Říjnové předčasné volby znamenaly největší politické zemětřesení v polistopadové historii. Kámen na kameni nezůstal především v pravé části politického spektra. Občanská pravice, zejména její hlavní reprezentantka v podobě Občanské demokratické strany, zaznamenala neoddiskutovatelné fiasko. Jeho rozsah je natolik zásadní, že ODS i občanská pravice jako celek balancují nad propastí. Z politické mapy doslova před očima mizí část politického spektra, která vznikla jako tahoun politické, společenské a ekonomické transformace, jejíž výsledky – přes všechny nevyhnutelné, ale i mnohé zbytečné chyby – nemůžeme hodnotit jinak než jako jeden z největších úspěchů novodobých dějin českých zemí.

České republice nyní reálně hrozí buď dlouhodobá politická nestabilita, nebo dominance politických sil, které představují ohrožení některých podstatných principů liberální demokracie a právního státu. Politickému životu v českých zemích začínají vévodit síly, které s naprostou lehkostí zpochybňují celou polistopadovou éru, zatímco občanská pravice, která dosud byla hlavní ochránkyní jejích hodnot, chřadne.

Konec ostrova pravicové stability

Popsaný vývoj ovšem není jen českou specialitou. V celé Evropě jsme v posledních letech svědky mnoha politických posunů. Jejich společným jmenovatelem je především oslabování tradičních vazeb mezi voliči a stranami v důsledku změn ve struktuře společnosti, její stále větší fragmentace a individualizace zájmů. Odcizování posilují nejrůznější skutečné i fiktivní skandály a aféry, jež se v čase videopolitiky šíří rychlostí světla.

Celý proces oslabování standardních politických stran a dalších tradičních politických institucí pak akcelerovala globální finanční a ekonomická (a v Evropě dluhová) krize, která odhalila zranitelnost evropských ekonomik a sociálních systémů, stejně jako evropský integrační proces vnášející do této nestability další a další problémy. Rychlý evropský integrační proces fakticky „tuneluje“ vládnutí v jednotlivých členských státech, ovšem kvalitativně nepředstavuje jeho plnohodnotnou náhradu.

Stále mocnější Evropská unie je pro občany velmi daleko, ale důsledky jejího vládnutí se jich současně nepříjemně dotýkají. A právě s těmito problémy umějí daleko rychleji pracovat populisté, podnikatelská a manažersky řízená politická hnutí, strany na jedno použití a jiní prodavači deště. Reálné problémy v kombinaci s virtuální realitou a neochotou řady Evropanů byť jen připustit, že lépe už pravděpodobně bylo, tvoří smrtící koktejl pro standardní politické strany.