Sobotka (ČSSD): Po 5 letech vlády pravice se dluh zdvojnásobil a oni teď navrhují rozpočtovou odpovědnost?

Děkuji.

Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, toto je velmi významný návrh zákona a předpokládám, že mu budeme muset tady na půdě Poslanecké sněmovny věnovat přiměřenou a odpovídající pozornost.

Byl bych velmi rád, kdyby platilo to, co tady řekl ve svém úvodním vystoupení ministr financí, to znamená, že budeme hledat shodu nad konkrétními parametry této normy. Jinak to ani možné není, protože síly, které drží současnou vládu v Poslanecké sněmovně, nemají ústavní většinu a vládní koalice nemá ústavní většinu ani na půdě Senátu. A pokud tento návrh ústavního zákona nemá být jenom politickou deklarací, nemá být jenom plácnutím do vody, jenom nezpůsobilým pokusem upravit určitým způsobem ústavní pořádek naší země, pak tady musí dojít k dohodě mezi vládou a opozicí. A jestliže opozice bude mít pozměňující návrhy, tak to není otázka toho, že by chtěla zdržovat projednávání této normy. Je to prostě proto, že si ji dokážeme představit, ale dokážeme si ji představit pouze s upravenými a změněnými parametry.

Myslím si, že to, co by bylo dobře, abychom tady jasně slyšeli na začátku debaty k tomuto důležitému návrhu zákona, je, jaký vlastně veřejný dluh má Česká republika, kam jsme se dostali za poslední léta a jaká je tedy ve skutečnosti naše rozpočtová situace. A já bych rád požádal pana ministra financí, aby se tady ještě v rozpravě vyjádřil k tomu, jak velký je veřejný dluh České republiky, jakých parametrů dosáhne na konci letošního roku a jakých parametrů podle odhadu Ministerstva financí dosáhne na konci roku 2014, kdy bude končit řádné volební období současné vlády, protože pouze tato jasná fakta, která zde zazní z úst ministra financí, ukážou, do jaké míry je tento návrh ještě vůbec aktuální z pohledu těch jednotlivých kroků, které navrhuje.

Nechci se tady pouštět do nějakých spekulací, které se týkají vývoje veřejných rozpočtů v příštích letech, ale rád bych poznamenal, že bohužel Česká republika už dnes patří mezi středně zadlužené země. V roce 2006, kdy došlo tedy k politické změně, kdy v roce 2006 volby vyhrála Občanská demokratická strana, tak v tom roce na konci roku 2006 byl veřejný dluh České republiky 28 % hrubého domácího produktu - 28 %. To znamená, že veřejný dluh naší země nedosahoval ani poloviny z oněch 60 % hrubého domácího produktu, což je maximální hranice, která je přípustná pro země, které se chtějí ucházet o členství ve společné evropské měně. A je to konec konců i hranice veřejného dluhu, která je sledována i u ostatních členských zemí Evropské unie.

V roce 2011, to znamená po pěti letech pravicové vlády, dosáhla výše veřejného dluhu České republiky už téměř 41 %. V roce 2012 podle údajů, které jsou dostupné, z pohledu Ministerstva financí se veřejný dluh České republiky přiblížil 43 % hrubého domácího produktu a je velmi pravděpodobné, že už v letošním roce, to znamená na konci roku 2013 bude veřejný dluh České republiky 45 %, nebo se bude blížit 45 % hrubého domácího produktu. To znamená, že už zhruba za rok bude chybět do překročení šedesátiprocentního limitu již jen 15 %. Já to říkám proto, abychom si uvědomili, jaká je realita.

