„Jsme zatím v minusu, ale jsem optimista,“ tvrdí Petr Gros pro ParlamentníListy.cz bojovně. Zajímá se i o politiku, ostatně spoluzakládal hnutí Odhodlaní.cz. „Chtěli jsme změnu. Nemínili jsme nečinně přihlížet úpadku, v jakém se Česko nachází. Ale teď jsem skeptik. Lidé sice nadávají, ale je obrovsky těžké je k donutit k nějaké činnosti,“ komentoval.
U nás každý politik tvrdí, že je nevinný. I když ho chytí s miliony v krabici
Pochopitelně sleduje i aktuální politické dění. „V Japonsku se nedávno stalo, že ministr přijal dar v hodnotě asi dvacet tisíc od nějaké ženy. Následně se ukázalo, že má korejské občanství, přičemž japonští politici mají zakázáno přijímat dary od cizích státních příslušníků. A kvůli tomu rezignoval. Což je při pohledu na naše kauzy neskutečné,“ konstatuje. „U nás je každý nevinný. Davida Ratha chytí se sedmi miliony a on tvrdí, že je nevinný,“ podivuje se a zároveň poukazuje na Rathovo tvrzení, že úplatek nevzal, že šlo o peníze na volební kampaň. „To je přece jedno. Důležité je, za co je dostal. Nikdo nikomu nedá sedm milionů za nic,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz známý liberecký muzikant.
Psali jsme:
Davida Ratha se nechce zastávat. „Vůbec nepochybuji o tom, že je to zmetek. A tu strašnou vazbu mu přeju,“ zmínil. Někeré věci ve svém projevu ovšem Rath podle Grose řekl dobře. „Třeba když uvedl, kdyby se policisté takto starali o každého, i z koalice, tak je zasedání vlády za nějaký čas ve vedlejší cele. V tomto jsem mu zatleskal, to je podle mě pravda,“ domnívá se. Vadí mu cílené zaměření jenom na jednoho člověka. „Jen ať se odposlouchává, když to pomůže vymýtit korupci. Jenomže je to těžké. Nařizuje to vždy ten, kdo je u moci, proti těm, kteří u ní nejsou,“ zamýšlí se Gros.
U Rathova případu jsou podle jeho mínění i jiné podivnosti. „Například úniky do médií. Nebo jak je možné, že to dělala paní Bradáčová z Ústí, když to s ní nemá nic společného. To nedává smysl. Tady nejde o Ratha, ale o systém. Jak funguje? Pro někoho platí a pro jiného ne?" vznáší dotaz.
Hospodský v hotelu Praha
Na začátku roku se ocitl Petr Gros ve svízelném období. „Hledal jsem práci, avšak marně. Před pěti lety jsem chtěl změnit zaměstnání a nové našel velice brzy, ale teď se situace na trhu práce opravdu dramaticky změnila,“ vysvětluje ParlamentnímListům.cz s tím, že není člověkem, který by čekal v koutku doma. „Absolvoval jsem spoustu pohovorů a k ničemu to nevedlo,“ přiznává.
V té situaci se dozvěděl, že osiřel hotel Praha kousek od jeho bydliště v Janově. „Nejdříve byl dva roky zavřený, loni si ho vzal do pronájmu bývalý provozovatel. Ale ten dělal bláznivé kousky,“ svěřuje se. „Zavedl tady pípy na každém stole pro pivaře. Zároveň ale vymyslel, že to bude podnik pro rodiče s dětmi, udělal tu dětský koutek a zakázal tu kouřit,“ vysvětluje ParlamentnímListům.cz. „To nejde dohromady, zvláště na tak malém místě, jakým je Janov,“ dodává.
Dopadlo to prý dle očekávání. Na konci roku to bývalý majitel zabalil. „Přes zimu tady nikdo nebyl a ve velkých mrazech tu ještě prasklo topení,“ svěřuje se dále s mrzutostmi muzikant Gros, který do hotelu Praha přišel v únoru. Částečně prý šlo o splnění dětského snu. „Jako dítě jsem chtěl být kuchař, ostatně babička byla profikuchařka. A mě vaření velice baví." Manželka navíc podle jeho slov hospodou prošla v dětství, protože v ní pracovala její matka. „Tenhle dům skýtá mnoho možností. Je tu kuchyň, nálevna, ubytovna. Dnes jsme schopní ubytovat osm lidí, v budoucnu až čtyřicet. A také se tu dají pořádat zábavy," uvádí k prostorám hotelu. A právě zábava je pro Grose prý obzvláště důležitá, protože je muzikant. „Každý pátek zde hrají country či folkové kapely, v sobotu bigboš,“ upozornil s tím, že kdyby se tu nemohlo hrát, vůbec by se do provozování podniku nepustil.
