Pokud pracujete za minimální mzdu, máte představu o tom, kolik hodin týdně byste museli odpracovat na to, abyste se nepohybovali v mezích chudoby? Asi tušíte, že hodně. OECD aktuálně skutečně spočítalo, že v České republice je nutno vynaložit mezi sledovanými zeměmi nyní největší úsilí. Jde-li navíc o samoživitele, který se stará třeba o dvě děti, pracovat by musel TÝDNĚ 79 hodin – aby nepotřeboval pomoc státu a přitom nežil v chudobě.
Na graf, který OECD zveřejnila, upozornila i ministryně práce sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová (ČSSD), když jeho údaje publikovala na svém profilu na facebooku.
Mgr. Michaela Marksová
„Zde je ukázáno, kolik hodin musí v jednotlivých zemích samoživitel pracovat za minimální mzdu, aby se dostal nad relativní hranici chudoby. Bohužel, jak je vidět, nejdéle to trvá v ČR. To je nepřijatelné a je proto potřeba minimální mzdu zvyšovat!“ napsala ve svém statusu ministryně zároveň i řešení, jak se nepěkného prvenství zbavit.
Někde stačí k překonání chudoby pracovat týdně 8 hodin. U nás mnohonásobně víc
Za námi stojí v tomto žebříčku například Estonsko či Řecko, kde je potřeba týdně odpracovat, aby byl překročený práh chudoby pro modelového samoživitele (samoživitelku) s dvěma dětmi, 60 a 59 hodin. Uvedeme-li další čísla z jiných zemí, tak třeba na Novém Zélandu k tomu přitom stačí místním samoživitelům odpracovat 6 hodin týdně, ve Velké Británii 25, v Austrálii 16, v Irsku 8 hodin týdně.
ParlamentníListy.cz se proto zajímaly o to, do jaké míry a jak rychle je tedy náprava stavu u nás možná. Je opravdu 'jádro pudla' hlavně v té minimální mzdě?
"Víte, my si musíme pro řešení tohoto problému ujasnit, co vlastně chceme. Zda chceme být jen jakousi montovnou právě kvůli nízké minimální mzdě, která k nám láká podnikatele zaměřené právě jen na tento faktor, nebo zda chceme být důstojným státem s důstojnými pracovními podmínkami, který se bude soustředit i na naši konkurenceschopnost. Zatím vše nasvědčuje tomu, že nejsme schopni, a to i na politické úrovni, zaujmout jednoznačný postoj. Přitom vedeme prvenství i v poměru mezi výší minimální mzdy a mzdy průměrné," řekl ParlamentnímListům.cz šéf ČMKOS Josef Středula. O něm je známo, že dlouhá léta bojuje za to,aby se minimální mzda výrazně navyšovala. Jak totiž vysvětluje dále, je za tím skrytá celá řada důvodů, které mnozí nechtějí vnímat.
"Minimální mzda by měla být v takové výši, aby člověk, který za ni odvádí svoji práci, nemusel jetě žádat stát o finanční podporu a sociální dávky. Pokud tomu tak nyní je - a my víme, že minimální mzdu u nás dostává zhruba 100 tisíc Čechů - není to spravedlivý systém a navíc ani dlouhodobě udržitelný systém. Ti lidé totiž musejí žádat stát o sociální dávky, na které jdou finance z daní ostatních, tedy všech. To znamená, pokud to mírně zjednoduším, že to, co by měl vyplatit zaměstnavatel zaměstnanci za práci, vyplaceno není. Stát tak de facto pomáhá zvyšovat nebo udržovat majitelům soukromých firem zisky a hospodářské výsledky, poněvadž je nenutí zvyšovat mzdy a pak práci pro takového zaměstnavatele platíme ještě všichni právě z našich daní. Poněvadž mnozí lidé, a to nejen na minimální mzdě, ale třeba i s 12 tisíci korunami, nemohou se svým přijmem bez pomoci státu vyžít. To v pořádku určitě není," řekl dále Středula.
Psali jsme:
V každém případě se tak znovu potvrzuje fakt, že zejména samoživitelé a samoživitelky s malými dětmi mají k bídě nakročeno nejvíce a je třeba jejich situaci opravdu nepřehlížet a řešit. A to přesto, že může samozřejmě jít o hledání řešení v dlouhodobějším horizontu. Právě to je možná problémem, poněvadž z politického hlediska je zatím neatraktivní hledání cest navzdory tomu, kdo momentálně vyhraje volby a vládne. S ohledem na to, jak dlouho se u nás řeší třeba to, zda matkám, kterým neplatí otcové výživné na děti, platit alespoň zálohově státem, je asi třeba počítat s tím, že výsledný a úspěšný efekt asi hned tak čekat nelze. Přesto, že snahy se objevují, byť jen v ojedinělém časovém (a většinou volebním funkčním) období.
Pracujeme hodně a dlouho, jenomže...
Pojďme se na problematiku toho, kolik Češi týdně odpracují ve srovnání s lidmi jiných zemí, však podívat detailněji - i když ponecháme nyní již otázku odměny za vykonanou práci stranou. I tak mnohé následující čísla napovídají, byť tyto statistiky ani neřeší to, zda jde o člověka samoživitele.
