Nová kniha ministra obrany čítající přes dvě stě sedmdesát stran je vedena formou rozhovoru s novinářkou a dokumentaristkou Jolanou Matějkovou. Jde jednak o vzpomínky na vlastní dětství, mládí i politické začátky, ale i komentáře k řadě politických témat.
Jak evokuje samotný název Vondrovy knihy, obsáhle a se značnou hrdostí v ní vzpomíná na své oba dědečky. "Ano, jsem z legionářské rodiny. Dědeček byl legionář, k legiím přestoupil v roce 1917 v Borispolu a absolvoval celou anabázi až do Vladivostoku. Na Sibiři působil jako kapitán u dopravní roty a v rodině se tradovalo, že převážel Kolčakovo zlato," píše ministr. Jak dále vysvětlil, čeští legionáři na železnici střežili carský zlatý poklad.
Osud Vondrova druhého dědy byl však horší. "Byl úředníkem banky Slávia. Za války ho zatklo Gestapo, protože se jako odbojář účastnil výroby a kolportáže slavného podzemního časopisu V boj. Nikoho neudal a z nacistického vězení se už nevrátil. Zemřel v Osvětimi," podělil se o své vzpomínky. Dále mluví o své rodině i mladistvém životě.
Jak v parlamentu hájil bombardování Bělehradu a Klaus mu za to vyčinil...
Zmiňuje i svoji americkou misi, kdy byl jmenován velvyslancem ve Washingtonu. "Pro většinu diplomatů je takový post vyvrcholením kariéry, pro mě to byla první zastávka, v šestatřiceti letech. Ale těšil jsem se tam. Zoufale jsem toužil změnit prostředí. Byla vhodná doba vyrazit do světa za novými zkušenostmi, poznat jiné prostředí," říká.
Alexandr Vondra se paradoxně nevyhnul ani otázce, která stále vyvolává, a podle mnohých zcela oprávněně, velké emoce. Totiž bombardování Jugoslávie v roce 1999, které on tehdy obhajoval.
"Mezi Prahou a Bělehradem vždycky vládly sympatie. Se zásahem měli problém skoro všichni politici - Václav Klaus, Miloš Zeman, Jiří Dienstbier, Jan Kavan... ale i řada obyčejných lidí. Kosovo mnoha lidem připomínalo boj o Sudety. Jakmile začalo bombardování Bělehradu, opozice ještě zesílila. Přijel jsem tehdy na pár týdnů do Prahy, abych zásah obhajoval v parlamentu. V místnosti se tehdy sešly v poledne všechny politické špičky," vzpomíná Vondra a pokračuje.
"Vysvětloval jsem nejdřív, že zásah je z humanitárního hlediska správný. Nezabíralo to. Tak jsem apeloval na alianční solidaritu, ale ani to nepadlo na úrodnou půdu. Nakonec jsem vytáhl poslední argument z oblasti reálné politiky: 'Spojenci zvítězí, Miloševič padne. Přidejme se k silnějšímu.' Od Václava Klause jsem si vysloužil poznámku: 'To jsem, Sašo, netušil, že jsi v Americe tak zcyničtěl," zmínil dávnou výtku ze strany dnešního prezidenta.
Změnili jsme nákupy pro armádu. Kalousek nesouhlasil
V souvislosti s aktuální politikou se ministr a místopředseda ODS, který letos znovu kandiduje do Senátu, obšírněji pouští do osvětlení systému zadávání zakázek na Ministerstvu obrany, který, jak nezapomíná podotknout, změnil k lepšímu.
Čtěte také:
Armádní nákupy podle něho byly a vždycky zůstanou terčem kritiky všude ve světě. "Podléhají z logiky věci zvláštnímu režimu, jsou často utajené a to pochopitelně zvyšuje riziko, že se na tom někdo napakuje. Způsob, jakým se pořídila letadla CASA, si nikdo za rámeček nedá. V letech hojnosti se leccos mlčky přecházelo, ale v čase úspor to pak lidi dráždí dvojnásob," míní.
