Vyšachování Babiše, Zeman jako opozice? Odborník uvažuje, co je na tom pravdy

Na začátku si tedy shrňme několik dalších postřehů, které k úvahám tohoto typu politology vedou. Připomínají například to, že pravicové strany, které stály v čele minulé vlády, se potýkají s řadou vnitřních problémů a jejich preference zůstávají nízké. Opozice je tak značně nevýrazná. Navíc se začíná spekulovat o tom, že se uvnitř koalice rýsují střety i snahy ji rozštěpit.

„Opozice prakticky není zřetelná a vůbec neprosazuje zájmy své cílové voličské skupiny – ne, že by možná nechtěla, ale neustále se musí věnovat tomu, co vyvíjí stále významně akceschopné hnutí ANO Andreje Babiše. To, co nasazuje ANO, vyžaduje neustálou reakci a brání ostatním stranám v jejich akcích. Zřetelnějším je tak jen Tomio Okamura a Úsvit, který se sem tam snaží nasazovat nějaké své návrhy, podobně jako tomu bylo v minulém období u ČSSD, jenomže v koalici s tím naráží a nemá šanci návrhy prosadit,“ řekl ParlamentnímListům.cz Jan Kubáček.

Podle něj tak může z nefunkčnosti opozice skutečně do budoucna být na české politické scéně problém. I proto, že je pouze na bedrech stran v opozici nastolovat k řešení témata, po kterých veřejnost volala a která voličskou veřejnost zaujala natolik, že tyto strany poslala do sněmovny.

Recyklace politických matadorů skončila, míní Kubáček

„Doba nazrává do období, kdy už nebude občanům stačit jen jistá recyklace politických matadorů a jejich prohlášení. To už nebude univerzálním receptem, jak se mohlo zdát donedávna,“ dodal Kubáček. Přesto podle něj nelze na současný politický vývoj u nás koukat jako na nějaký zásadní zlom či konec stranické politiky, jak naznačují Jiří Pehe nebo Lukáš Jelínek.

„To, že se snaží Andrej Babiš či Okamura hovořit o jisté nadstranickosti v politice, lze považovat jen za jistý výkyv vývoje. Prošla jím v minulosti například i Velká Británie či Itálie, přesto ani tam ke konci stranické politiky nedošlo. I pro naši politickou scénu je to další krok vývoje,“ shrnul ještě Kubáček.

Pokud by se však setkal s dalšími svými profesními kolegy zde již zmíněnými, zcela jistě by tak vznikla zajímavá polemika na toto téma. Podle Jiřího Pehe opravdu nejzásadnějším problémem české demokracie v současnosti není to, zda se prosadí více pravicová či naopak více levicová politika. Ostatně současná koalice je rozkročená přes politický střed. „Hrozbou je v prvé řadě útok proti stranické politice a parlamentarismu, který reprezentují antipolitické hnutí ANO Andreje Babiše a Úsvit Tomio Okamury. Doplňuje je nesystémová komunistická strana, která, ač nevystupuje proti stranictví, se s nimi shodne na odporu k užvaněné parlamentní demokracii,“ upozornil Pehe ve víkendovém komentáři na stránkách deníku Právo.

Snaha rozložit systém? Podle Jelínka ne tak jednoznačně

Zaujal tím taktéž politologa Lukáše Jelínka. A ten mu do jisté míry oponoval. „Zdánlivě je to jednoduché. Sociální demokracie, lidovci, ODS a TOP 09 se sejdou a zamyslí nad babišovsko-okamurovským útokem na parlamentní demokracii. Pak se domluví, že pravice umožní menšinovou vládu sociální demokracie a lidovců,“ zopakoval Jelínek rovněž v Právu Peheho scénář. A dodal k němu, že šéf hnutí ANO Andrej Babiš podrobuje skutečně současný způsob správy věcí veřejných zatěžkávací zkoušce. Jenomže…

„Dá se hovořit i o snaze rozložit systém, jenž se dával během čtvrtstoletí dohromady. Obávám se však, že i kdyby Bohuslav Sobotka s Pavlem Bělobrádkem poslali teď Babiše k šípku a začali se domlouvat s pány Kalouskem, Schwarzenbergem, Hegerem, Fialou, Stanjurou či Zahradilem, u voličů by moc nepochodili. A to přesto, že by se zaklínali obranou demokracie,“ domnívá se Jelínek a vyvrací tak náznaky spekulací o tom, co by se vše mohlo aktuálně v zákulisí politiky odehrávat. A co právě Jiří Pehe naznačil.

