V rámci své novinářské profese jste se zabývala a stále se zabýváte řadou závažných kauz sahajících až do nejvyšších pater politiky. Jak vnímáte slova o boji proti korupci ze strany těch, kteří se jako zákonodárci prokazatelně podíleli na současném stavu?
Je skoro komické dívat se, jak se jeden přes druhého všichni, kdo mají na svědomí skandálně špatné zákony, které umožnily beztrestné vyrabování naší země, korupci sahající do nejvyšších pater, dnes tváří jako její spasitelé. Spoléhají, možná právem, na krátkou paměť národa. Třeba projeví ParlamentníListy.cz zájem a požádají mne, abych dala dohromady soupis toho, co se kolem nás od začátku let devadesátých prohnalo a zanechalo po sobě nepředstavitelnou spoušť. Kdybych měla uvést jen heslovitě seznam všech kauz, o kterých vím, že nebyly a asi už nikdy nebudou vyšetřeny a viníci potrestáni, vydalo by to na objemnou knihu, ale i tak by to byl jen zlomek, protože nevím zdaleka o všem.
Psali jsme:
Skandály se neřešily, jen se překrývaly dalšími. Nemluvím o násilné trestné činnosti, mluvím především o kauzách, na které jsme doplatili jako daňoví poplatníci všichni. Mluvím o stovkách miliard, které jsme už zaplatili a o dalších stovkách miliard, které ještě zaplatíme. Státní pokladna nemá jiný zdroj příjmu než to, co do ní my občané vložíme ze svých kapes. A bylo a je jen na reprezentaci státu, na vládách, ministrech, poslancích, senátorech, aby v zájmu nás občanů udělali všechno pro to, aby se nemohla beztrestně rabovat. Cokoli z ní zmizí, musíme zaplatit znovu, pořád nám nedochází, že si z našich kapes platíme i ty, kteří nám vládnou. Jsou tam z naší vůle a my je za to všechno, co dělají, platíme.
Odkdy k těmto machinacím dochází?
K machinacím s prostředky státu, tedy s našimi daněmi, dochází od začátku devadesátých let. A došlo k nim při tzv. privatizaci patrně každého státního podniku. Jako vzor správného podnikání byl dlouho předváděn Zdeněk Bakala. Když volal Václav Klaus po větším počtu Viktorů Kožených, možná ani netušil, kolik jich tady už máme! O Viktoru Koženém se psalo, že přišel do republiky s aktovkou a dvěma tisícovkami dolarů. Ale o tom, kde se v rukách dalších Kožených objevily prostředky, za které pořídili miliardové hodnoty, o tom se moc neví.
O Zdeňku Bakalovi se na jedné straně tvrdí, že přijel jako velmi bohatý muž už z Ameriky, ale jsou i lidé, kteří ho pamatují jednak na Hradě jako poradce Václava Havla a přítele Karla Schwarzenberga a také jako doprovod a tlumočníka poradců při přípravě privatizace Chemopetrolu Litvínov. O milionech nebo miliardách nikde ani zmínka. Dnes je jeden z nebohatších podnikatelů, kromě jiného prostřednictvím svých firem také vlastník bývalého státního podniku OKD.
Zkusme si připomenout například to, jak došlo k tomu, že se součástí majetku tehdy nově vzniklé akciové společnosti OKD stalo také 44 000 bytových jednotek?
No přece nedopatřením, jak jinak! V soupise majetku bývalého státního podniku totiž označil ten, kdo soupis připravoval, všech 44 tisíc bytů za byty služební, bez ohledu na to, že jejich obyvatelé na ně měli řádně vystavené dekrety, jako na kterékoli jiné státní nebo podnikové byty. Na tomto jediném „pochybení“ pak došlo k tomu, že se byty staly součástí podnikatelských aktivit nových vlastníků akcií OKD, a. s., stejně jako těžní věže a další vybavení dolů, potřebné pro těžbu. Obyvatelé bytů v té době, a ještě dlouho poté, netušili, co se s byty, které obývají, odehrává. Částka, za kterou bylo nakonec OKD „privatizováno“, byla směšná, obrazně řečeno za cenu plotu kolem dolů a vlastně nikdy nebyla přesně vyčíslena, dodnes není specifikováno, co všechno se za zhruba devět miliard privatizovalo.