"K předražování přispívaly i zákony, které léta nutily ministerstvo, aby k nákupům používalo různé prostředníky. Tohle jsme rychle po mém nástupu změnili. Prosadili jsme zákon, který umožňuje nakupovat přímo. Po dvou letech dnes víme, že takto dokážeme ušetřit až pětadvacet procent oproti minulosti," pochlubil se Vondra a dodal: "Zápas o tento zákon ovšem nebyl jednoduchý. Překupníci tím přišli o svá 'fíčka', a proto změně házeli klacky pod nohy. Bránili se jí i někteří politici. Třeba Miroslav Kalousek neustále opakoval, že změna nebude k ničemu," opřel se Vondra do svého vládního kolegy, který vytrvale vyvrací podezření stran svého údajného napojení na zbrojařské kruhy, například na bývalého šéfa Omnipolu Richarda Hávu.
Exšéf zbrojařského koncernu Omnipol Richard Háva vyvrací nadstandardní vazby na M. Kalouska:
ProMoPro - jak to všechno bylo?
Ministr Vondra vzpomněl i na případ evidentní snahy o diskreditaci úředníka, který onen zákon připravoval. "Byl cestou do práce zastaven policejní kontrolou, která mu v autě našla neohlášenou pistoli. Tvrdil mi pak, že nebyla jeho a že mu ji někdo do auta podstrčil, aby byl zkompromitován a přišel o bezpečnostní prověrku. Bylo jasné, že ve hře jsou velké prachy a že jsem mnoha lidem šlápl na kuří oko," přiznává.
Značný prostor v knize "Děda se taky nebál" Vondra dává i kauze Promopro a vcelku srozumitelně případ vysvětluje.
"Ten tlak jsem ustál jen proto, že vím, že jsem osobně nic špatného neudělal. Do politiky jsem nešel, abych se obohatil, veřejné službě dávám všechno včetně svého zdraví, a výkřiky, že jsem se účastnil zlodějny, mě urážely," uvedl v úvodu.
Jeho rodina prý tlaku odolávala jen proto, že byla na podobné kampaně zvyklá již z minulého režimu, ze stránek Rudého práva, kde se prý o Vondrovi psalo jako o ztroskotanci a samozvanci.
Proč se při hledání firmy zajišťující technické zázemí během předsednictví naší země v EU nepoužil tendr? "Zodpovědní lidé z přípravného týmu dospěli v létě 2008 k názoru, že to není možné s ohledem na exkluzivní postavení firmy Promopro v pražském Kongresovém centru. Navíc na klasickou soutěž potřebujete mít dost času a znát parametry akcí. Oni argumentovali tím, že ty parametry dopředu neznali, nevěděli, kolik akcí bude a v jakém rozsahu, protože politická poptávka po těchto akcích se měnila i v zahraničí. Kdyby udělali soutěž na poslední chvíli, hrozilo by, že akce nebude možné vůbec zorganizovat. Někdo se odvolá, soutěž se zruší, akci nestihnou zajistit a bude ostuda," říká jasně tehdejší ministr pro evropské záležitosti.
Důvod, proč se pod smlouvami neobjevil jeho vlastní podpis, je prý jednoduchý. Jako ministr bez portfeje, který nemá vlastní resort, byl de facto součástí Úřadu vlády, kde mají takové věci na starosti stálí zaměstnanci a vedoucí. Pro prý ani jako ministr pro evropské záležitosti nemohl rozhodovat o jiných finančních, personálních či administrativních věcech.
