Jaké máte dojmy ze středečního projevu José Manuela Barrosa na plénu europarlamentu? Nepřesvědčilo vás to třeba k ještě větší razanci proti těmto výmyslům EU?
Trvám na tom, že datum 12. září bychom si všichni měli velmi dobře zapamatovat a stejně tak i výsledek Barrosova tzv. projevu o stavu unie, protože tam bylo zcela na syrovo, ostře bez jakýchkoliv úhybných manévrů Evropské unii sděleno, jakým směrem si Evropská komise přeje, aby se vývoj ubíral.
Pro mě tam zásadní hlavně jedna věc. Evropská komise byla vždycky koncipována jako servisní, obslužný orgán a instituce, která slouží členským státům a Evropská komise jim podléhá, tak včera Barroso vystoupil naprosto dominantně a připomínalo to, že tahle instituce se definitivně utrhla ze všech řetězů, dostala se do nekontrolovatelné polohy a teď všem v Evropě říká, jak to bude.
To, co Barroso ve středu jednoznačně provalil, je pro mě v konfliktu se samotnou Masarykovou ideou české státnosti a suverenity, což je pro mě naprosto primární. Moje odpovědnost politická i lidská je odpovědnost nejen k budoucnosti, ale i odpovědnost a hluboká pokora k minulým generacím.
A mají dnes vůbec národní státy páky k tomu, aby komisi zase přivázali k onomu řetězu?
Na to je potřeba nahlížet přes část Barrosova projevu k rozpočtu, kde zmiňuje formulaci ‚vlastní zdroje EU‘, což není nic jiného, než celoevropské daně, které budou nějak spravovány Evropskou komisí nebo ‚někým‘, na to si jistě náležitý orgán vymyslí a budou prostřednictvím evropské kasy rozdělovány.
Psali jsme:
V okamžiku, kdy začne mít Evropská komise a další instituce EU vybírat peníze a přerozdělovat je a stanou se na příspěvcích členských států finančně nezávislými, jak dodnes jsou, v tu chvíli je žádný členský stát ke kůlu zpátky nepřiváže, protože budou mít své peníze, budou o nich rozhodovat, vybírat je a rozdělovat je nejspíš podle toho, kdo bude nejvíc poslušný. Tedy jestli lze zkrotit Evropskou komisi, leží mimo jiné v tuto chvíli v otázce rozpočtu a nedovolení tzv. vlastních evropských zdrojů.
Britský europoslanec Nigel Farage řekl, že onen projev alespoň pomůže k tomu, že se ve Velké Británii konečně uskuteční referendum o členství v EU. Pokud by k tomu skutečně došlo a Britové by z EU vystoupili, věříte, že by se mohla strhnout větší vlna, anebo by to Brusel ustál?
O tomto neumím spekulovat. Tomu názoru Nigela Farage jsem rozuměl tak, že v okamžiku, kdy jsou karty vyloženy stůl a je evidentní, o co Barrosovi jde, jsou občané postaveni před nějakou volbu. Otázkou zůstává, nakolik jsou občané v současné komplikované ekonomické situaci schopni tohle docenit a nakolik právě komise nechce této ekonomické situace zneužít. Historicky to vždycky bylo tak, že když přišla krize, stát si pro sebe urval něco navíc a zneužil toho k posílení vlastní moci.
Komise v čele s Barrosem chápe velmi správně, že pro ně teď přichází optimální čas všechny vystrašit, že když nebudeme na společné palubě, dopadne to špatně. Míra vystrašení je v tomhle velmi vysoká. To nás ale nesmí odradit, abychom občany seznamovali se zápory tohoto vývoje.
Farage také mluvil o nastupující eurodiktatuře, souhlasíte s takovou formulací?
Je třeba vycházet z toho, co Barroso řekl, tedy že měnou EU je euro a jejím parlamentem je europarlament, který bude rozhodovat o tom, kterým směrem se bude vývoj ubírat. Při znalosti situace, co to europarlament je a kdo jsou evropští poslanci, jaký je dominantní názor těch poslanců, to znamená sedět si ve své skleněné věži a nikoho nevnímat, protože si myslí, že oni jsou často ti nadřazení nad všechny národní parlamenty a o občanech ani nemluvě, tak z tohoto pohledu se některá vyjádření Nigela Farage dají pochopit.
Ať už jde primárně o bankovní unii a případně další věci a v konečném důsledku i federaci… pokud by se ČR postavila proti, nedají se očekávat třeba výhrůžky, utažení kohoutku s dotacemi?
Ano, nemůžeme čekat žádné vlídné zacházení. Nakonec jsme nic takového nezažili nikdy, jakkoli od hlasatelů nových pořádků pořád slyšíme, jak nás EU a její instituce milují. Vše, co jsme si vydobyli, bylo naším vlastním výkonem a prací.
Jsem přesvědčen o tom, že Česká republika si umí vládnout, nepotřebujeme žádné nadnárodní vládnutí, jak říkají čeští socialisté, že musíme část své suverenity předat… Trvám na tom, že si umíme vládnout. Což neznamená, že je u nás vše v pořádku. O obsahu českého vládnutí jistě debatujme.
Rozhodně se ukáže, jakým cíleným danajským darem jsou takzvané evropské peníze, které budou nepochybně použity jako jedna z vážných pák ve smyslu ‚když jste neposlušní, nedáme vám kapesné‘.
Zlom může nastat ve chvíli, kdy příští parlamentní volby vyhraje levice, která většinou EU ochotně přikyvuje, a sestaví vládu. Jak tu situaci potom řešit?
Tu situaci je třeba řešit před tím. Evropská politika, nezávislost české koruny, česká suverenita a státnost se musí stát jedním ze zásadních bodů budoucího volebního střetu. Ať si občané vyberou. Já říkám, že pokud příští sněmovní volby vyhraje ČSSD, zavlečou nás přímo do srdce toho nejbrutálnějšího evropského tlaku.
Pokud by se ta situace měla řešit před potencionálním vítězstvím levice, nebylo by vhodné, aby ODS tlačila vládu k tomu, aby ČR vyvázala z povinnosti přijmout euro?
ODS k tomu zásadní stanovisko řekla. Tedy, že v okamžiku, kdyby k této situaci mělo dojít, musí si to občané rozhodnout v referendu, na tom není co měnit. V situaci významné nejednotnosti vlády si myslím, že by to mohli naši koaliční partneři použít jako chtěnou záminku a spouštědlo jejích vlastních zájmů uvnitř vlády.
Na závěr se ještě vraťme k Barrosovu projevu, který byl poměrně obsáhlý. Je něco, co většina českých médií, ať už záměrně či jinak, přehlédla?
Ano, další dvě věci jsou zcela zásadní. Předseda evropské komise také mluvil o zřízení jednotného evropského žalobce. To znamená, že by muselo dojít k harmonizaci právních systémů. Jenže pojímání práva se vyvíjí a je to dáno i historicky. Za co vám třeba ve Švédsku useknou ruku, je v jiné části Evropy bráno jako prohřešek proti dobrým mravům, ale nic jiného.
Naprosto zásadní je také představa o jednotné obranné politice, její financování a vznik evropských branných sil s možností jejich nasazování mimo území EU. To je naplnění jednoho z atributů suverénního státu. Je lež, když Barrovo mluví o federaci národních států. Bude-li mít EU svoji armádu, pak ji bude používat pro to, aby si vynutila průchod svého vlastního práva na svém vlastním území. Ale pozor, vznik jednotné armády Evropské unie je svým způsobem také útokem směrem k NATO a aliančnímu uspořádání.
K tématu:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
