměmi, které vstoupily do evropského společenství později, stírají?
Dnes už to vidí i laik. Stovky a stovky prázdných stájí po celé republice a zdecimované stavy hospodářských zvířat. Abych byl konkrétní, od doby transformace českého zemědělství v první polovině devadesátých let jsou současné stavy následující: prasat je 33 procent, skotu 53 procent, drůbeže 71 procent. Na polích převažuje obilí a řepka, mizí pícniny, brambory, cukrovka, len už z našich polí zmizel dočista. Tak třeba z loňské úrody už nenašlo kvůli nízkým stavům hospodářských zvířat svoje užití 3,2 milionu tun obilí a musí se vyvézt. V zahraničí se z něho vyrobí maso a doveze k nám – největší finanční položku vývozu tvoří obilí a dovozu maso. Záporné saldo dovozu potravin dosáhlo už 37 miliard Kč! Za posledních 10 let se snížil počet pracovních míst o 82 tisíc. A tak bych mohl pokračovat. Česká agrární soustava je havarovaná a trajektorii trvalého poklesu výroby je třeba zastavit. Vidím to tak, že zemědělství už zdaleka není jenom věcí těch, kteří je dělají, ale stalo se v souvislosti s nízkou soběstačností a zvyšujícími se cenami potravin věcí celé společnosti a hlavně politiků. Každý nechť posoudí sám, o co se naši politici starají a čím žijí. Našimi starostmi určitě ne. Dám nedávný příklad. 31. března byl v Brně zahájen veletrh Techagro a s ním další tři doprovodné veletrhy. Zúčastnili se ho vystavovatelé ze šestnácti zemí, navštívilo ho 120 tisíc návštěvníků ze čtyřiceti zemí a na jeho zahájení nebyl jediný zástupce současné vládní koalice. Měřeno očima veletrhů západní i východní Evropy – absurdní …..
Proto jste se rozhodl, že vstoupíte do politiky?
Ano, budu kandidovat v podzimních senátních volbách jako bezpartijní a zcela nezávislý kandidát. Tento krok chápu jako závěr své kariéry. Jsem v čele Agrární komory už sedm let, jsem v třetím a posledním tříletém funkčním období a tento pokus bude moje politická tečka. Mne politika zajímala vždy a mohu to snadno doložit. Před jedenácti lety jsem založil Stranu venkova, protože jsem byl nespokojen se zastoupením zemědělců a venkovanů v tehdejší sněmovně. Trvalo mně dlouhých pět let, než jsem pochopil, že bez velkých peněz do velké politiky vstoupit nelze.
Nabízí se tedy otázka, jestli ty velké peníze už dnes na vstup do velké politiky máte…Nebo budete kandidovat za stranu Andreje Babiše?
Ne, nebudu. Budu kandidovat sám za sebe. Velké peníze je třeba mít pro celou stranu, viz vstup do politiky Věcí veřejných. K tomu jsou potřeba možná stovky milionů korun. Já ovšem jdu jako soukromá osoba, čili jeden – sám, do senátních voleb. K tomu podle mne postačí milion jeden. Takže velké peníze nemám a nijak mně to nevadí ani nemrzí.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
