Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, od prvopočátku byl záměr zavedení sKaret prezentován jako prostředek modernizace a především stamilionových úspor. Bývalý pan ministr Drábek deklaroval, že stát na doručování dávek prostřednictvím sKarty ušetří přes 200 milionů korun ročně. Ale zapomněl říci, že je vybere od příjemců dávek, kteří ze svých nízkých příjmů budou hradit nejrůznější bankovní poplatky, poštovné a podobně. Také se hovořilo o bezplatném výběru dávky. Ve skutečnosti se jednalo pouze o první výběr. A v kolika obcích našeho regionu nejsou žádné bankomaty, nesmluvě o tom, kolik starších lidí nebo lidí se zdravotním postižením neumí či nemůže provést výběr z bankomatu.

Obdobně diskutabilní je bezplatná platební funkce sKarty, protože jí budou moci využívat jen někteří občané. Jen málokterý obchod v menších obcích má platební terminál. A zkuste zaplatit obyčejný denní nákup, jako je pečivo, mléko, máslo platební kartou.

Zavedení sKaret zasáhlo do každodenního života tisíců občanů, kteří nemají na rozhazování, kteří při svých výdajích počítají doslova s každou korunou. Potřebují od státu pomoc a podporu, místo toho jim stát život komplikuje a ještě více ztěžuje. A právě tyto důvody nás vedly k předložení návrhu, který zamezí porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod o bezplatném přístupu všech občanů k sociální pomoci a kterým se omezuje platební funkce sKarty pouze na oblast dávek pomoci v hmotné nouzi. Zde tento způsob distribuce dávek by měl své oprávnění a splňoval by jistou regulační i kontrolní funkci s tím, že celý systém tak bude možné prakticky vyzkoušet a ověřit jeho funkčnost. V mezidobí jsme se však spolu s veřejností dozvěděli o dalších potížích se zaváděním sKaret. Například provizorium průkazů osob se zdravotním postižením nebo vážné pochybnosti o dostatečnosti zákonné úpravy pro angažování soukromého subjektu při výplatě dávek.

Závažné pochybnosti potvrdil i právní rozbor. Podle této analýzy Ministerstvo práce a sociálních věcí zcela překročilo své pravomoci dané zákonem, když smlouvu na sKarty vůbec uzavřelo. Takzvaná sKarta je veřejnou listinou, kterou vydává úřad práce v rámci výkonu veřejné moci. V právním státě je ale nepřípustné, aby podstatné podmínky pro výkon veřejné moci byly na základě zákonného zmocnění upraveny teprve podzákonným právním předpisem. Nikoliv právní předpis, ale teprve a výlučně podmínky České spořitelny stanoví příjemci dávky způsob vydání a používání karty, podmínky provádění platebních transakcí a pravidla platebního styku. Až v podmínkách České spořitelny se příjemce dozví o výši poplatků za některé úkony, které jsou nezanedbatelné. Činí od 100 do 304 korun za úkon. Dochází tak fakticky ke zpoplatnění spojené s výplatou sociálních dávek, přičemž se tak neděje na základě zákona, ale prostřednictvím výše uvedené soukromoprávní smlouvy. Tím také dochází k porušení ustanovení článku 11 odst. 5 Listiny, podle něhož lze poplatky ukládat jen na základě zákona.

Teprve v podmínkách České spořitelny se příjemce dávky také dozví, že doba platnosti karty je omezena na čtyři roky. Ale proč má být karta se čtyřletou dobou platnosti vydána člověku, který bude například pobírat dva měsíce dávky v nezaměstnanosti a pak už sKartu nikdy nevyužije.