V Evropském parlamentu diskutujeme o žádoucím strategickém směřování Evropské unie. Zamýšlíme se nad tím, jak bychom si přáli, aby naše společnost, ekonomika a životní prostředí vypadaly v roce 2020. Je nesporné, že největší potenciál pro rozvoj Evropské unie mají dostatečné znalosti a ty správné dovednosti. Obojí bychom si měli osvojit ve vzdělávacím procesu. A právě vrcholem vzdělávacího procesu jsou vysoké školy. Položíme-li si otázku, zda právě univerzity jsou ta místa, ze kterých vychází vzdělaní, kreativní a podnikaví lidé, zjistíme, že tomu tak často není.
V jednom vydání List Economist zveřejnil studii, podle které se 80 % dovedností a znalostí, které považují za klíčové ředitelé velkých podniků, na univerzitách vůbec nevyučují. Výsledkem jsou pak hrozivá čísla poukazující na nezaměstnanost vysokoškolských absolventů. Průměrná nezaměstnanost absolventů například dosahuje u nás doma v České republice 3 %, v případě některých univerzit však nenajde zaměstnání každý desátý absolvent.
Asi se všichni shodneme na tom, že cestou k vyřešení této problematiky je propojování podniků a univerzit. Na to opakovaně upozorňují různé materiály včetně Lipské charty o udržitelných evropských městech. Klíčové však je, jak tohoto propojení dosáhnout. Podle mne je správnou cestou inkorporace víceměsíčních stáží, a to nejenom studentů, ale i profesorů, jako nedílné součásti celoživotního vzdělávacího procesu. Je potřeba, aby si nejenom studenti, ale i učitelé pravidelně udržovali kontakt s reálným světem. Spolufinancování takových stáží by se mělo stát nedílnou součástí univerzitních rozpočtů. Pro podniky totiž tento proces znamená vynaložit nemalé úsilí a často také nemalé náklady, které nemohou nést pouze na svých bedrech.
Ing. Oldřich Vlasák, člen VR a poslanec EP
Dále čtěte:
Vlasák (ODS): Role místních samospráv není ve Strategii EU 2020 dostatečně reflektována
ANO
NE
