Obří francouzská banka BNP Paribas dostala od Američanů obrovský „flastr“, v přepočtu neuvěřitelných zhruba 177 miliard korun. Za co přesně jí byla pokuta vyměřena?
A to už přitom Američané výši pokuty redukovali. Původně se jednalo ještě o vyšší sumu. Důvodem je porušování amerických sankcí vůči Súdánu, Íránu a Kubě. Banka se k přečinům již doznala, půjde o mimosoudní vyrovnání.
Tak zní oficiální verze…
Ano, vzhledem k nebývalé výši té pokuty se pochopitelně vyrojily spekulace, oč má jít ve skutečnosti. Pozoruhodný je v této souvislosti projev ruského prezidenta Putina ze začátku měsíce. V něm dal situaci kolem BNP Paribas do souvislosti s dodávkou dvou vrtulníkových a výsadkových lodí Mistral, které pro Rusko vyrobila Francie. Putin hovořil v tom smyslu, že Američané prostřednictvím pokuty francouzské bance zamýšlí Paříž přimět k tomu, aby lodě Moskvě nedodala. Když je prý nedodá, pokuta bude významně snížena nebo zcela zrušena. Je ale také možné, že se Putin snaží zasít mezi Američany a Francouze další jablko sváru. Rozhádaní spojenci se mu nyní moc hodí do karet.
Vadí vám, že se Petra Kvitová rozhodla platit daně jinde než v České republice?Anketa
Je americká justice vůbec oprávněna udělit takovou pokutu zahraniční bance?
Je to zvláštní. Například guvernér francouzské centrální banky se vyjádřil v tom smyslu, že všechny inkriminované transakce, které Američané nyní sankcionují, jsou plně v souladu s francouzskou, případně evropskou legislativou a regulacemi. Banka se podle jeho slov tedy vlastně neprovinila. Je tedy zjevné, že Američané výrazně zpřísňují svůj postoj vůči bankám. Objektivně však dodejme, že nemají problém penalizovat ani své banky. Za uplynulého dva a půl roku „schytal“ obrovské pokuty například ústav JP Morgan. Dohromady už zaplatil v daném období v přepočtu více než půl bilionu korun.
Čím si přísnější metr Američanů vysvětlujete?
Obrovským zadlužením, které zejména v posledních letech akumulovali. Zadlužení ovšem také činí dolar zranitelnější. Toho, zdá se, využil francouzský ministr financí, když v kontextu vývoje kolem pokuty pro BNP Paribas promluvil v tom smyslu, že by mělo dojít k určitému přehodnocení současné jasné dominance dolaru coby světově rezervní měny číslo jedna.
Ale zpět k Američanům. Ta vyprázdněná státní kasa vede k mnohem přísnějšímu postoji, který se projevuje třeba pokutami bankám nebo nedávným zátahem proti švýcarskému bankovnímu tajemství. Z něj mimochodem těží Rakousko, jak mi řekl jistý přední rakouský privátní bankéř. Rakousko není tolik „proslavené“ bankovním tajemstvím jako Švýcarsko a přitom legislativa týkající se tajemství je v těchto dvou alpských zemích dost podobná. Ale objektivně opět dodejme, že svůj postoj nezpřísňují jen Američané, jde o obecnější fenomén. Jeho jiný odstín je dost patrný i v České republice.
Psali jsme:
Co tím máte na mysli?
Lidé jsou v důsledku finanční krize mnohem citlivější na zprávy o deficitech, o zadlužování. Vnímají tu atmosféru, která je patrná všude okolo, u nás i ve světě. Jde o atmosféru zvýšeného důrazu na hospodárnost a látání černých děr. I proto se ostatně takovým tématem v posledních letech stala korupce. Byla tady vždy a vždy tu bohužel bude, avšak její kritici či potírači, ať už ti autentičtí či jen ti rádoby, získali v uplynulých letech pro svoji kritiku mnohem širší obecenstvo.
V dobách předkrizové hospodářské expanze zkrátka lidé nebyli tolik citliví na zvěsti o černých dírách, o rozkrádání, o korupci. Dnes to vše vnímají úplně jinak. A politici tuto poptávku cítí a snaží se jí vyjít vstříc. Někdy jim to vyjde, trefí správnou míru a získají docela lacině politické body a hlasy, jindy přestřelují. Jako naposledy pan Huml se svojí kritikou wimbledonské šampionky Kvitové.
Nesouhlasíte s ním?
Určitě ne. Mám dojem, že se snažil zahrát na strunu té údajně nebývalé české závisti. Češi podle mě nejsou závistivější než jiné národy. Není tudíž divu, že se Huml poněkud přepočítal a schytává nyní porci kritiky. Zaslouženě. Je každého věc, kde žije. Kvitová může být dobrým příkladem pro české děti bez ohledu na to, kde platí daně. Svého občanství se nevzdává, své češství nezpochybňuje. Málokdo v současnosti dělá naší zemi tak dobré jméno jako ona. Huml jí v tomto ohledu nesahá ani po kotníky. Měl zkrátka mlčet. Tím výrokem se nejspíše politicky odepsal.
Psali jsme:
Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom ekonomického portálu Roklen24.cz, je členem správní rady think tanku Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Od roku 2007 uveřejnil knižně i časopisecky více než stovku rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Napsal několik knih o ekonomii.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
