Poprvé byl termín "offshore" použit ve Velké Británii roku 1723, během jedné soudní obchodní pře. Od té doby tento výraz charakterizoval jev, kdy hlavní správa a sídlo firmy je v jiné zemi či hospodářské zóně, než její hospodářská činnost.
Peníze „mimo břeh“ potřebují rajský klid a pohodlí
Samotný pojem „offshore“ vznikl z anglického výrazu, čili „mimo břeh“, a u nás se mu říká prostě daňový ráj. Jde o země, nebo dokonce jen jejich části, kde jsou nejen výrazně nižší daně, ale i určitá dávka „diskrétnosti“, která je zejména v některých případech zjevně více než žádoucí. Vždyť peníze potřebují „klid a pohodlí“ a kde jim to lze zajistit lépe než v daňovém ráji.
Představa, že se jedná pouze o drobné celky, je zcela mylná. Do offshorové zóny spadají země jako je z poslední doby známý Kypr, ale také Nizozemsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, britské Panenské ostrovy, Irsko, Panama, Uruguay, Honkong, nebo americký státy, jako je Delaware nebo Wyoming a mnohé a mnohé další. Jen u počtu států se odhad pohybuje kolem 30.
Psali jsme:
První „daňové přístavy“ vznikly v USA a Velké Británii. Nyní jen britská jurisdikce čítá 12 offshorových zón. Současný offshore má dvě hlavní jádra – anglosaské: Karibik, Normánské ostrovy (Guernsey a Jersey), Irsko, a tím druhým jsou země Beneluxu. Všechny ostatní lokality jsou považovány za pouhou periferii, a to včetně Kypru.
U evropských zemí se jejich členství v rajském společenství tutlalo
Svůj boom ale zaznamenaly daňové ráje až v 50. letech minulého století, kdy jedna z amerických společností poprvé vyvedla sídlo společnosti mimo území USA, čímž se vymanila z jejich jurisdikce. Později, právě z důvodu nastávajícího boomu, byly ve státech Delaware a Wyoming zřízeny vlastní offshory.
Představy či dokonce plamenné projevy o tom, že v EU a spřízněných zemích nejsou tyto offshorové zóny přítomné, vzaly za své vy chvíli, kdy se jména těchto zemí objevila v seznamech světového tisku. Monako, Malta, Andorra, Luxemburg, Lichtenštejnsko, Kypr, Irsko a samozřejmě Nizozemsko, které vykazuje typické znaky offshorové země, i když v seznamech „daňových přístavů“ nikdy nefigurovalo, podobně jako Švýcarsko. Až nyní. Jen Nizozemské království má v Karibiku tři offshory – Aruba, Curaçao a Svatý Martin.
Jedni peníze nosí, jiní je využívají
Kde je ale původ této války a proč se nestala a nejspíš ani nestane totální? Proč potřebuje Londýn tolik offshorů? Proč se hned vedle, pod svícnem USA, těší radosti ze života ráje v Karibiku? Podle ruského finančního experta Jakuba Mirkina na stránkách ruské verze časopisu Forbes je odpověď prostá. Daňové ráje jsou jedinečnou příležitostí jak sbírat cizí peníze. Pod kuratelu se sice dostávají „domácí“ jedinci, kteří chtějí vyvádět peníze ze země, ale pokud jde o ostatní – tož vítejte!
Do daňových přístavů míří peníze z celého světa. Také proto nikdo nezpochybňuje jejich právo na život. Každá jurisdikce rozhoduje samostatně o své výši a struktuře daní. Slavnostně to vyhlásila dokonce OECD – Organizace pro hospodářskou práci a rozvoj, jejímž členem je i Česká republika od roku 1995. „Pozice mezinárodních regulátorů je jasná," píše Jakub Mirkin. „Offshory celého světa, buďte informačně transparentní! A jestliže nějaký stát rozhodne, že kdosi porušil zákon, sdělte nám o něm vše. To ostatní (nízké daně a minimum regulace) nás nezajímá.