Nutno však dodat, že pokud se shrnou další fakta, scénář, který Jiří Pehe nastínil, se nemusí zdát zas tak zcela nereálný. Faktem totiž je, že reálný podíl na moci se nyní dělí mezi hnutí ANO Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamury a KSČM mohou zatím kritizovat pouze z opozičních lavic. Navíc tyto hlasy příliš hlasitě nezní – spíše naopak.

Podíl moci je rozdělený mezi dva muže

„A zdá se, že se postupně oba podílníci moci tedy sbližují. Padne-li vláda, mohli bychom se dočkat následného pokusu dua Babiš-Zeman přerýsovat mapu české demokracie. Hlavním dnešním úkolem demokratických stran totiž není předvádět svoji levicovost či pravicovost, ale postavit hráz antipolitice a antiparlamentarismu,“ varoval politolog Pehe v Právu. Spočítal navíc, že ČSSD, KDU-ČSL, ODS a TOP 09 mají dohromady 105 hlasů, což je v současnosti možná právě ta křehká většina, která Česko dělí od nástupu nějaké formy autoritářství. „Ať už ji primárně bude reprezentovat miliardář, který si myslí, že stát je jeho firma, nebo spíše prezident, který se už jednou pokusil posunout náš ústavní systém k prezidentské republice,“ poukazuje dále tento politolog.

Logicky pak vážně uvažuje nad tím, že onu takzvanou antiparlamentní muziku tvrdí právě prezident Miloš Zeman, přičemž připomíná fakt, že ten vloni parlamentní demokracii na dlouhé měsíce paralyzoval i s pomocí vlastní vlády odborníků.

Jak je to tedy nyní s opozicí v české politice?

Debata - byť ve virtuální rovině - na téma, jakou sílu má tedy nyní opozice v české politice, pak může pokračovat. Pravicové strany, které stály v čele minulé vlády, se totiž nyní opravdu potýkají s řadou vnitřních problémů, a jejich preference zůstávají nízké.

„Občanská demokratická strana a TOP 09 mají dohromady pouhých 41 poslanců, což je samo o sobě handicapuje. Hnutí Úsvit Tomio Okamury se nemůže rozhodnout, jakou roli chce vlastně hrát. Nebylo sice přizváno do vládní koalice sociálních demokratů, hnutí ANO a lidovců, ale zároveň má evidentně problém s tím, že by mohlo být vnímáno jako součást jednoho opozičního bloku společně s ODS a TOP 09. Před volbami se koneckonců proti tradičním stranám vymezovalo,“ vypočítává spíše zápory slabé opozice Pehe.

Bohužel, konstatuje též, že se svou rolí v opozici mají problém i komunisté. „S ČSSD vládnou v několika krajích, navíc se v sociálních tématech s ČSSD v lecčems shodnou. Je pro ně těžké vymezit se jasně také proti hnutí ANO Andreje Babiše, protože to je ideově neuchopitelné. Navíc se před volbami profilovalo jako ‚antipolitická‘ alternativa proti stranám, které zde v posledních dvou dekádách vládly. I KSČM se prezentuje do jisté míry jako antisystémová protestní strana. Právě pro KSČM by sice mělo být přirozené útočit na stranu vedenou a de facto vlastněnou miliardářem. Jenomže Babišova kritika prohnilé a užvaněné parlamentní demokracie v lecčems souzní s pohledy KSČM,“ uzavřel názor na toto téma Pehe i ve svém nedávném komentáři.

Zeman v roli opozice?

Připomněl pak ještě to, že se po nějakou dobu zdálo, že roli partajní opozice možná bude suplovat prezident Miloš Zeman. „Byl po měsících průtahů v podstatě donucen koalicí ke jmenování vlády vedené předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou. Jenže si uvědomil, že v případném souboji s vládou má spojence snad jen v řadách KSČM. A tak se pokouší vytvářet opozici uvnitř vládní koalice. Jinými slovy, prezident v poslední době systematicky podporuje svými výroky hnutí ANO, zejména pak Babiše, což je taktika, která by mohla vést až k vážné koaliční roztržce. Případný pád vlády za Zemanovy asistence by zase mohl definitivně rozštěpit ČSSD,“ zakončil poněkud drsný scénář možného dalšího vývoje Jiří Pehe. Zda se mýlí a pravdu mají jeho kolegové, ukáží příští měsíce.