Při snižování základní daňové sazby na nulu se Česká národní banka nenechala rozptylovat faktem, že aktuální inflace je na 3,2 procenta. Jen blázen by to bral vážně, protože nejde o tržní jev, ale o nadiktované ceny ze zvýšené DPH. Za zvýšenou DPH však nic není, ani zvýšený výběr daní, a tak představuje jen další ránu ekonomice, kterou je nejlépe přetrpět bez povšimnutí.
Nulová základní úroková sazba je nástroj z krabičky poslední záchrany. Má smysl, i když nezabere. Její základní vlastnost spočívá v tom, že teď už nikdo nebude ČNB otravovat, aby úrokové sazby dále snížila. Na druhou stranu, mohou ji otravovat, že to neměla dělat, protože nebude moci snižovat sazby, až to bude potřeba příště. Zájem o snižování přitom bude, protože ČNB odhadla předpokládaný výkon české ekonomiky v příštím roce na zhruba stejně nulové číslo.
Ministerstvo financí s takovým poraženectvím nesouhlasí a hledí odvážně o pár desetinek výše, je optimističtější, ale to je vždycky. Například předpokládalo, že letošní zvýšení DPH o 4 procentní body zvýší celostátní výnos této daně o 10 procent, ale výsledek za prvních deset měsíců letošního roku je další nula ze současné sérky. Přesněji přírůstek činí 45 milionů korun, zatímco schválený rozpočet letos počítá s tím, že vyšší DPH přidá do rozpočtu 28 500 milionů korun navíc. Dobrá zpráva je, že už to není - jako v září – naopak méně než loni.
Avšak i když zvýšení DPH nic nevyneslo, není zadarmo. Kdo má rád počty, ten proti nulovému přírůstku vybraných daní postaví fakt, že nebýt zvýšené DPH, mohli jsme mít za stejné peníze o 3,2 procenta víc zboží (neboť o tolik vzrostla cenová hladina). Stačí vzít spotřebitelské tržby, vynásobit je 0,032 a vyjdou nám miliardy, které nám tak někdo vytáhl z kapes, aniž by z toho ve státním rozpočtu něco bylo. Podobný výpočet můžeme provést u zdravotnických výkonů, ve školách a podobně.
Jako čtenářskou soutěž o láhev levného alkoholu Drak zaslaného na adresu podle výhercova výběru proto klademe otázku:
Na co je v této situaci bitva o zvýšení DPH o jeden procentní bod, kterou stanovil Kalousek jako základní princip víry?
Věnujme se však zajímavějšímu problému - zkusme prozkoumat chemickou reakci, která vznikne, když se ty nuly slijí dohromady.
Jak ovlivní nula z centrální banky sazby, za které půjčují peníze komerční banky? Jediný sektor, kde teď podle Měnové statistiky ČNB najdeme větší růst úvěrů, jsou domácnosti. Možná vás to překvapí, ale mají vypůjčeno o polovinu více než podnikový sektor. Neopakuje se tu zpožděně vývoj, který jsme znali z USA před hypotéční krizí? Půjčky tam nahrazovaly výpadky příjmu z klesajících mezd.
Poslední česká data o úrokových sazbách jsou za červen, tedy před snižováním základní sazby ČNB z 0,75 procenta. Kdo hledá průměrnou sazbu na spotřební úvěry někde u nuly, je vedle, pohybuje se kolem 14 procent. Ale týká se to jen menší části úvěrů domácnostem, zhruba dvou set miliard korun. U dlouhodobých půjček jsou rozumnější úroky, nové hypotéky mají historicky nejnižší sazby kolem 3,7 procenta. Když připočteme i různé poplatky, činí průměrná RPSN (přepočtená roční procentní sazba nákladů) 4,07 procenta. Na bydlení je půjčen rozhodující objem peněz, přes 800 miliard korun.
Menší úvěry nefinančním podnikům (do 7,5 milionu korun) jsou kratší a nepatrně dražší, v červnu byly pod pěti procenty. Z toho ovšem neplyne, že firma úvěr dostane.
Mnohem větší vliv má základní úroková sazba ČNB na úroky z vkladů. Ty jsou u privátních vkladů nad 3 měsíce nepatrně nad základní sazbou ČNB odvíjenou ze 14 denního repa (fakticky půjčky proti zástavě nejlepších dluhopisů). Sazby z vkladů půjdou tedy k nule – a o to jde. Nestačí vyzývat ke spotřebě, prachy je třeba z lidí vytřást. Samozřejmě z těch, kteří je mají. Neukládejte si, nemá to smysl, sděluje ČNB těm, kdo si pomohli, například daňovou reformou.
Daňový koktejl, který namíchaly pravicové vlády, sice nefunguje jako zdroj státního rozpočtu a způsobuje stamiliardové schodky, ale v jedné věci je spolehlivý – přesouvá bohatství k nejvyšším příjmovým skupinám. Tyto osoby je pak moudře uloží v bance. Když započteme i to, že na druhé straně lidé se středními a nižšími příjmy, na které dolehl tento přesun nákladové zátěže, už na spotřebu nemají, dojdeme k závěru, že peníze sebrané dole a přidané nahoře jsou z hlediska poptávky hned dvojnásobně vyhozeny z okna, mají negativní multiplikační efekt. Nulové sazby by mohly část tohoto nadměrného finančního sádla uvést zpátky do oběhu a povzbudit spotřebu – v tom je jejich skromný prorůstový potenciál.
Jenže ve hře jsou i jiné vyhlídky. Přejděme k chemii, kterou dávají dohromady nulové úrokové sazby a nulový hospodářský růst. To je docela třaskavá směs, protože zavání deflací. Deflace je pokles cen, ale je to něco jiného než sezónní výprodej hadříků nebo soustavný pokles cen u počítačů či solárních panelů, hnaný bouřlivým vývojem techniky. Při deflaci jdou ceny dlouhodobě dolů, protože klesají i příjmy. Nikdo nekupuje, lidé jsou bez peněz.
Firmy taky neinvestují, nemají odbyt. Navíc i v situaci, kdy něco opravdu potřebují a už by si to málem koupily, slyší – pozor, počkej, bude to levnější.
Centrální banka může jen přihlížet, pod nulu jít se sazbami neumí. A jestliže jsou základní sazby na nule, ale ceny klesají třeba o tři procenta ročně - a splácíte z takto klesajících příjmů, - jste zatíženi tříprocentním reálným úrokem, a to je velice drahá situace (příjmům utíkají splátky). Je stejně drahá jako teď, když příjmy nerostou, sazby jsou na nule, ale inflace je 3,2 procenta (příjmům utíkají ceny).
Nulová úroková sazba by mohla trochu oslabit korunu a povzbudit export. Jenže americký dolar je taky na nule a v eurozóně je základní sazba pod hranicí jednoho procenta. Pokud koruna neoslabí, ČNB vyhrožuje měnovými intervencemi, bude korunu masívně prodávat, aby snížila její směnný kurz.
Kdyby se intervence povedly, zabijí dvě mouchy jednou ranou. Pomůže se exportu i ČNB. Několikaleté trendové posilování koruny totiž tragicky snižovalo korunovou hodnotu devizových rezerv ČNB a způsobilo centrální bance mnohamiliardové účetní ztráty. Na druhou stranu, pokles koruny vám zdraží nový počítač nebo zahraniční dovolenou, pokud na ni máte. Pokud export nevzroste a k tomu poklesne i domácí spotřeba, nadělali jsme si do bot.
Shrňme to, nenulová slabomyslnost české hospodářské politiky přivedla klíčové veličiny k nule, a teď se čeká, co to udělá.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
