Které náboženství je vám nejbližší?Anketa
"Nejdůležitější začíná být otázka potravin a přístupu k nim. Třeba v Číně, kde má devadesát procent půdy umělé zavlažování, je otázka produkce potravin mimořádně citlivá. Vzhledem i k historickým zkušenostem s hladomory, je tam téma potravinové bezpečnosti extrémně významné," začíná profesor Peter Staněk. Lidstvo totiž za dobu své existence dost rychle mění spotřebitelské návyky, čímž dochází k výrazným globálním posunům ve světové geopolitice a hospodářských zvyklostech.
Geneticky modifikované potraviny
"Došlo k výraznému zvýšení spotřeby masa, což znamená zvýšení tlaku na chov dobytka, ale i zvýšení tlaku na pěstování zemědělských plodin, které jsou krmivem. Zároveň tím dochází i k limitu reálného využití půdního potenciálu. V takovém případě se nelze divit expanzním snahám Číňanů získat anebo si zajistit potravinově produkční oblasti i na jiných územích, třeba v Africe. V tomto kontextu jsou čínské projekty rozvoje vybraných afrických zemí přímo orientované na podstatné zvýšení zemědělské produkce," rozvádí.
Všeobecná představa, že geneticky modifikovnaé potraviny vyřeší problém hladu na planetě podle něj začíná dostávat trhliny. "Nejen pro odpor části veřejnosti k těmto potravinám a jejich důsledkům, ale hlavně ze dvou dalších důvodů. Geneticky modifikované osivo není možné znovu použít a musí se použít nové. Tím se zvýší jen závislost zemí na globálním dodavateli geneticky modifikovaného osiva, tedy na firmě Mosanto. Navíc se množí zkušenosti třeba s rýží v jihovýchodní Asii anebo s kukuřicí, kdy dochází k vytvoření nových škůdců, kteří jsou adaptováni na vlastnosti geneticky modifikovaných potravin," podotýká ekonom.
Jste pro přijetí uprchlíků ze Sýrie?Anketa
"Dochází tedy k paradoxnímu jevu, kde na jedné straně vyvíjíme geneticky modifikované plodiny, které mají být odolné vůči škůdcům a chorobám, a na druhé straně se škůdci a choroby přizpůsobují genofondům změněných rostlin a znovu napodobují svou účinnost. Přitom se předpokládalo že evoluční vývoj půjde v horizontu desítek let. Ve skutečnosti na genetické úpravy stačilo přírodě let zhruba osm. Znamená to, že ani geneticky modifikované potraviny nebudou pravděpodobně spásou pro zebezpečení dostatečného objemu potravin pro rosotucí populaci," varuje.
Potravinová a vodní bezpečnost
V tomto kontextu se dle Staňka projevuje výrazný národní egoismus, o kterém svědčila potravinová krize v letech 2007 a 2008. "Některé klíčové producentské země v oblasti rýže, například Vietnam, tehdy i přes obrovskou úrodu zastavily vývoz rýže a na základě toho zíkávaly obrovský geopolitický vliv na ostatní státy, importéry rýže. Jednotlivé země se tak dostávají z hlediska zemědělského sektoru mezi dvojí dilema. Na jedné straně je to otázka zachování osídlení vesnice, kulturního rázu krajiny a dotací za nepěstování potravin, na druhé straně jednotlivé vývojové tlaky klimatických změn a změn přírodních podmínek vedou k ohrožení dodávkové infrastruktury potravin v rámci planety a zvyšují tlak na zabezpečení spotřeby obyvatelstva vlastní země zvýšením produkce potravin ve vlastním teoritoriu," zamýšlí se.
"Když k tomu přidáme i otázku získávání zdrojů pitné vody, vidíme, že dochází k velmi zajímavé situaci, protože tradiční nástroje politiky, jako je vojenské a mocenské vydírání, nahrazují mnohem sofistikovanější tlaky v oblasti garantování dodávek energií, vody a potravin. Znovu vzniká otázka, jestli národní stát může nerespektovat potravinovou, energetickou a vodní bezpečnost vlastního teritoria a jestli je možné dosáhnout dohodami stav, při kterém by bylo možno alespoň v rámci obchodního seskupení garantovat dodávky těchto klíčových prvků pro vlastní obyvatelstvo. Vytvoření dalších ohnisek napětí ve světě, například ve vazbě na boj o potraviny, boj o vodu či boj o energetická média, vytváří v dnešní složité situaci mimořádně nebezpečný geopolitický mix," vysvětluje Ficův poradce.
Příčiny krize v roce 2008, jako krize a virtualizace finančního sektoru, následně na to problémů polarizace, globální spotřeby a produkčních kapacit, jsou takto kombinované dalšími faktory globální nestability, a to je zebezpečení dodávek energie, dodávek potravin a dodávek vody. "Evropská unie v rámci společné zemědělské politiky platí za nepěstování produkce potravin. Dokonce limituje i možnosti vývozu nadzískaných potravin. Ukazuje se, že z dlouhodobého hlediska pravděpodobně tato strategie nebude úspěšná. Bude se totiž muset počítat se zabezpečením potravin pro pět set milionů obyvatel Evropské unie. Pokud bude pokračovat tato strategie, nemůžeme v rámci WTO hovořit o tom, že je odstranění ochranářských bariér ve vyspělých zemích proti dovozu potravin z méně rozvinutých zemí Asie a Afriky předpokladem pro obnovu svobodného obchodu. Na druhé straně je ale přímou hrozbou pro potravinovou bezpečnost těchto zemí," dodává.
Ozbrojené konflikty o vodu
Ovlivňování dodávek vody bude vedle energií a potravin podle Petera Staňka dalším rizikovým procesem hlavně v oblastech, které trpí permanentním nedostatkem pitné vody, jako je například oblast Blízkého východu, hlavně Izraele, jako je oblast jihovýchodní Asie, hlavně Bangladéše, a oblast jižní Indie. V tomto kontextu je tedy možné hovořit o postupném kumulování rizik národní a globální bezpečnosti ve vazbě na potraviny a vodu.
"Už samotná OSN předpokládá, vzhledem k asymetrii v rozložení zdrojů pitné vody, že v budoucnosti, v horizontu několika desítek let, mohou vznikat ozbrojené konflikty právě ve vazbě na vodu a její zásobování. Přičemž už jsou definované rizikové oblasti, kde by mohlo k těmto konfliktům dojít co nejdřív. Třeba oblast jižního Súdánu, oblast Dárfúru, kde je kromě občanské války rozhodujícím faktorem právě přístup k vodě. Podobná situace může vzniknout i v dalších oblastech na planetě, může třeba vést k vyhrocení situace mezi Pákistánem a Indií nebo mezi některými zeměmi v jižní Americe," zní jeho prognóza.
"Přesun pozornosti ve spotřebě na jiné druhy spotřebních statků se projevuje až po uspokojení těchto základních potřeb a po získání příjmu nad úroveň dvaadvaceti tisíc dolarů. Protože převážná většina lidí na planetě nebohatne, ale spíš chudne, je zřejmé, že pro ně otázka těchto tří zdrojů, tedy energií, potravin a vody, bude i v budoucnosti zcela klíčovou," vysvětluje profesor Peter Staněk neveselou prognózu s tím, že bude znovu muset dojít k poklesu nákladů na lidský faktor, což sníží i rodinné rozpočty.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
