Přijdete o své úspory v bance jako na Kypru. I to hrozí, varují ekonomové

„Operace se zdařila, evropský pacient zemřel,“ komentuje zákrok EU Markéta Šichtařová. Vklady nad 100 tisíc eur byly v nejproblémovější kyperské bance z 80 procent zestátněny. Ke zbývajícím 20 procentům se jejich majitelé mají dostat až za pár let, pokud k tomu vůbec dojde. Kypřané si navíc nesmí denně vybrat víc než 300 eur a jsou omezeny převody peněz do zahraničí.

Podle Šichtařové toto vše dokládá, že evropská měnová unie zvaná eurozóna je fikce, neboť jedním z hlavních principů měnové unie je volný pohyb kapitálu a to pro Kypr neplatí. Podle ní Kypr již fakticky není v eurozóně.

Rozpad eurozóny

„Pokud si s německými eury můžete koupit francouzský sýr a nechat si ho poslat poštou, ale s kyperskými totéž udělat nemůžete, pak německé euro nerovná se kyperské euro. Německé euro je jaksi hodnotnější, protože si za něj můžete koupit víc. A nepochybuji, že kdyby dneska někdo přijel na Kypr s kufrem plným papírových dolarů, vystrašení Kypřané, kteří nejsou schopni vydolovat z bank svůj majetek, by byli ochotni platit za dolary o něco víc kyperských eur než Němci. Pokud je ale německé euro hodnotnější než kyperské euro, pak už to není jedna měna, pak jsou to měny dvě. Ale jestli tedy Kypr tímto má jinou měnu než zbytek eurozóny, totiž kyperské euro, pak se tímto technicky vzato od eurozóny odloučil a eurozóna má už jen 16 plnohodnotných členů. Tak dlouho se eurozóna bála svého rozpadu, až se k němu dopracovala,“ upozorňuje ekonomka.

Šichtařová shrnuje, jak to v eurozóně v realitě vlastně „funguje“: „Dostane-li se některá země do potíží, provede se operace. Výsledkem operace je zestátnění úspor v bankách, omezení výběru těch úspor, které zestátněny nejsou, finanční odstřižení od zahraničí, nemožnost nákupu zahraničního zboží, likvidace hlavních odvětví, na kterých ekonomika stojí, likvidace mezinárodní pověsti a díky tomu znemožnění financování se na finančních trzích a výroba hluboké recese. Operace se povedla, zbytek eurozóny je zachráněn, kyperská ekonomiky zemřela. A zbytek eurozóny si ještě užitečně nacvičil, jak operovat, až přijde bída na ekonomiky větší. Třeba na Slovinsko či Itálii. No neměl by snad Kypr levnější svůj bankrot neodkládat na později a zbankrotovat hned?“

Není jistota, že vlády neznárodní vklady v jiných zemích

Ekonom Institutu Václava Klause Marek Loužek míní, že situace v bankovním sektoru je v České republice stabilnější než v dalších zemích EU, nicméně kyperské „řešení“ je nebezpečný precedens a nervozita a nejistota se může šířit a šíří i k nám. Občané si tak nemohou být zcela jisti, zda nějaká vláda v budoucnu také nevyvlastní část jejich vkladů.

„To, co se stalo na Kypru, je určitě velký a nebezpečný precedent. V Evropě se doposud nic takového nestalo. A samozřejmě lidé jsou nyní znejistěni po celé Evropě, protože vidí, že to, co se stalo na Kypru, se může případně někdy stát i u nás. Jistotu, že se to u nás nestane, nemají. Přirozenou reakcí lidí je nervozita, vybírání vkladů. Je otázka, zda státní garance vkladů či pojištění něco opravdu reálně garantuje, protože v případě většího otřesu by ty reálné prostředky nebyly. Je to určitě velký problém,“ řekl ParlamentnímListům.cz Loužek.

„My máme bankovní sektor vcelku stabilní, neboť byl vyčištěn na konci devadesátých let. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet ekonomická, bankovní a finanční krize v eurozóně. Ta nervozita střadatelů je přirozená. Nás se to zatím akutně netýká, ale je vidět, že garance neexistuje. Znárodněním vkladů byl překročen Rubikon a není záruka, že vlády nepřistoupí ke znárodnění kdekoli jinde v EU. A třeba i u nás. Když jednou znárodní vklady, můžou si pak dovolit skoro všechno,“ dodal Loužek.

Nebezpečí zatím na periferii

Ekonom Lukáš Kovanda působící na Vysoké škole ekonomické míní, že v České republice není toto nebezpečí akutní, neboť český bankovní a finanční sektor je v poměrně dobré kondici.

„Obávám se ale, že zejména v periferních státech eurozóny, jako například Itálie, Španělsko, Portugalsko a možná i v některých dalších může v okamžiku dalších ekonomických problémů a prohloubení recese dojít vlivem situace na Kypru, že občané těchto zemí budou hromadně vybírat své vklady, protože budou mít obavy, že jim vláda zkonfiskuje jejich úspory, podobně jako se to stalo na Kypru. Může to vyvolat „runy“ na banky (hromadné vybírání peněz bank – pozn. red.) a nepříznivou psychologickou reakci občanů těchto zemí,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Kovanda.