Zákon, tento ústavní zákon, který má regulovat tempo zadlužování státu v příštích letech předkládají této Poslanecké sněmovně lidé, kteří působili v uplynulých šesti letech v pravicových vládách. Předkládá ho premiér Nečas, který byl ministrem ve vládě Mirka Topolánka, a předkládá ho ministr financí Miroslav Kalousek, který byl také ministrem financí ve vládě Mirka Topolánka. Předkládá ho tedy vláda, která programově i personálně navazuje na rozpočtovou a daňovou politiku, která se v naší zemi uskutečňovala po roce 2006. Já to pokládám za obrovský politický paradox. Je to obrovský paradox, že s tímto návrhem přicházejí ministři vlád, které za posledních sedm let v zásadě zdvojnásobily nominální veřejný dluh České republiky.

Na konci roku 2006 byl veřejný dluh v nominálním vyjádření 0,9 bilionu korun. Na konci roku 2013 se odhaduje, že veřejný dluh se přiblíží částce 1,8 bilionu korun. To znamená, že za ty poslední roky, kdy jsme v naší zemi měli pravicové vlády, se nominální veřejný dluh státu zdvojnásobil. A ministři, kteří za to nesou odpovědnost, protože připravovali příslušné státní rozpočty, dnes navrhují zákon, který má do budoucna zadlužování omezit. To je paradox číslo jedna.

Paradox číslo dvě je také velmi zajímavý, protože vláda Petra Nečase s tímto návrhem přichází až v závěru volebního období. Ačkoliv tento zákon byl obsažen již v programovém prohlášení vlády v roce 2010, vláda ho předkládá až na jaře 2013 s tím, že má být účinný od 1. ledna roku 2014. Znamená to tedy, že vláda předkládá zákon o rozpočtové odpovědnosti až v okamžiku, kdy už je bezpečně jisté, že se jím nebude muset řídit. To znamená, že na tuto vládu tato legislativní úprava nedopadne. To jsou tedy dva základní paradoxy situace, ve které se nacházíme.

Pravicové strany, které zdvojnásobily veřejný dluh České republiky, vesele zadlužovaly tento stát v uplynulých letech, tak na samém konci svého funkčního období v situaci, kdy je velmi málo pravděpodobné, že vyhrají příští volby do Poslanecké sněmovny a sestaví vládu, tak předkládají tuto na první pohled tedy velmi rozpočtově přísnou normu, a to v situaci, kdy ví, že už na ně nedopadne, že se na ně vztahovat nebude.

Já myslím, že i tady nám ministr financí a předseda vlády dluží vysvětlení, proč chtějí tento limit, tento rozpočtový a ústavní bič na příští vlády a nebyli ochotni se mu podrobit v rámci svého vládnutí. Proč s tímto návrhem nepřišli už dávno. Proč ho nepředložili už dříve do Poslanecké sněmovny, protože by jejich rozpočtová politika musela být nutně konfrontována s nároky, které teď chtějí klást na všechny příští vlády, které přijdou po roce 2014. Tzn., že pravice vůči sobě takto náročná nebyla, ale chce být takto náročná vůči vládám, které přijdou v příštích letech.

Já se ptám proč a bylo by dobře před tím, než zahájíme seriózní debatu, kdybychom na tuto otázku od této vládní garnitury, od pravicové garnitury, která v této zemi řídí rozpočtovou a daňovou politiku už dlouhá léta, slyšeli odpověď. Proč jste sami nejednali podle pravidel, která nyní chcete zakotvit do právního řádu pro příští vlády.

I když dostaneme na tuto otázku odpověď, pak je zřejmé, že rozpočtová situace naší země není dobrá. V příštím roce navzdory velkým škrtům, ke kterým došlo, navzdory zvýšení daně z přidané hodnoty počítáme s tím, že stát bude mít deficit 100 miliard korun.

Trend, který je nastaven a podle kterého nyní probíhá rozpočtová politika vlády, počítá s tím a může skončit v tom, že během několika málo let vyčerpáme onen zbývající podíl veřejného dluhu v rozsahu 15 %, který nám zbývá k dosažení limitu 60 % HDP.

