Zákon vymezí záchytné stanice jako zdravotnické zařízení s přesně daným vybavením a přístroji a personálem, uvedl. Náměstek se shoduje s předsedou odborné společnosti pro návykové nemoci primářem Petrem Popovem na tom, že současný stav je neudržitelný. Po roce 2001 přešly záchytky na kraje, zákon ale neupřesnil jejich úkoly a vybavení.
Kočkopes
Podle Popova jsou tak tyto stanice jakýsi "kočkopes". Ztratily původní funkci jako zdravotnické zařízení, kde se s lidmi ohroženými závislostí pracuje a jsou motivováni k léčbě, jak to zamýšlel v roce 1951 zakladatel první takové záchytky na světě Jaroslav Skála.
Nyní jsou záchytky podle Popova spíše drahé nocležny, kde stráví člověk noc, když v opilosti ohrožuje sebe nebo okolí. U soukromých provozovatelů se prý platí i 10.000 korun za noc. Běžné ceny jsou nižší, i tak zaplatí jen pětina lidí, 80 procent nákladů nesou kraje. Zdravotní pojišťovny noc na záchytce nehradí a podle náměstka Poláka to tak zůstane.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jno, čtk
