Za cíl si pak stanovil soustředit se na řešení hlavních problémů teplárenství, zejména jeho systematického znevýhodňování v konkurenci s lokálním vytápěním. ParlamentníListy.cz si s ním proto povídaly o tom, zda výdaje za teplo nebudou pro Čechy v nejbližší době likvidační – zvláště v souběhu zdražování ostatních životních nákladů.
V září, poté, co stanul v čele teplárenského sdružení, se totiž Mirek Topolánek nechal slyšet, že teplárenství prochází u nás snad nejtěžší krizí své historie. Pro ParlamentníListy.cz pak vysvětlil to, jaká fakta o tom podle něj jasně svědčí. Soudě podle všech argumentů, je jich více než dost.
„Došlo k souběhu řady nepříznivých okolností, s nimiž by si jednotlivě mohlo teplárenství poradit, ale právě při jejich souběhu v krátkém časovém období vzniká „smrtící koktejl“. Od roku 2013 začnou teplárny kupovat emisní povolenky. Končí dlouhodobé smlouvy na dodávky hnědého uhlí, které se na dodávkách tepla podílí 45 %. V průběhu roku 2012 se musí teplárny rozhodnout, jak vyřeší zpřísněné emisní limity po lednu 2016. K dalším investicím do ekologizace ale musí vědět, bude-li dost uhlí pro teplárny a za jakou cenu. Zvyšuje se daň z přidané hodnoty od ledna 2012 na 14 % a od ledna 2013 na 17,5 % a navrhuje se 20% DPH. Zvyšují se ekologické daně na paliva. Zvyšují se ceny vstupů, například vinou podpory obnovitelných zdrojů cena elektřiny. Na druhou stranu se ulevuje konkurenčnímu individuálnímu vytápění zemním plynem, které jako jediné může v omezené míře nahradit soustavy zásobování teplem. Domácnosti a domovní kotelny jsou například osvobozeny od řady poplatků, které teplárny musí ale platit. A promítat tedy i do ceny tepla, přestože také zásobují domácnosti,“ vyjmenoval pro ParlamentníListy.cz Mirek Topolánek souběh všech nepříjemných okolností, které se zřejmě i při placení za teplo v nejbližší době projeví.
Zpohodlněli jsme, přitom někde je teplá voda v kohoutku neslýchaný luxus
Vzhledem k tomu, že se již otevřeně hovoří o tom, že nás čeká další vlna ekonomické krize a situace v Evropě není růžová, asi by měl i spotřebitel tepla, být připraven pod vahou všech nepříznivých faktorů na nějaké změny. Ovšem jde to vůbec se nějak připravit a může v tom pomoci i třeba stát?
Psali jsme:
„Teplo je základní lidská potřeba, stejně jako být nasycen a mít kde složit hlavu. Jsou to důležité priority, ale my bereme jejich zajištění dnes jako naprostou samozřejmost. Z tohoto pohledu žijeme v době konzumního blahobytu (energie i potrava), a tak jsme zpohodlněli a úplně zapomněli, jak vypadá nedostatek. V mnoha rozvojových zemích je přitom pitná voda z kohoutku luxus a teplá voda z kohoutku neslýchaný luxus. Neumím si ani představit, že by některé krajské i menší město, kde teplárny zásobují teplem tisíce domácností převážně v panelových a bytových domech, zůstalo najednou bez tepla. Na to se můžeme připravit jedině tak, že tomu předejdeme, aby k tomu vůbec nedošlo. Teplárny by se na to rády připravily, ale bohužel nám chybí dlouhodobě stabilní prostředí. Legislativa se neustále mění, ekologická opatření zpřísňují. Teplárna není mobil, u něhož si můžete koupit každý rok nový model. Teplárna je odpovědnost a starost na dlouhá desetiletí. Moderní a rozvinuté soustavy tepláren se vyvíjely celá desetiletí. To přece nemůžeme hodit za hlavu, když za to nemáme adekvátní náhradu,“ vysvětluje Mirek Topolánek.
Naráží tak na to, že v Česku je teplárenství i z dob minulých na velmi dobré úrovni, pokud by se velké teplárny dodávající teplo do bytů a domů statisíců Čechů, rušily – a stalo se to v některých postkomunistických zemích – bude to nenávratný krok . Vybudovat tak rozsáhlou síť pro hromadné dodávky tepla už by zřejmě v současnosti nebylo možné.
Výrazné navýšení cen tepla by bylo sociálně neúnosné, varuje Topolánek
Už při svém uvedení do funkce předsedy Teplárenského sdružení ČR však Topolánek řekl, že by měly být vyvinuty veškeré snahy pro to, aby nedošlo v nejbližší době k dramatickému navýšení cen tepla. Označil to dokonce za sociálně neúnosné.
„Teplo v roce 1991 stálo 91 korun za GigaJoul, v roce 2001 se cena zvedla na 319 Kč/GJ a v letošním roce stálo teplo z tepláren průměrně 520 korun za GigaJoul. Podívejte se na zemní plyn. V lednu 2011 stál kubík plynu pro vytápění průměrné domácnosti 11,80 korun, v prosinci už to bylo skoro 16,50 korun. To je přece zdražení bezmála o 40 procent za jediný rok. Když k tomu přidáme paušální platbu, stál na konci roku 2011 kubík plynu 18,60 korun. V roce 1991 to pro obrázek, bylo 1,40 korun. Za posledních dvacet let tedy náklady na vytápění zemním plynem vzrostly 13 krát. Jenže teplo z tepláren jen šestkrát… A voda? Ta podražila dokonce dvacetkrát. Cena 1 kWh elektřiny v běžném tarifu stoupla ale zase jen šestkrát,“ uvádí srovnávací konkrétní čísla Topolánek.
Psali jsme:
A zdůrazňuje, že se však musí brát vv potaz také to, že se zároveň zvyšuje i průměrná mzda. I ta narostla od roku 1991 skoro 6 krát.
„Takže tepla i elektřiny si můžeme za průměrnou mzdu koupit přibližně stejně, jako před dvaceti lety, plynu a vody ovšem podstatně méně. Recept na záchranu tepláren je tedy v podstatě jednoduchý. Vrátit do ekonomiky situaci, kdy cena vyjadřuje reálnou hodnotu určitého statku a není všemožně pokřivena a deformována různými regulacemi. Prosazení do praxe je samozřejmě podstatně složitější, protože část těch regulaci je již dnes fixována Bruselem. To znamená, že je nemůžeme odstranit, ale musíme je naopak dorovnat. To se týká například zavedení uhlíkové daně jako protiváhy k emisnímu obchodování a nákupu povolenek v teplárnách,“ uvedl jedno z možných řešení expremiér Topolánek pro ParlamentníListy.cz.
Celý rozhovor čtěte v lednovém čísle tištěného měsíčníku Parlamentní listy
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