Jak už jsem řekl na začátku, bohužel naše země se dostala do situace, kdy už nejsme nízko zadlužení, jako to byl v roce 2006, ale patříme mezi středně zadlužené státy EU. Reakce je tedy nutná. Rozpočtová politika potřebuje korekci a potřebuje změny.

Problém této koalice je v tom, že ona sice na jednu stranu říká dobře, prosaďme výdajové limity, prosaďme pravidla pro restrikci z hlediska příštího zadlužování, ale současně paralelně s tím prosazuje v reálné rozpočtové a daňové politice kroky, které vedou k vytváření dalších rozpočtových problémů v následujících letech. Patří mezi ně důchodová reforma, která počítá se vznikem druhého pilíře, patří mezi ně návrhy na snižování některých daní, což je další rána pro veřejné rozpočty v následujících letech, např. otázka rušení daně z dividend. Jsou tady návrhy, které počítají s tím, že by se neměla rušit rovná dań a nemělo by se přejít k progresivnímu systému zdanění. Tohle všechno podle mě v reálné politice torpéduje snahy veřejné rozpočty ve střednědobém horizontu v naší zemi vyrovnat.

Otázka také je, jestli toto řešení, tzn. ústavní svázání rozpočtových pravidel, ústavní svázání rozpočtové politiky příštích vlád ve skutečnosti přinese řešení problému. Já jsem přesvědčený, že samo o sobě nemůže ve skutečnosti problém nestability veřejných rozpočtů řešit. Naše země podléhá ekonomickým cyklům. Naše země má dnes reálný deficit 100 miliard korun, který tady bude v příštím i v letošním roce. Jestliže tady budeme šířit iluzi o tom, že přijetím tohoto ústavního zákona vyřešíme rozpočtové problémy v naší zemi, tak to bude lhaní do vlastní kapsy.

Jediné, co tento problém může vyřešit, je změna rozpočtové a daňové politiky, která bude směřovat k tomu, že vedle rozpočtových škrtů a plošných rozpočtových škrtů bude vláda věnovat pozornost podpoře hospodářského růstu. Bez toho, aniž by se Česká republika dostala do fáze hospodářského růstu, není možné veřejné rozpočty v naší zemi udržitelně a dlouhodobě konsolidovat.

Prostě v situaci, kdy naše země bude v recesi nebo bude prožívat hospodářskou stagnaci, tak nejsme schopni se proškrtat k vyrovnanému rozpočtu v roce 2016, tak jak to ve skutečnosti požaduje tento návrh zákona. Je to iluze. Jenom tím, že změníme ústavu, tak vyrovnaný rozpočet v roce 2016 Česká republika mít nebude. Vždycky to bude vyžadovat odvahu jak na straně příjmů veřejných rozpočtů, tak na straně jejich výdajů. Vždycky to bude vyžadovat rozum při realizaci hospodářské politiky státu tak, aby vláda neškrtila hospodářský růst, aby neškrtila domácí poptávku, aby podporovala investice tak, že česká ekonomika se z fáze současné recese a stagnace dostane do fáze udržitelného hospodářského růstu.

Chtěl bych proto jednoznačně varovat před tím, aby tento návrh zákona byl vydáván za jakési věcné univerzální řešení rozpočtové situace státu. To není a nikdy nebude. Navíc je to norma, která je značně děravá. Pokud jste si dali práci a přečetli si tento zákon, pak víte, že podstata je v důvodové zprávě. téměř v každém paragrafu této ústavní normy se odkazuje na obecný zákon. Je to pochopitelné. Změna Ústavy, ústavní zákon nemůže být zejména v oblasti rozpočtové politiky natolik podrobný, aby veškerá pravidla byla zakotvena ve formě ústavního dodatku. Je jasné, že prováděcí zákon potřebujeme, a je problém, že prováděcí zákon nemáme.