(ParlamentníListy.cz předkládají celý rozhovor k nahlédnutí a vyjádření společnosti OKD, a. s. i mluvčímu pana Zdeňka Bakaly. Případné reakce přineseme v plném znění.)
Psali jsme:
Jedno je však jisté. Privatizován měl být jen majetek, bezprostředně potřebný pro podnikání v dolech. V roce 2004, kdy došlo k tzv. doprivatizaci OKD, a. s., nemělo OKD žádné dluhy, byl to prosperující podnik a na účtech podniku byly miliardy. OKD přitom bylo „privatizováno“ za zlomek jeho skutečné ceny. A ne dost na tom. Jako jakýsi bonus přihodil stát kupujícímu zadarmo nikdy nijak neoceněný majetek, jako jsou komerční prostory, jen na Ostravsku také nejméně dva tisíce drobných provozoven, několik tisíc hektarů pozemků, ale rovněž luxusní hotely a rekreační zařízení a několik tisíc bytů na Kladensku. Vše zahrnuto do celkové částky cca devět miliard jen tak, bez jakéhokoli ocenění. V exkluzivním „balíčku“ za hubičku se ocitlo také 44.000 bytů v Havířově, Ostravě, Karviné a jinde.
„Doprivatizace“se týkala 46 % akcií, za které zaplatil kupující státu pouhé čtyři miliardy. Ty měl ještě v témže roce nový majitel zpět. OKD vykazovalo totiž v roce 2004 obrovské zisky a na účtech společnosti v době prodeje leželo přes pět miliard Kč.
Těžební společnost New World Resources (NWR), která je majitelkou OKD, má podle nedávných výsledků za sebou nejhorší kvartál v historii. Jen za první tři měsíce prodělala víc než 2 miliardy korun. V důsledku toho přijdou o práci stovky, možná tisíce lidí, a to v regionu, ve kterém je dnes více než 80 000 nezaměstnaných. Co tomu říkáte?
Dnes je OKD, a. s. podle médií prakticky před bankrotem. S majetkem hospodaří Zdeněk Bakala prostřednictvím svých firem devět let. Zisky OKD, a. s. se pohybovaly v letech 2004-2013 v řádu desítek miliard.
Velká část majetku, jako jsou bývalé dceřiné společnosti, už byla rozprodána, miliardy zmizely… OKD, dnes společnost NWR, je zadlužené a z oficiálních údajů vyplývá, že se dluh pohybuje kolem 20 miliard. Byty jsou zastavené bankám a váznou na nich pohledávky téměř devět miliard.
Psali jsme:
OKD, a. s. byl pro majitele doslova zlatým dolem, ale minimálně 50 miliard, které získali, je v nenávratnu. Místo toho, aby společnost kupovala další doly, jak Z. Bakala sliboval, je dnes OKD před krachem.
Ostravsko, už tak sužované vysokou nezaměstnaností, čeká tentokrát patrně obrovské zemětřesení. Pokud totiž skutečně OKD a. s. zkrachuje, přijdou o práci stovky, možná tisíce lidí a postarat se o ně nakonec bude muset stát.
Neobáváte se toho, že i kauza privatizace OKD vymizí takříkajíc doztracena?
Pod nánosem dalších a dalších kauz by mohla pomalu zmizet i tato. Nebýt Sdružení nájemníků bytů OKD (BYTYOKD.CZ). Za statisíce připravilo právní analýzy, trestní oznámení a také stížnost na veřejnou podporu k Evropské komisi. Paradoxně se pokouší vymoci pro stát peníze, o které ale zřejmě stát nestojí. Trestní oznámení je podrobné, obsahuje s přílohami zhruba 1.500 stran. Zabývá se dokumentací škody, způsobené státu při privatizaci OKD, která podle expertů dosahuje minimálně 20 miliard. Dodnes nebyli lidé, odpovědní za řádný prodej státního majetku obviněni. Příští rok uplyne promlčecí doba.
Je rozhodně přinejmenším zarážející, že stát by mohl desátky miliard, které získal neoprávněně prostřednictvím svých firem Zdeněk Bakala v roce 2004 (pomíjím škody způsobené na samém začátku privatizace), získat zpět formou žaloby na nedovolenou veřejnou podporu. To by ale musel stát, resp. ministerstvo financí konat.