Fischerova vláda bez jediné připomínky schválila konečný účet
Zda šlo předsednictví udělat levněji? "Vždycky můžete něco udělat levněji. Předsednictví EU byla monstrakce, s níž tu nikdo neměl zkušenosti. Probíhala v době, kdy se Evropa dostala do velké krize a česká politika se zmítala ve sporech. Celkem bylo za zakázku na technické zabezpečení proplaceno do konce roku 2009 něco přes pět set milionů korun. Předsednictví trvalo šest měsíců, platilo se za čtyři summity na úrovni hlav států a vlád, za čtrnáct ministerských schůzek a bezpočet dalších akcí. Za stejné práce se během summitu NATO, který se konal v roce 2002 a který trval jen čtyři dny, zaplatilo celkem sto třicet milionů," hájí se ministr.
Dodává i důležité vysvětlení, kdy se konání různých akcí rozhodovalo až během předsednictví, za což mohla častá přemíra hyperaktivity tehdejšího prezidenta Francie Nicolase Sarkozyho a plánování předem neohlášených akcí. A takové věci šly podle jeho slov těžko řešit standardním výběrovým řízením několik měsíců před začátkem předsednictví. I díky tomu, že řada evropských politiků chtěla díky eskalující krizi demonstrovat svoji akceschopnost, se prý nakonec konalo dvakrát víc akcí, než bylo v plánu.
"Na druhé straně je samozřejmě podezřelá částka 130 milionů, která byla koncem roku 2010 zadržena na účtech v zahraničí. Když jsem začátkem května 2009 odcházel z vlády, byly proplaceny faktury v celkové částce o něco vyšší, než dvě stě milionů. Dvě největší faktury byly zpochybněny a podrobeny auditu. Nakonec byly proplaceny až koncem roku 2009. To už jsem ve Strakovce půl roku neseděl. Navíc celý závěrečný účet za předsednictví schválila na jaře 2010 Fischerova úřednická vláda bez jediné připomínky," uvádí v knize ke kauze Promopro důrazně Alexandr Vondra.
"DĚDA SE TAKY NEBÁL" - co se ještě dočtete:
- Evropské státy čelí dvěma vnitřním ohrožením a my nejsme v tomhle směru výjimkou. Prvním je dlouhodobý život nad poměry, z něho vyplývající vysoká zadluženost. Druhým ohrožením je nekontrolované přistěhovalectví, zejména šíření radikálního islámu. V polovině evropských zemí je to reálný problém.
- Multikulturalismus je zajímavý koncept na papíře, ale odtržený od reality. Vize, že budeme multi-kulti, je utopie. Jakmile přistěhovalectví přesáhne určitou mez, začíná konflikt. Každá společnost má určitou absorpční kapacitu a integrační potenciál... Vzniká-li roztok s příliš výbušnou směsí, hrozí detonace.
- Spojené státy evropské - Předpokladem fungující federace je existence jednoho politického národa, a ten v Evropě zatím nemáme. Nemáme celoevropsky operující politické strany a média. Nemluvíme společnou řečí, u jednání v Bruselu sedí desítky tlumočníků. Chybí evropské vlastenectví, ochota v krizi pro EU něco obětovat. Kdo je připraven za ni položit život?
- Evropské dotace nejsou férové. Zvýhodňují ty, kdo v tom umí chodit. Pokřivují trh. Ať se daňové výnosy raději rozdělí přímo obcím. Na lokální úrovni lidé vždycky líp vědí, kam s prostředky, než na úrovni centrální. Dotace vytvářejí prostor ke korupci. Někdy to vypadá, že čím více prostředků se rozděluje, tím víc se krade. Prostředky vydělal někdo jiný, adresát si jich proto neváží.
- Přijdete do Portugalska, země na okraji Evropy, a v některých místech tam najdete největší hustotu dálnic, po kterých nikdo nejezdí. U nás - ve středu kontinentu, kde je doprava nejhustší - naopak už novou dálnici nemáte skoro šanci postavit, protože jiné evropské předpisy, tentokrát chránící každého brouka a každé protestující individuum, vám ji nepovolí. Je to začarovaný kruh.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