Podle mého názoru odpovědná Poslanecká sněmovna, ale i odpovědný Senát nemůže nikdy hlasovat o tomto návrhu ústavní změny bez toho, aniž bychom měli na stole prováděcí zákon. Chci upozornit na to, že jsme tady velmi nedávno byli v podobné situaci. Týkalo se to přímé volby prezidenta republiky. Také tehdy vláda předložila ústavní změnu, také tehdy byl velký tlak na Poslaneckou sněmovnu, aby nezdržovala projednání přímé volby prezidenta republiky, protože konec konců se blížil termín další volby, končilo funkční období stávajícího prezidenta, a tato sněmovna schválila ústavní změnu bez toho, aniž bychom měli dostatečně projednaný prováděcí zákon. A pak se samozřejmě prováděcí zákon schvaloval ve spěchu. Navíc ho ministerstvo vnitra dostatečně nepřipravilo a upravoval se až na půdě Poslanecké sněmovny. A způsobilo to docela vážné komplikace. A to šlo jenom o přímou volbu prezidenta republiky.

U tohoto zákona, vážené poslankyně a vážení poslanci, jde o chod celého státu. Pokud by se v této normě učinila jakákoli vážná chyba, tak to během 1 - 2 let může zcela zastavit fungování státu a zcela to může zastavit financování veřejných služeb. Je proto naprosto nezbytné, abychom ještě dříve, než začneme formulovat konkrétní ústavní změny, než se tady začneme dohadovat o tom, jak se ústavní pořádek má změnit, tzn., jak bude vypadat tento ústavní zákon, tak abychom měli za sebou debatu o prováděcím zákonu. My potřebujeme tento zákon tady mít, zatím ho nemáme, ale to nestačí. My potřebujeme mít za sebou debatu o podobě prováděcího zákona, protože jenom tato debata může odhalit jeho úzká místa. Jenom tato debata může odhalit potenciální problémy.

Apeluji proto za sociální demokracii na vládu, aby co nejdříve předložila do diskuse na půdě Poslanecké sněmovny, ale také na půdě Senátu, návrh prováděcího zákona. Potřebujeme o tomto návrhu debatovat na úrovni výborů, a tato debata musí předcházet schválení jakékoli ústavní změny v rozpočtové oblasti. Jiný postup by byl obrovským rizikem pro rozpočtovou, hospodářskou rovnováhu země v příštích letech, a také pro zajištění reálného fungování státu.

Já nechci připomínat takové experimenty, jako byla superhrubá mzda, které teď musíme rušit. Prostě pravicová vláda řadu reforem neměla dobře promyšlenu, v řadě reforem se udělaly vážné chyby, věcné a legislativní, a tohle se nesmí opakovat. Já podezřívám vládu, že i tuto reformu nemá dobře rozmyšlenu. Že příliš urychlila legislativní proces a tato ústavní norma byla předložena do Poslanecké sněmovny ještě předtím, než se podařilo najít shodu.

Pan ministr financí tady hovořil o tom, že na Ministerstvu financí fungovala pracovní skupina. Ano, to je pravda. Do této skupiny byli přizváni zástupci všech politických stran. To je pravda. Ale podobu tohoto zákona tato pracovní skupina nikdy neschválila. Členové této pracovní skupiny uplatňovali k zákonu připomínky, ale ty připomínky nebyly zcela zohledněny. To znamená, nelze vycházet z toho, že pracovní skupina ten zákon schválila, nelze vycházet z toho, že tím pádem byla ukončena politická debata. Vláda v určité fázi tu politickou debatu ukončila, vzala tento ústavní zákon a předložila ho do Poslanecké sněmovny. Dobře, pak ale musíme tu diskusi nahradit tady a musíme v ní pokračovat tady ve výborech Poslanecké sněmovny a na plénu Poslanecké sněmovny. Dříve než zákon budeme hlasovat.

