Jak bude dle vás vypadat v roce 2050 naše země?Anketa
Referendum, které se v Řecku konalo před dvěma týdny, dopadlo dle představ tamní vlády a premiéra Tsiprase. Lidé tedy dali mandát kabinetu odmítnout návrhy věřitelů na reformy. Jen týden poté bylo vše jinak. Čím si vysvětlujete, že Alexis Tsipras, i přes odpor části SYRIZY, přijal nakonec ještě tvrdší podmínky?
Řecký premiér jinou možnost neměl. Německý financministr mu dal nůž na krk, jakmile navrhl pětiletý odchod Řecka z eurozóny. Samozřejmě ten „time out” by byl na věčné časy – kdyby se Řekům, což považuji za pravděpodobné, po bolestivé inflaci a tvrdých reformách začalo lépe dařit (tak jako dnes Islandu), nechtěli by zpátky do eura, a kdyby naopak dopadli špatně, nechtěli by je v eurozóně. Volba byla jen mezi kapitulací nebo návratem k drachmě. Řečtí voliči dali Tsiprasovi jednoznačný mandát k vyjednání lepších podmínek, nikoli však k okamžitému bankrotu. Ten by znamenal i jeho osobní krach. Referendum mu umožnilo přežít politicky (61 %) a Řekové dobře chápou, že to byl manévr, který se sice nezdařil, ale stálo to za pokus. Národ má za sebou třistaletou zkušenost s Turky. Ostatně i těm tvrdým podmínkám se dá částečně nějaký čas vyhýbat. Drastické navýšení DPH v zemi hokynářů lze celkem snadno obcházet. Jen velké hotely budou muset zdražit o celou daň.
Analytik z Ústavu mezinárodních vztahů Vít Beneš v ČT24 uvedl, že výsledek jednání euroskupiny a Řecka není dohoda, ale přijetí podmínek kapitulace po prohrané válce s tím, že Řecko mělo na výběr se buď stát protektorátem eurozóny, anebo se společné měny vzdát. Jsou to silná slova, nicméně nelze to takto chápat?
Dá se to tak vyjádřit, připomíná to francouzskou invazi a okupaci německého Porýní, když Německo nebylo schopno splácet reparace… Řecký státní majetek bude spravován a privatizován cizinci – i když ne v Lucembursku, jak zněla prvotní vyjednávací hrozba.
Někteří analytici kroutí hlavou nad tím, že výsledek jednání je v podstatě takový, jako by si rodina vzala hypotéku se splatností sto let, což je naprostý nesmysl. Jak vy hodnotíte samotný obsah současné dohody? A může podle vás její důsledné naplňování vést k vyřešení tíživé situace Řeků?
Hloupá analogie. Rodina si nepůjčuje, pouze individuální osoba, nebo firma čili nefyzická osoba. Angličané spláceli dluhy z napoleonské války sto let a dluhy z druhé světové války 70 let. Prodloužení dluhu na dlouhou dobu při nízkých fixních úrocích se rovná částečnému odpuštění dluhu a je zcela na místě. Inflace snižuje dlouhodobě dluh také. Pokud jsou splátky nízké, třeba jen jedno procento HDP, neohrozí ekonomickou výkonnost. Současná dohoda je deflační, krizi okamžitě prohloubí. Zvýší nezaměstnanost, emigraci a způsobí jen další hospodářský úpadek. Pokud by to politika vydržela, což je nepravděpodobné, dosáhne vláda primárního přebytku (rozdíl mezi státními příjmy a výdaji) a Řecko může teoreticky dlouhodobě splácet.
Jakkoli slyšíme často jednoznačné názory, že kdyby se Řecko dlouhodobě nechovalo hospodářsky nezodpovědně, nemuselo se nyní coby dlužník podřizovat tvrdým podmínkám, není současná situace zároveň i vinou eurozóny, která nezodpovědné a zadlužené Řeky se zfalšovanými čísly před lety přijala?
Co by bylo kdyby. Řecko je nepochybně extrémní případ. Ale Španělsko a Irsko měly přebytky státního rozpočtu; jednotná úroková míra (i přeplacená byrokracie) spolu s těmito přebytky vytvořily hypoteční spekulativní bublinu v soukromém sektoru (levné půjčky), a protože tyto země nevládly měnové politice, nemohly se bránit. To by musely vlády najít jiný nástroj (např. transakční daně), ale to politici nevěděli. Eurozona měla zdánlivě jednotnou inflaci. Následný krach bank, musely vlády sanovat, aby nedošlo ke zhroucení bankovního systému celé eurozóny. V pasti eura jsou všichni. Euro se v krizi ukázalo jako zbraň hromadného ničení.
Jaký postoj máte k řecké krizi?Anketa
Levicová ekonomka, docentka Ilona Švihlíková hovořila pro PL o tom, že dávno zkrachovalé Řecko má z eurozóny odejít, protože ta mu může přivodit jen totální zkázu a je jasné, že řecká ekonomika neunese „společnou měnu v německé podobě“. Co říci nejen na to, ale i obecněji na podobné argumenty, že cílem euroskupiny bylo zašlapat řeckou vládu do země a využít tragické situace této země?
