Jelikož dávky pomoci v hmotné nouzi významně souvisí s bydlením, poukazuje Svaz měst a obcí na jisté souvislosti s jeho vyplácením a využíváním. (Je jich několik: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.) Jak je totiž již veřejným tajemstvím, většina z těchto peněz jde totiž nikoli na řešení problémů sociálního bydlení, ale do kapes kontroverzním podnikatelům, kteří za vysoké částky pronajímají velmi chudobná a nuzná obydlí lidem, kteří nemají jinou volbu. Peníze, které plynou z kapes všech daňových poplatníků, končí v kapsách soukromých – zatímco na státu dál leží povinnost se o lidi, kteří se pohybují na hraně chudoby, postarat.
Psali jsme:
-635019554219718496.jpg&id=11146)
Nabízí se tak otázka, kde je hranice, kdy se má starat stát a kdy mají vynaložit úsilí lidé samotní? Jde přitom o téměř filosofickou otázku, zvlášť, když sociální bydlení je i jedním z klíčových témat pro města a obce. Většina vedení obcí se přitom shoduje na tom, že řešením sociálního bydlení nejsou zmiňované nuzné ubytovny, ale bydlení v bytech podložené sociálním šetřením. Významnou roli přitom může sehrát sociální práce a sociální podnikání jako nástroj koordinace boje proti sociálnímu vyloučení, resp. nástroj umožňující řešit dlouhodobou nezaměstnanost. Jenomže teorie je jedna strana, praxe druhá.
Pomoc v několika krocích - to je cesta k bydlení?
„Snahou měst a obcí je, aby se sociálně slabí lidé co nejlépe a co nejdříve integrovali do společnosti,“ říká předseda Svazu měst a obcí ČR Dan Jiránek. „Cestou, jak toho docílit, je tzv. prostupné bydlení. Tedy pomoc v několika krocích: nejdříve pomůže stát, který si detailně zjistí podmínky podporované domácnosti díky sociálnímu šetření, a ve spolupráci s veřejnou správou zajistí sociální bydlení, pak nastoupí sociální práce, která – rovněž díky spolupráci státní správy a samosprávy - pomůže sociálně slabému občanovi řešit například nezaměstnanost, a nakonec se zaměstnaný člověk integruje do běžné společnosti tak, že nebude potřebovat ani sociální bydlení, ani sociální práci,“ dodává.
Psali jsme:
Otázkou podle něj je i to, jak dlouho, jakým způsobem a za jakých podmínek a koho má stát podporovat. Už dnes totiž zaznívají hlasy, že je řada lidí, kteří složité situace na trhu s bydlením zneužívají. Nemusí se přitom jednat pouze o zmiňované provozovatele ubytoven. Je třeba stanovit jasná pravidla pro sociální bydlení a sociální práci, která získají podporu napříč politickým spektrem. Měla by mimo jiné řešit i sociální šetření, která dnes stále personálně poddimenzovaná pracoviště Úřadu práce ČR často stíhají jen díky enormnímu přesčasovému nasazení svých zaměstnanců. Vyřešit je třeba i způsob financovaní městských a obecních bytů, které by k sociálnímu bydlení měly sloužit. Rovněž je nutné se více zabývat sociální prací samotnou, tedy způsobem, jak efektivně motivovat a poskytovat pomoc při řešení obtížné sociální situace – od kontaktu s úřady po například pohovor s potenciálním zaměstnavatelem.
Jen doplatků na bydlení bylo vyplaceno trojnásobně víc než rok předtím
Pokud se problém dál popíše z hlediska čísel, pak je též nutno připomenout, že vloni došlo i k meziročnímu nárůstu počtu vyplacených dávek (v průměru za měsíc u příspěvku na živobytí o 34,1 tisíc na 150,4 tisíc příspěvků, u doplatku na bydlení o 21,5 tisíc na 65,1 tisíc doplatků) a i jejich průměrné výše (u doplatku na bydlení o cca 380 Kč).
Důvodem nárůstu byl zejména vyšší počet uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, růst cen v oblasti bydlení a příjmová situace domácností.
Psali jsme:
Ovšem pominou-li se okolnosti, které bezprostředně vliv na potřebu sociální pomoci státu a i případně obce mají, faktem je, že otázka sociálního bydlení se v České republice řeší již řadu let – nejčastěji před volbami. Účinný recept však dosud nikdo nevynalezl, a tak jsou ubytovny pro mnohé Čechy jedinou nadějí před tím, aby skončili na ulici. V případě, že by byly zrušeny, se totiž nabízí otázka, kam by lidé v nich ubytovaní, šli? Pronájmy většinou nemají šanci nalézt, do nových bytů je nikdo ubytovat nechce.
V ubytovnách žije až 100 tisíc lidí
Podle odhadů vládní Agentury pro sociální začleňování přitom v ubytovnách žije až 100 tisíc Čechů. Často bydlí v nevyhovujících podmínkách a platívají přemrštěné nájmy. A právě na to jim přispívá stát výplatou dávek, na něž výdaje výrazně narůstají. Důvodem je podle zprávy Agentury pro sociální začleňování to, že situace začali někteří majitelé ubytoven využívat.
Ubytovny musí převzít stát, aby sociální dávky nechodily do soukromých rukou
„Abychom tuto nemravnost odstranili, musí ubytovny převzít stát, aby peníze na sociální dávky nešly do soukromých rukou," uvedl před časem Stanislav Křeček, který se dlouhá léta angažoval ve Sdružení nájemníků, také jako poslanec a v neposlední řadě i jako zástupce ombudsmana. Převzetí ubytoven státem a jejich neziskové provozování ‚na přijatelné úrovni‘ on vidí jako jediné východisko z nynější situace.
Křeček: Možná selhaly státní instituce
Podle něj v ubytovnách většinou končívají ti lidé, jimž nikdo skutečně byt nechce pronajmout. Pokud by se dávka na bydlení snížila na částku obvyklého nájemného, provozovatelé by přišli o zisk a zařízení by patrně zavřeli, míní Křeček. Dodal, že po převzetí ubytoven by stát měl hledat cestu, jak by jejich obyvatele začlenil do běžného života.
Byl to on, kdo naznačil též to, že v případě ubytoven mohly selhat státní instituce.
Psali jsme:
autor: Alena Hechtová
_profil_top.jpg)
