„Já myslím, že sistace, tedy přechodné pozastavení účinnosti určitých opatření by neměla být v rozporu ani se skutečností, že byly uzavřeny smlouvy s církvemi,“ řekl renomovaný právník v rozhovoru ParlamentnímListům.cz o řešení, které považuje v současné době za optimální.
V České televizi jste prohlásil, že nic nebrání tomu, aby byl již schválený zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi změněn či úplně zrušen. Podle vás by restituční proces mohl rozhodnut suverénně i lid v referendu. To by bylo opravdu možné?
Já jsem říkal, aby se občané v referendu k této záležitosti vyjádřili, ale že je třeba vzít v úvahu nově nastalé skutečnosti, které souvisejí s tím, že byly uzavřeny smlouvy s církvemi a tak dále. To by bylo potřeba zvážit. Ale referendum bych v té věci nevylučoval, protože řada věcí je stále v etapě různého prověřování. Myslím, že by bylo třeba analyzovat právní stav, nejen ten minulý, ale i současný, a na základě toho by bylo potřeba otázku, na kterou by občané v referendu odpovídali, formulovat.
Co by samotné referendum změnilo? Stejně by politici museli zákon zrušit nebo změnit. Prezident Miloš Zeman v diskusním pořadu Partie prohlásil, že byl zastáncem referenda o církevních restitucích v době, kdy nebyly přijaty zákony a podepsány smlouvy. Nyní už by bylo podle něj mnohem rychlejší zákony změnit parlamentní cestou. Proč jít tedy dražší a pomalejší cestou referenda?
Možnosti referenda jsou dvojí. Buď by to byl příkaz Parlamentu, aby dosavadní zákon zrevidoval s ohledem na současnou i minulou situaci, to by bylo složitější, protože to by předpokládalo předchozí analýzu, a také by to předpokládalo asi pozastavení současného průběhu provádění zákona. Tím by se ale podle mne mělo v každém případě začít: Že by se zastavily současné práce z důvodu, že zákon byl přijat velmi těsnou většinou, v rozporu se stanoviskem Senátu, že by se to dalo přezkoumat v nové situaci novému dvoukomorovému Parlamentu.
Ing. Miloš Zeman
Psali jsme:
To by ale někdo musel vydat předběžné opatření k tomu, aby se vydávání majetku církvím zastavilo. Kdo by to měl být?
Jistě. Já si dokážu představit, to by mohla být jedna z forem zákonného opatření Senátu, protože by to byla věc, která nesnese odkladu. A pokud by to vláda navrhla, protože taková věc by stejně musela být schválena nově zvolenou Poslaneckou sněmovnou, nešlo by o nic jiného než o sistaci, tedy přechodné pozastavení provádění těch opatření souvisejících s tímto zákonem.
Prezident Miloš Zeman nevyloučil možnost, že by změnu zejména týkající se výše finančních kompenzací mohla provést Rusnokova vláda v demisi. Souhlasíte s tím?
Zákonné opatření svým obsahem může být uplatněno dočasně do doby, než se sejde nově zvolená Poslanecká sněmovna. Takže zákonné opatření nemůže nastolit něco trvalého, jeho smyslem je přijmout opatření, které nesnese odkladu, a ne nastolit nějaký trvalý stav. Ten trvalý stav by mohl být jen tehdy, kdyby to bylo dolní komorou schváleno, ale smysl zákonného opatření je, že to nesnese odkladu a má to vlastně jen dočasnou platnost.
Bylo by vůbec možné, když byly podepsány smlouvy státu s církvemi a probíhá už vydávání majetku, dnes zákon měnit? Nemusela by s tím druhá smluvní strana – tedy církve – nyní souhlasit?
Já myslím, že sistace, tedy pozastavení účinnosti určitých opatření by nemělo být v rozporu ani se skutečností, že byly uzavřeny smlouvy s církvemi.