Žádná levicová nebo pravicová ekonomika neexistuje. Jde vždy jen o pokus porozumět ekonomickým zákonitostem, které ovšem existují jen do jisté míry. Samozřejmě, že má pravdu. Potíže s jednotnou měnou mají Španělsko, Portugalsko, Irsko a dokonce i Finsko ztratilo v eurozóně 10 % HDP a potřebovalo by devalvovat. Pobaltí v eurokrizi zničila emigrace a malé Lotyšsko i Estonsko časem zřejmě zaniknou. Mainstreamové vlády jižních států eurozóny jsou ohroženy (zleva i zprava) a chtěly potrestat Syrizu, to ovšem platí i pro unijní Seveřany, hlavně pro Němce. Ti chtějí zůstat v euru, ale nechtějí za ně platit. Netuší, že odlišné ekonomické cykly nic takového neumožňují. I Německo by na tom bylo bez eura lépe (de facto vyváží pod cenou). Odchod však znamená bankrot i pro ně. A voliči společnou fiskální vládu nepřipustí. Nějaký čas lze problémy transferové unie obcházet. Společná měna dlouho ekonomické zákonitosti nepřežije, odhaduji to tak na 7 – 10 let.
Zakladatel americké analytické společnosti Stratfor George Friedman tvrdí, že Řekové referendem uštědřili Německu velký políček a Němci jim to pouze ve větší míře vrátili s tím, že není ochota Řecko z eura vyvázat, protože by tím byl nepřímo zpochybněn koncept společné evropské měny jako takový. Co o tom soudíte?
Setrvání Řecka v eurozóně prosadil francouzský prezident, ovšem díky ústupnosti kancléřky Merkelové, která už celé desetiletí neustále prohlašuje, že neexistuje alternativa a „padne-li euro, padne Evropa.“ (EU) Tahle demagogie nutně vedla k opuštění rozumného postoje německého financministra, který jediný snad měl odvahu navzdory ideologii Řecko propustit.
Uznávaný myslitel Václav Bělohradský označil euro za žalář národů, který by měl skončit. Podle něho jsme nyní v začátku rozhodující kapitoly evropské integrace. Do jaké míry jsou vážné obavy typu, že se zpochybněním konceptu eura by došlo i ke zpochybnění evropské myšlenky jako takové? A může případný konec eura v budoucnu (či odchod některých zemí z eurozóny) vážným způsobem poškodit nebo zničit EU?
Z ekonomického hlediska je každý odchod z eurozóny dlouhodobě přínosem. Je neuvěřitelné, že u nás ještě existují zastánci eura.
Federativní (unijní) ideál to pochopitelně zpochybňuje. Nemuselo by jej to zpochybnit, kdyby nejdříve vznikla unie a teprve následně společná měna. Celá myšlenka unie je ale bez společného národa pochybná – ještě nikdy nebyly státy v Evropě tak rozhádané jako dnes. Politika je a zůstane národní – tedy lépe řečeno v hranicích státu – a europolitici mohou své voličstvo obcházet a něco mu vnucovat jen v době prosperity. Ta míra byla permanentní krizí eurozony dávno překročena, a proto se stává Unie pro většinu voličů žalářem. A neříkejme demagogicky Evropa. Spolupráce evropských států nepotřebuje žádnou reglementační unii. Potřebuje také konkurenci.
Fotogalerie: - Solidarita s Řeckem
Jak to může celé dopadnout? Řecko přece splácí dluhy evropským organizacím z peněz, které jim tyto organizace nově půjčují. Jaké to má řešení? Bude se donekonečna Řekům půjčovat, aby mohli splácet nové a další dluhy?
Unie nesmí podle pravidel odpouštět dluhy a další půjčku už Řecko jistě nedostane. Může je ale dlouhodobě monetizovat, jak už jsem řekl. Problém Řecka je ale politický, je pod tvrdým cizím, podle Řeků německým, okupačním nátlakem, reformy by si v bankrotu vymínila neosobní situace a vláda by konala dobrovolně, byť by šlo o neméně tvrdou restrukturalizaci. Nejvíce by zchudli důchodci, ale rychle by se devalvací zvedla zaměstnanost v exportním, hlavně turistickém odvětví. Vznikla by naděje na budoucnost; Řekové žijí už pět let v beznaději a diktát nutných změn ji ještě prohlubuje.
Skončí to zřejmě řeckým deflačním krachem, státní výdaje budou deficitní možná i příští rok; a Řecko odmítne splácet a nakonec opustí společnou měnu. Lidé mají ještě pocit, že nové půjčky peněz z Unie bankrot zmírňují. Eurozona jako zárodek federace vlastně bankrot neumožňuje – proto ta agonie. Za nesplatitelné dluhy ovšem odpovídají také věřitelé a ti mají být po zásluze potrestáni. A také nakonec budou.
Mnozí začínají vážně pochybovat o akceschopnosti Evropské unie jako celku, hovoří o rozpadu funkčnosti systému a „poslední kapitole“ EU, která se chová vůči Řecku totalitně a ukazuje to tak možná na boj bankéřů a velkých korporací proti zbývajícím 99 procentům společnosti. Co o tom soudíte?
Tahle otázka je na dlouhé povídání. Co je to akceschopnost, když máte 28 fiskálně nezávislých států s různými politickými vládami a zájmy? Kdyby neexistovalo euro a tlak na sjednocování, tak by se relativně snadno mohly dohodnout vzájemně výhodné podmínky společné obchodní politiky. EU se nechová totalitně, chce být státem – to slovo je často nadužívané. Ale severní státy nehodlají na ostatní doplácet; jižní Anglie doplácí na Wales a Skotsko, ale to donedávna ještě nikdo ani nevnímal.
Velký byznys a banky se podřizují Unii. Proto se v Anglii bouří malé a střední podniky, a ty velké budou pro setrvání.
Psali jsme:
_635729693718310765.jpg&id=74679)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