„Myslím, že ten krok EU nebyl z tohoto důvodu vůbec šťastný. Ty psychologické neblahé následky mohou následně vyvolat řetězovou reakci v periferních státech eurozóny a neotřásly by v konečném důsledku pouze finančním systémem těchto zemí, ale celou reálnou ekonomikou, celou eurozónou a důvěrou v euro. Pro ty země, které euro zatím nemají, jako například my, je to určitě varování v tom smyslu, že přijetí eura znamená ztrátu kontroly nad vlastní měnou, což se může projevit z EU řízenými konfiskacemi či zdaňováním vkladů,“ dodal Kovanda.

Ten odpověděl i na dotaz, zda hypoteticky nemůže tato záležitost ohrozit i české střadatele, jejichž banky jsou dcerami matčiných bank z eurozóny a které se mohou ocitnout v potížích či případně zkrachovat: „Může nastat hypotetická situace, že pokud by se dostala do problémů Itálie a začaly by masové výběry z bank a byla by tím zasažena UniCredit Bank, která operuje i v ČR. To by se zprostředkovaně mohlo dotknout i občanů v České republice. Neobávám se, že by tohle byla nějaká bezprostřední hrozba. To riziko je hlavně v těch periferních zemích než v zemích, kde působí dcery matek z periferních zemí.“

Nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy

Analytik firmy Partners Pavel Kohout také varuje, že se nyní může lavinově šířit obava střadatelů, že přijdou o své vklady v bankách. Hlavně v zemích eurozóny, které mají výrazné ekonomické finanční potíže, což je prakticky celý jih eurozóny.

Obavy střadatelů se nešíří podle něj jenom do Řecka, Itálie a Španělska, ale i jinam, včetně Česka. „Paradoxně banky v Česku jsou mnohem bezpečnější než jejich mateřské společnosti z Francie, z Belgie, Itálie nebo i Nizozemska. Posledně jmenovaný stát musel letos znárodnit další banku. Tuto operaci prováděl mimochodem řečený Dijsselbloem. Upřímně, nechtěl bych teď mít peníze v žádné bance na jih od Alp a na západ od Šumavy. Západoevropské bankovnictví je v kritickém stavu. Ostatně, mít peníze v bance je hloupost, když lze výhodně investovat,“ uvedl Kohout v anketě HN.

Iluze o pojištění vkladů. Peníze nejsou kryté ani papírem

Ekonom Ladislav Tajovský upozorňuje na iluzi o existenci pojištění vkladů. „Kypr není ničím menším než ukázkovým modelem rizik, která právě z těchto pilířů současného bankovnictví vyplývají. A je nebezpečnou iluzí považovat třeba to české za imunní. Principiálně jsme v téže situaci,“ varoval Tajovský v komentáři pro HN.

Tajovský upozorňuje, že většina peněz je virtuálních, jsou na účtech a banky mají jen minimální rezervy v jednotkách procent v bankovkách. Peníze v bankách navíc podle něj reálně pojištěné nejsou. Prostředky určené k případné výplatě v českém Fondu pojištění vkladů totiž zdaleka nestačí ani na sanaci vkladů jedné z velkých domácích bank.

„Dlouhodobě se pohybují mezi 2 až 3 procenty celkových vkladů a přesně taková část z nich je skutečně pojištěná. Zbytek ne. Vrcholnou absurditou modelu pojištění vkladů zrozeného v poslední finanční krizi pak jsou dvě čísla: 100 procent vkladu do 100 tisíc eur. To znamená, že pojištěné je všechno do zhruba 2,5 milionu. A teď pozor: včetně úroků! Tohle nemá s realitou společného vůbec nic,“ říká Tajovský.

„Hra se zdaněním té či oné části vkladů v kyperských bankách tím či oním procentem není ničím jiným než nuceným přiznáním toho, že dotčené peníze nikde nejsou. A že ten, kdo jediný je může virtuálně poskytnout, za to bude něco chtít. Tak vypadá realita společné měnové politiky eurozóny. Je otázkou času a základního ekonomického povědomí, kdy si i střadatelé ve zdravých ekonomikách dají dohromady jedna a jedna: při současných nižších než minimálních úrokových sazbách neexistuje kromě pohodlí při placení kartou jediný důvod mít peníze jinde než doma ve stole. A už jen o krok dál je další logický krok: má smysl dnes jakkoliv spořit? Není lepší teď a tady utrácet? A čímže jsou to dnes kryté naše peníze? Poprvé v historii už vůbec ničím, jen důvěrou v jejich emitenta. Tedy ve stát. Na Kypru platí: v Brusel,“ uzavírá neoptimisticky Tajovský.