Chápu, že by to bylo možné u přechodného pozastavení účinnosti zákona, ale bylo by možné udělat změnu týkající se vydávání majetku nebo finančních náhrad jednostranným krokem, aniž by s tím souhlasila druhá strana, tedy církve?
Zákon byl připravován dvěma vládami, Topolánkovou a Nečasovou za poměrně dlouhou dobu, byla tam vymyšlena řada opatření, aby se kroky staly nevratnými. Je tedy potřeba patrně mít nějaký čas k tomu, aby právní stav byl analyzován a aby na základě té analýzy bylo nalezeno východisko, pokud to bude názorem většiny občanů, kdyby došlo k referendu, nebo obou komor Parlamentu. A právě proto, že taková analýza vyžaduje určitou dobu, byla by sistace, tedy pozastavení provádění zákona, optimální řešení.
Hlavně proto, aby pak už nedošlo k nevratným změnám. Protože pokud už bude majetek církvím vydán, byl by už asi velký problém získat ho zpět. To už by šlo asi jedině vyvlastněním, což by vzbudilo asi dost negativní ohlas...
Ano, aby se již vydaný majetek vrátil státu, muselo by dojít k vyvlastnění atd. Pokud jde o nemovitosti, já jsem vždy upozorňoval na to, že je právně jiný vztah u nekatolických církví z hlediska minulého práva, tj. předúnorového, a jiný stav je, pokud jde o majetek katolické církve. Ale to je jedna z věcí, která ukazuje na to, že je třeba problém řešit skutečně právní analýzou, ale objektivní, ne připravenou s ohledem na to, aby to prošlo, jak se to stalo.
Můžete říci, jaký je rozdíl mezi právním vztahem k majetku u nekatolických a katolických církví?
Jednak to bylo vyjádřeno jinými zákony, a majetek katolické církve byl vždy považován za majetek veřejný, k tomu se hlásili i představitelé katolické církve, až do února 1948 i po něm, kdežto majetek nekatolických církví byl jako majetek soukromý po celou dobu a právním vývojem se na tom nic nezměnilo. Změnám podléhal jen majetek katolické církve, nikoli majetek nekatolických církví.
Takže u nekatolických církví by nemusel nastat problém s vydáváním jejich majetku?
Zřejmě ne, ale nedokážu si představit, že by se pozastavení zákona mohlo v tomto směru týkat jen části zákona, tedy části subjektů, o které jde. Jestli se celý zákon týkal všech a řešilo se to bez ohledu na minulé vlastnické vztahy, patrně ani sistace by se nemohla - s ohledem na to, že je to jen pozastavení, nikoli řešení věci – týkat jen části subjektů. Bylo by velmi obtížné, aby se to formulovalo urychleně takto diferencovaně. Ale v zásadě to přirozeně možné je. Ale když přijmu myšlenku sistace, neznamená to, že tím předjímám další řešení. Sistace by měla význam pro přípravu státního rozpočtu, protože jestli se v něm musí počítat s výdaji v určité výši, sistace by odlehčila výdajové položky, které podle zákona na jedné straně pokračují v předchozí podpoře církví a na druhé straně stanoví další finanční částky k vyplacení.
Myslíte si, že skutečnost, že zákon o církevních restitucích byl přijat těsnou většinou, proti vůli většiny veřejnosti i druhé komory Parlamentu, je to dostatečným důvodem pro jeho změnu, když už i Ústavní soud potvrdil, že ke schválení zákona nedošlo v rozporu s Ústavou?
Nový zákonodárce má vždycky právo změnit vůli zákonodárce minulého, to je stará římská zásada. Mé výhrady byly přesně opačné, že v rozporu s touto římskou zásadou se zavazovali budoucí zákonodárci na několik generací. Já si myslím, že z tohoto hlediska by změně nemělo nic bránit, protože jako každá generace má právo si stanovit svou Ústavu, má právo každý zákonodárný sbor si stanovit to, jestli se cítí být vázán rozhodnutím minulého zákonodárce nebo nikoli. Ta vůle minulosti nemůže určovat vůli vyjádřenou ve volbách v budoucnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