Jaké máte důkazy o tom, že stát nekoná?
Ministerstvo financí i vláda zaujaly polohu mrtvého brouka, ono to přece nějak dopadne! A místo snahy vymoci peníze do státní poklady, poskytuje dokonce Evropské komisi prokazatelně nepravdivé informace o privatizaci bývalého OKD s. p., které brání objektivnímu posouzení situace.
Kauzu provází řada pikantností. Podklady pro dokončení privatizace prošly v roce 2004 rukama Vladimíra Špidly a o pár měsíců později také Stanislava Grosse, který v září 2004 smlouvu o prodeji podepsal. Ministrem financí byl tehdy Bohuslav Sobotka. Stát se tak zbavil zbývajících 46 procent akcií, které do té doby ještě vlastnil. Po nástupu Bohuslava Sobotky do funkce ministra financí připravoval podklady pro Evropskou komisi ve věci nedovolené podpory za Ministerstvo financí samotný kupující, respektive advokátní kancelář Pokorný-Wagner. To jsou ale paradoxy! Byla to totiž advokátní kancelář, která v té době zastupovala Zdeňka Bakalu, tedy kupujícího, na kterého byla stížnost směřována a který měl podle stížnosti nedovolenou podporu státu uhradit!!! A že nešlo o žádné drobné, stále hovoříme o částkách v řádu desítek miliard.
Když nastoupil do funkce ministra financí Miroslav Kalousek, ukázala se znovu potřeba připravit za Ministerstvo financí ČR, tedy opět za stát a jeho občany, další stanovisko pro Evropskou komisi. Ujmul se toho CMS Cameron McKenna. Když kancelář vyčíslila roční příjmy z nájmů ze 44.000 bytů OKD, uvedla, že z nájmů za byty dělaly příjmy v roce 2004 60 milionů. Maličkost, že? V tom případě by byl Zdeněk Bakala skutečný lidumil. Nájemníci by mu totiž platili za metr čtvereční korunu sedmdesát. Výnosy z nájmů za pět let by tak podle podkladů pro EU dělaly zhruba 280 milionů. Jenomže jaká je skutečnost? Příjmy z nájmů představovaly za pět let, tedy od roku 2004 do roku 2009 částku minimálně tři a půl miliardy a byly tedy 12 krát vyšší (státem placení právníci si totiž „spletli“ měsíční a roční příjmy, stejně jako dříve znalec VOX Consult, který je doposud jediným obviněným v kauze privatizace OKD).
Kauzu privatizace OKD provází mnoho podobných „historek“. Každá z nich si zaslouží pozornost. Důsledky jsou totiž horší než zlé. Několik tisíc bytů OKD dnes zeje prázdnotou. Na jedné straně jejich špatná, nebo žádná údržba, na druhé straně mnohdy neúnosně vysoké nájemné nutí jejich obyvatele, aby hledali jiná řešení. Když k tomu přidáme už tak vysokou nezaměstnanost v regionu a další hrozící propouštění, dá se přirovnat situace k časované bombě. Stejně, jako v dalších kauzách existují i tady konkrétní viníci. Možná podstoupí riziko a přijedou ve svých luxusních limuzínách některé „vybrané destinace“ navštívit.
Příběh OKD je jedním z dlouhé řady dalších.
Psali jsme:
Jana Lorencová je známá investigativní novinářka. Od roku 1970 nesměla z politických důvodů pracovat v médiích. K žurnalistice, kterou v 60. letech studovala, se vrátila až po listopadu 1989. Nejprve působila v několika tištěných médiích a poté v pořadech České televize - Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí. Odkryla a dodnes sleduje kauzy lehkých topných olejů, pašování lihu a družstevních záložen. Získala řadu novinářských ocenění, například cenu Ferdinanda Peroutky, Křepelky a Trilobita. V roce 2012 kandidovala jako nezávislá za Stranu práce do Senátu PČR v obvodu č. 74 - Karviná. Žije v Ostravě. V současné době pracuje na sérii knih, které mají připomenout různé kauzy typu Československá námořní plavba, Diag Human, Radovan Krejčíř apod.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