V country kapele se ocitl už v šestnácti
Už jako holobrádek se Gros ocitl v regionu známé country kapele Volupsije. „Bylo mi šestnáct, druhý nejmladší člen měl šestatřicet,“ porovnával. V osmdesátých letech minulého století, tedy ještě za minulého režimu, mělo country u nás zvláštní status. „Vonělo Amerikou, bylo jakoby napůl zakázané,“ vzpomínal. Proto na něj chodívalo na dnešní poměry nebývalé množství lidí. „Hráli jsme s Volupsijemi každý pátek na Horní Černé Studnici, kam nezajíždí autobus. Lidé se na místo museli vydrápat do čtyři kilometry dlouhého kopce, zpátky do Jablonce to měli kilometrů sedm. Přesto jich pravidelně chodilo pořád na tu stejnou kapelu, na stejné písničky, dvě stovky. To už je neopakovatelné. Jsem vděčný za to, že jsem tuto dobu zažil,“ konstatoval. Z Volupsijí odešel začátkem devadesátých let. „Po půl roce ale měl ošklivou havárii basák na motorce, takže jsem se na tři měsíce vrátil, i když na jiný nástroj,“ vysvětlil hlavním hudebním povoláním houslista Gros.
Další osudovou kapelou Petra Grose jsou Těla. „Strávil jsem v nich dlouhých 19 let,“ upřesnil o svém působení v libereckém regionu populární folk rockové skupině. Loni od nich odešel. V letech 2005 až 2006 souběžně hrál opět ve Volupsijích, s nimiž zažil zájezd do Švédska.
Švédsko mu učarovalo
Tato severská země ho chytla u srdce. Dokonce tak, že se tam chtěl loni na podzim i s rodinou odstěhovat. Což nakonec nevyšlo. „Švédsko ale máme s rodinou stále jako plán B,“ řekl. Čím ho skandinávská země tak upoutala? „Všechno tam funguje,“ tvrdil. Ve Švédsku byl od první návštěvy snad desetkrát, jezdí tam s kamarádem, který vlastní cestovku se zaměřením na Skandinávii. „Je to až osudové, chodil na Volupsije právě na ty zábavy na Černé Studnici a poznal se tam se svou manželkou,“ odbočil Gros.
Švédové jsou disciplinovaní, vše má své místo, vzorně například třídí odpad. „Jsou takovi, protože jim nic jiného nezbývá,“ vypozoroval. Poznal to na několika příkladech. „Byl jsem odvézt po silvestrovské akci odpad do sběrného dvora, který měl mimochodem otevřeno i na Nový rok. Tam byl pracovník, který nejen že dohlíží na třídění, ale i s ním pomáhá,“ vyprávěl. „U českého třídění odpadu se mi stalo, že jsem přišel k odpadkovému koši, kdy byly tři díry. Jedna na sklo, druhá na plasty, třetí pro směsný odpad. A pod tím byl jeden pytel,“ tvrdil s tím, že proto se Češi do třídění až tak moc nehrnou. Lidé navíc u nás nevědí, na co peníze z vytříděných odpadů půjdou. „Neříká se, že za ně se postaví dětské onkologické centrum. Vůbec nevíme, kdo z toho profituje,“ podivil se. Což je rozdíl oproti Švédsku, kde osvěta funguje jinak. „Navíc je tu ten dohližitel ze sběrného dvora. Ten mě pěkně péroval, co mám kam dát. Z toho vyplývá, že Švéd vpodstatě uvažuje jako Čech. Všichni jsme trochu líní, vyčůraní. V Švédsku to však mají vymyšlené tak, aby se věci prostě nedaly obejít,“ domníval se.
Psali jsme:
Uvádí další příklad. „Opravuje se silnice. Půlka je zavřená, druhou se jezdí, takže tam musí být řízený provoz. U nás se sem v takovém případě umístí semafory a sníží se povolená rychlost na třicet. Praxe je taková, že řidič naštvaný, že se zdržel pět minut, jak mu naskočí zelená, napálí to sedmdesátkou kolem těch dělníků, kteří tam pracují. Něco takového by patrně udělal i Švéd. Ale nemůže. Před kolonu totiž jede auto s nápisem Následujte mě a odvede ji dvacetikilometrovou rychlostí. A když přijede na druhou stranu, otočí se a vede kolonu z druhé strany,“ upozornil.
Společné záchody
Někdy je však švédská korektnost až z našeho pohledu přehnaná. Veřejné záchody už na většině míst nemají rozdělené na pány a dámy. „Je to z důvodu, aby ženy nemusely čekat frontu na záchodech, což se stává daleko častěji než u mužských záchodů,“ objasnil. Zároveň však upozorňuje, že jsou Švédové velmi uzavření. „Jsou rezervování, ale korektní. Neslíbí nic, co nemohou splnit. Cokoli Švéd řekne, že udělá, můžete se na to spolehnout,“ zminil.
- Více příběhů ZDE
Jsem v minusu, ale optimista
Sen o Švédsku však Petr Gros minimálně odložil. Teď se rve o přežití ve své hospodě. „Lidé bohužel dnes aspoň v takto menších místech jsou hlavně doma,“ konstatoval. Nevzdává se. „Jsem sice v těžkém minusu, ale zůstávám optimistou,“ tvrdil při mém odchodu z jeho restaurace. Před hotelem Praha je upoutávka na páteční a sobotní koncerty. Přijďte se na někdy podívat. Rádi vás tu uvidí.
Petr Gros
- narozen 1971
- spoluzakládal hnutí Odhodlaní.cz
- hudebník – houslista, nejdéle působil v kapelách Volupsije a Těla
- ženatý, pět dětí, 4 dcery, 1 syn, šesté je na cestě
- provozovatel hotelu Praha v Janově nad Nisou (u Jablonce nad Nisou směrem na Bedřichov)
- zájmy: hudba, filmy, kulečník
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
