Spisovatel Stránský: Kníže prezidentem. Jinak ve vládě blbci a katastrofa

„Politika byla zoologická zahrada vždycky, ale dnes se v ní zvířata utrhla ze řetězů. Nedávno jsem byl na gymplu v Rakovníku. Na konci debaty se přihlásil jeden kluk a ptal se mě, co říkám té šaškárně. Souhlasil jsem, že je to šaškárna. Mladí navíc připravují odvetné kroky, a když bude potřeba, prý i založí novou stranu. Slíbil jsem těm dětem podporu," říká Stránský v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Před rokem podpořil iniciativu: „Vyměňte politiky!" a v podobných snahách se hodlá angažovat i nadále. „Mirky Dušíny už nemůžeme být, ale nesmíme dopustit, aby se vrátilo Bratrstvo kočičí pracky," řekl tehdy v klipu.

„Na to, když hlava státu řekne, že kniha je zboží, se dá jen říct - tě péro. Klaus se vzhlédl ve Vladimiru Putinovi. Přestože mám milion výhrad, tak jsem modré krve a Karel Schwarzenberg je mým dávným přítelem, tak bych ho měl rád za prezidenta. Jinak to je ve vládě naprostá katastrofa. Ten či onen se tam ke své vlastní blbosti propracoval nesmírným úsilím. Klasický případ jsou véčkaři. Teď o nich jejich vlastní lidé říkají, že jsou blbci. Radek John byl vždy dobrým profesionálem a nedokázal přitom napsat scénář pro svou vlastní stranu," dává najevo znechucení politickou garniturou Stránský.

Hlavní vinu však přikládá faktu, že za více než čtyřicet let komunisti přepálili třem generacím v hlavách, duších a srdcích spoje a dodnes se jako národ bráníme sebereflexi.

Psali jsme:
Klaus: Zvyšování DPH není pravicové. Chápu znepokojení občanů
Radikální místopředseda véček měl být náš, litují sociální demokraté

Zbavit se nenávisti

Na svobodě slova je podle Stránského nutné lpět za každou cenu. Často jezdí po gymnáziích a jiných školách. Tam vidí, že současní studenti už chtějí vědět, co se dělo.

Předchozí generace totiž byly ještě postižené strachem rodičů. „Vědí, že jsem seděl deset let a že zlobím, takže osolím třeba i pana prezidenta. Třeba, když jsme v PEN klubu protestovali proti zákonu na ochranu prezidenta, přestože je Havel naším členem a mým kamarádem," říká Stránský, jenž prošel hned několika komunistickými lágry, kvůli tomu nevystudoval, ale seděl s duchovní elitou národa, takže se směje, že je doktorem vězeňských věd.

Ve vězení jeho nenávist k režimu neznala mezí. „Chtěl jsem všem těm bolševikům uřezat hlavy a pomstít se," vzpomíná. V lágru se ale setkal s básníkem Janem Zahradníčkem a ten mu řekl památná slova: „Každý člověk se musí svých nenávistí a pomstychtivostí co nejrychleji zbavit, jinak se stane jejich první obětí." Musel si rčení ještě pár let přežvýkávat, ale pak mu to pomohlo vydržet. Ke snahám zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy se přidal, ale bojí se, aby se z komunistů v případě naplnění nestali mučedníci.

Do politiky nikdy

„Celých jedenadvacet let jsem se politice úspěšně vyhýbal. Párkrát mi nabízeli, abych za ně šel dělat nezávislého senátora, ale za nějakou stranu jít dělat nezávislého senátora, to si protiřečí. Když skončil Havel, tak mě umělci a intelektuálové přemlouvali, že bych měl kandidovat na prezidenta. Manželka, to ještě žila, mi řekla - kamaráde, jestli uslyším, že jsi na to jenom trochu kývnul, tak se s tebou rozvedu. Byla celá léta mým politickým korektivem," vysvětluje Stránský, jenž měl nespočet různých funkcí a proto je teď propíchnutým, tedy známým, ksichtem.

Narodil se roku 1931 v Praze. Jeho dědečkem byl agrárník a premiér Jan Malypetr. Otce Karla za druhé světové války zatklo gestapo, byl vězněn v Osvětimi a po válce v roce 1948 opět odsouzen na dva roky do vězení. Kvůli politickým tlakům byl Jiří vyloučen ze školy těsně před maturitou. Roku 1953 ho zatkli, ve vykonstruovaném procesu obvinili z velezrady a na osm let uvěznili. Pak seděl ještě dva roky za smyšlené rozkrádání národního majetku. V letech 1992 až 2006 byl předsedou českého PEN klubu. Řada jeho knih byla zfilmována.

Psali jsme:
Politický vězeň: Dnešní "kluci politický" nikdy nemakali, tak dělají kiksy

Foto: vlada.cz