Pokud si pečlivě pročtete tento návrh, zatím bohužel bez znalosti prováděcího zákona, ale se znalostí důvodové zprávy, pak je, myslím, dobré si uvědomit, že parametry jednotlivých pásem zadlužení, to znamená ty klíčové parametry, podle kterých by se mělo regulovat zadlužování, ve skutečnosti během přípravy zákona zastaraly. Zastaraly značným způsobem. První fáze reakce, kterou navrhuje vláda, se týká okamžiku, kdy veřejný dluh České republiky bude 40 % hrubého domácího produktu. Ale tahle linie už se prolomila. Veřejný dluh překročil 40 % hrubého domácího produktu už v roce 2011. My teď máme začátek roku 2013. To znamená, první parametr byl již překonán. Druhou fázi reakce požaduje vláda v okamžiku, kdy veřejný dluh překročí 45 % hrubého domácího produktu. Dámy a pánové, tato hranice bude pravděpodobně prolomena už v závěru letošního roku. To znamená ještě dříve, než tento zákon začne platit, protože navrhovaná účinnost (je?) od 1.1. 2014. To znamená, druhý parametr bude prolomen na konci letošního roku. Je tedy evidentní, že zákon v mezičase zastaral, že tempo zadlužování této vlády je do té míry rychlé, že předběhlo původní záměry Ministerstva financí, a to je další důvod k tomu, abychom tento návrh zákona v Poslanecké sněmovně přepracovali. V žádném případě není možné také připustit, aby přijetí takovéto normy, která sváže rozpočtovou politiku vlády, znemožnilo příští vládě reagovat na vážné výkyvy v ekonomickém cyklu.

Je potřeba, aby tato norma počítala s tím, že i v příštích letech se česká ekonomika v důsledků vnějších vlivů může dostat do vážných problémů. Že můžeme spadnout do hospodářské recese, a v takové situaci zákon musí umožňovat pružnost rozpočtové politiky. Není možné cíli vyrovnaného rozpočtu, cíli snížení tempa zadlužování podřídit hospodářský růst a životní úroveň občanů České republiky. Není možné konsolidovat veřejné rozpočty za cenu rozvratu veřejných služeb, za cenu rozvratu fungování státu a za cenu rozbití sociální soudržnosti společnosti. To znamená, požadujeme, jako sociální demokraté, aby zákon počítal s tím, že můžeme v příštích letech procházet hospodářskými cykly, že mohou nastat hospodářské krize podobné té, kterou jsme absolvovali v letech 2008 a 2009, a zákon nesmí vládě svázat ruce. Vláda musí mít možnost na takto vážné výkyvy hospodářského cyklu reagovat.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Těch připomínek, které bude uplatňovat sociální demokracie k návrhu zákona, je celá řada. Já jsem zmínil pouze ty klíčové, které pokládáme za absolutně nepřekročitelné výhrady, které sociální demokracie k této normě uplatňuje a bude během veřejné debaty uplatňovat.

Vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici prováděcí zákon, a ani ho v nejbližších dnech k dispozici mít nebudeme, chci jednoznačně navrhnout, abychom přerušili a odročili projednávání této ústavní změny do doby, než do Poslanecké sněmovny bude předložen prováděcí zákon k tomuto ústavnímu zákonu. Je to formální návrh, který přirozeně jsem připraven zopakovat v závěrečné fázi diskuse a navrhuji, abychom tady přerušili projednávání této ústavní změny a jako odpovědná Poslanecká sněmovna vyčkali na předložení konkrétního prováděcího zákona. Chci také jasně deklarovat, že sociální demokracie má zájem na tom, aby naše země v příštích letech nepřekročila 60 % limit zadlužení. My si nepřejeme, abychom prolomili veřejný dluh ve výši maximálního limitu 60 %, a jsme připraveni hledat věcná a rozumná řešení. A pokud se shodneme na tom, že tato ústavní změna po nezbytných úpravách takovéto řešení představuje, pokud se shodneme na tom, že takováto ústavní změna přispěje k tomu, abychom nepřekročili 60 % limit zadlužení České republiky, pak jsme připraveni jako sociální demokraté udělat vše pro to, aby tento ústavní zákon mohl být schválen. Děkuji.