Psali jsme:
I Rusko chce mít své daňové ráje
Například USA už několik let bojují s offshory, ale je to především osobní postoj prezidenta Obamy. I on ale válčí jen s vyváděním peněz ze Států, ale v žádném případě nemá vůbec nic proti tomu, aby peníze celého světa „přistávaly“ v Karibiku a krmily finanční New York.
Možná právě proto nyní Rusko zcela vážně zkoumá možnost zřízení offshoru na svém Dálném Východě. Než aby se peníze jen vyváděly ze země, pak prý nechť je to stejné, jako v jiných zemích. „Přístavů máme také dost“.
Už 200 let roste celosvětově podíl daní vůči HDP. Spotřeba států předbíhá ekonomický růst. Podle údajů MMF, za posledních dvacet let se vládní výdaje vůči HDP zvýšily v Eurozóně ze 46 do 50 procent, v USA z 34 do 41 %, ve Velké Británii ze 40 do 47 %, v Japonsku z 30 do 40 %. „Offshory se tak stávají posledním útočištěm byznysu, trpícího daňovým „přetížením“ či regulačním a silovým tlakem státu,“ tvrdí Jakub Malkin. Jak říká, dokud existují offshory, pak racionálně uvažující stát nemůže sdírat z kůže byznys, jsa si vědom rizika hromadného úniku aktiv, zisků i s jejich majiteli do daňových přístavů. Jsou prý ale státy, které svůj byznys stejně odírají. „Pak z toho vzniká ruský fenomén“, píše autor s narážkou na kyperské zoufalství ruských byznysmenů.
Z Česka odtče ročně zhruba 10 miliard
V této souvislosti lze nepochybně konstatovat, že České republice, díky vládním reformám, rozhodně nehrozí, že by se stala jedním z daňových rájů, takže peníze nám hned tak někdo nepřiveze. Podle stínového ministra financí za KSČM však cizí daňové ráje situaci v naší zemi značně ovlivňují. „Nepochybně, to má velký význam, protože se odhaduje, že ročně mizí z republiky kolem 10 miliard korun právě v daňových rájích,“ říká Dolejš. České firmy tím podle něj ale řeší svou nepříznivou situaci a podmínky v zemi.
Bojovat s tím je ale podle poslance Jiřího Dolejše problematické. „Můžeme to nějakým způsobem sice regulovat u veřejných zakázek, u nichž do toho vstupuje veřejný zájem, jinak je to ale na pravidlech, které se snaží definovat Evropská unie. Je samozřejmě třeba někdy i odhalovat, protože není offshore jako offshore,“ míní stínový ministr financí. Jak dodává, jsou případy, kdy se podobné firmy využívají k praní peněz. „Tady musí nastoupit státní správa a další kontrolní systémy,“ konstatuje poslanec.
Rušit offshorní zóny stejně nikdo nebude
„Je to za prvé, problém transferu zisku, a za druhé, samotných offshorů,“ říká Jiří Dolejš. Také on je zvědavý, co všechno „vyplave“ ze zjištění investigativní skupiny novinářů. I ruský expert Mirkin zdůrazňuje problematičnost řešení tohoto problému. „Je to zvláštní válka. Je to jako boj s vlastní pravou rukou protože offshory jsou základními kameny globálních financí,“ míní expert. „Vyjměte je a zboříte celou konstrukci,“ dodává.
Na daňové ráje připadá 14 – 17 % přeshraničních finančních aktiv a závazků všech světových bank. Přes 80 procent největších korporací USA mají dceřiné společnosti právě v offshorech, jejichž počet se pohybuje mezi 300 až 400.
Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů slibuje, že už v nejbližší době začne odhalovat po částech oněch zhruba 200 tisíc offshorových společností. Tento „rajský“ striptýz bude nejspíš velmi nepříjemný pro statisíce podnikatelů. Kolika překvapení se asi dočká Česká republika?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