Český statistický úřad například uvádí, že podle jejich dat v týdnu průměrně odpracuje každý občan 40,9 hodin.
Proč tomu tak je? Důvodem je prý především malý podíl úvazků se zkrácenou pracovní dobou. Zatímco v EU jich je 19,2 procent, v Česku jen 5 procent. Podíl částečných úvazků však zásadním způsobem ovlivňuje, kolik hodin v průměru každá zaměstnaná osoba obvykle odpracuje, vysvětlili statistici při představování výsledků této jejich práce. Ve srovnání s jinými zeměmi EU jsme tedy pracovitější. Průměrný počet odpracovaných hodin je totiž 37 hodin – to znamená, že v Nizozemsku se odpracovalo obvykle v průměru o deset hodin týdně méně než u nás.
Psali jsme:
„Nižší je pracovní doba i ve všech severských státech, Irsku a Německu,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Marta Petráňová z oddělení pracovních sil a rovných příležitostí ČSÚ.
Prý máme lepší pracovní morálku než Němci. Tedy podle čísel...
Možná překvapující může být i to, že pracovní morálka Čechů ve srovnání s Německem je prý (alespoň podle statistických údajů) podstatně vyšší. Tato skutečnost vychází totiž z počtu odpracovaných hodin. Jelikož Češi stráví v práci ročně průměrně 1800 hodin, je to dokonce o 403 hodin více než v Německu. A pozor – to už nejsou údaje od českých statistiků, ale nedávno zveřejněná data již zde zmiňované organizace OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj - Organisation for Economic Co-operation and Development).
Psali jsme:
Mexičané 2226
Korejci 2090
Řekové 2034
Chilané 2029
Rusové 1982
Poláci 1929
Izraelci 1910
Estonci 1889
Maďaři 1888
Turci 1855
Češi 1800
Američané 1790
Slováci 1785
Italové 1752
Japonci 1745
(Zdroj: OECD)
Infobox
Kolik hodin ročně odpracují:
Z nich vyplývá, že Češi v práci tráví skutečně hodně času, víc než třeba Belgičané, Rakušané, Norové či Slováci. Před námi jsou ale například Maďaři či Řekové. Přesto tato čísla nelze brát jako jediný důkaz pracovitosti. I proto jiný průzkum, v tomto případě Eurostatu, odhaluje, že nejdéle jsou v práci občané nejvíce zadlužených zemí. Na tom, do jaké míry to je však též skutečným hospodářským přínosem, se však experti neshodují. Podle řady z nich je třeba totiž mít na paměti, že není důležitá délka odpracované doby, ale spíše produktivita z vykonané práce.
K tomu měl opět připomínku šéf odborářů Josef Středula. Podle něj, pokud by v ČR nepracovali lidé produktivně, jen těžko se dá uvěřit, že by si je zaměstnavatelé drželi a platili je. "Jsem přesvědčený, že lidé u nás pracují dobře a jejich produktivita je na dobré úrovni. Otázkou však je, do jaké míry je s tou produktivitou nakládáno efektivně a kde a jak končí," domnívá se. Vysoká čísla, která zaujímáme v rámci ostatních států ve srovnání s počty odpracovaných hodin za rok, nezpochybňuje a jak říká, má je potvrzené i praxí.
"Vezměte si, o kolik se nám zvyšuje za celý život to, kolik toho musíme vytvořit jen proto, že pracujeme delší dobu. Ve srovnání s minulou generací třeba i o sedm let. Navíc krátkodoběji se na vše dá podívat úhlem toho, o kolik státních svátků máme méně oproti jiným zemím, to tedy též náš pracovní fond zvyšuje. Nemluvě o tom, že v některých zemích, když svátek vychází na víkend, bývá nahrazen ještě jedním pracovním dnem - pondělím nebo pátkem, v kterém je také volno. Intenzita práce je u nás velmi vysoká. A samozřejmě přičteme-li k tomu, že lidé u nás pracují více než jinde, ale za minimální mzdu, která je v žalostné výši ve srovnání s jinými státy, myslím, že se v oblasti pracovitosti opravdu nemáme za co stydět," vysvětlil souvislosti, které ho s výsledky průzkumu napadají, Středula.
Hodně práce - méně času na rodinu a koníčky
Není třeba příliš rozebírat další fakt, který se nese dneškem. Nadměrné množství hodin strávených prací má totiž i podle OECD mimo jiné samozřejmě vliv na to, jaký čas mají lidé na svůj osobní rozvoj, rodinu a na své koníčky. Průměrnému Čechovi zbývá prý na osobní potřebu denně 14,98 hodiny. To naši republiku řadí na čtrnáctou příčku z 236 členských zemí OECD. Nejvíce volného času, 16,1 hodiny denně, mají Španělé těsně následovaní se 16,1 hodiny Dány. Nejméně času, 13,42 hodiny denně, mají Turci a Mexičané (13,89 hodiny).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
