Jak dostat nezodpovědné lidi ze záplavových oblastí? Tady je pár nápadů

Miliardy korun vložené do likvidace škod uplavou s další povodní, která nepochybně dřív nebo později zase přijde. „Jestliže zase nastane situace, kdy z jakýchkolik meteorologických příčin spadne 200, 300, nebo, nedej Bože, 400 milimetrů srážek během dvou, tří dnů, tahle situace může nastat v zásadě kdykoli,“ potvrdil ParlamentnímListům.cz klimatolog Jan Pretel, že není vyloučeno, že zítra, za rok nebo za deset let budeme muset dávat peníze znovu.

Zoufalí lidé hledají viníka

Kdo za to může? Tak se ptají zoufalí lidé, kteří během několika let znovu musí budovat svůj domov. Hledají viníka na straně státu, politiků, meteorologů, vodohospodářů. „Politici nezavinili žádné povodně, příroda se vrací do normálu. Ať se všichni podívají na odečty z 18. a 19. století,“ upozorňuje bývalý hejtman Ústeckého kraje a nynější poslanec Jiří Šulc, který má zkušenosti z likvidace následků povodní v roce 2002. A odborníci mu dávají za pravdu. „My jsme si zvykli za dvacátého století, že těch povodní a záplav bylo relativně méně, ale když se podíváme do historie, v 19. století byly záplavy tohoto druhu velice četné. Teď se dostáváme zřejmě do nějaké takové periody, kdy tyto jevy zvyšují svoji frekvenci,“ vysvětluje klimatolog Jan Pretel.

TÉMA: Povodně

Stoletá voda může přijít i po roce

Lidé mají podle klimatologa často představu, že když se řekne stoletá voda, a ta, která přišla v roce 2002, byla více než stoletá, další velká povodeň přijde až za tři generace. „To je blbost. Tyto situace nejde vyloučit ani předvídat,“ vysvětlil. Možná i proto mnozí lidé, kteří přišli o svůj dům, si nový postavili na úplně stejném místě. Jedním z takových příkladů je obec Zálezlice, kde po povodni v roce 2002 spadla více než stovka domů. A lidé si postavili nové domovy na úplně stejných místech, i když nebyla hotova hráz, jejíž protržení zkázu před jedenácti lety způsobilo. „Lidé ignorují rizika, ale je to nesmysl,“ podotkl Jiří Pretel. I když dokáže pochopit, že lidé mají vztah k místu i sousedům, přesto nechápe, proč stavební úřady povolují opětovně stavět v těchto ohrožených povodňových oblastech.

Lidé zapomněli, kam až sahala v minulosti voda

„Dvacáté století k nám bylo milosrdné, lidé zapomněli, kam až voda v minulosti při záplavách sahala, v průběhu 20. století se zastavovala území, která naši předci nikdy nezastavovali,“ vysvětlil exhejtman Ústeckého kraje pro ParlamentníListy.cz, proč dnes povodně způsobují mnohem větší škody než v minulosti. „Lidí je nám líto, ale zarputilost, s jakou staví nové domy na stejném místě, je někdy nepochopitelná,“ dodal Šulc.

Nad chováním některých lidí se podivuje i klimatolog. „Bydlím v Černošicích a vidím, co se tam postavilo po povodních. Přitom speciálně Černošice mají drobné záplavy prakticky každý rok, a lidé tam staví, stavební úřad s tím v zásadě nemá zřejmě problémy, přitom jsou to objekty, jejichž cenu odhaduji na deset milionů korun a výš. Tak si říkám, proč si ti lidé neudělají o pokoj méně a nepřiplatí si místo toho za pozemek v místě, kde je to riziko povodně nižší,“ vrtí hlavou Jan Pretel.

Lidé nemají peníze, aby se přestěhovali do bezpečnějších míst

Ekonomka Markéta Šichtařová připustila, že jí také připadá hloupé stavět nové domy na stejném místě, když lidé vědí, že záplavy tam přijdou znovu, a když jsou jejich domy nepojistitelné. „Odpověď zní, že ti lidé nemají na to, aby si koupili pozemek na nějakém lepším místě. Mají aspoň trosky domu, je levnější je vysušit a zrenovovat než postavit nový dům někde jinde. Samozřejmě se ta situace bude znovu s největší pravděpodobností opakovat a ti lidé se budou pohybovat v začarovaném kruhu,“ konstatovala.

Ale nedostatek peněz na koupi nového pozemku mimo záplavové území není zřejmě jediným důvodem, proč lidé své domovy neopouštějí. Poslanec Jiří Šulc vzpomíná, že jako hejtman také lidi přesvědčoval, ať si nový dům už postaví jinde. „Dokonce, protože jsem byl i někdejší primátor Mostu, jsem přesvědčil zastupitelstvo, ať jim dá pozemky za korunu. Musím říci, že ani jeden pozemek se nevěnoval, protože se nikdo nechtěl přestěhovat,“ poznamenal, že jeho nápad se neujal.

Je vinou politiků, že vychovávají lidi závislé na státu

Má tedy smysl toto „zarputilé“ chování podporovat a pravidelně přispívat na likvidaci škod ze státní pokladny? „Je to vina politiků, že si vychovávají lidi závislé na státu. Náš sociální stát je neučí osobní zodpovědnosti, je opravdu velice nabubřelý, v některých aspektech nutí lidi do závislosti na státu,“ připouští exhejtman. Ale proč se vydávají stavební povolení v místech, kde hrozí povodně? „To je problém, ale v tom nemůže moc dělat vláda, protože to spadá do kompetence místních úřadů, místní samospárvy. Záleží na obci, jaké území stanoví jako nezastavitelné. Po povodních v roce 2002 a 2006 se moc takových zákazů nevydalo,“ podotkl Jiří Šulc. Dodává, že je to velmi problematické. „Lidi od nás dostali peníze a domky si znovu postavili na stejném místě. Třeba v Křešicích. A teď je tam povodeň znova,“ dodává bývalý hejtman Ústeckého kraje. Přitom právě v Křešicích mají zaznamenány odečty všech povodní od půl metru až po střechu, všechny pocházejí z 19. století.

Pokud úřady vydaly stavební povolení do míst, kde v posledních letech řádila velká voda, je to podle ekonomky Šichtařové „jednoznačně nezodpovědné“. „Z toho by měly být vyvozeny sankce,“ řekla ParlamentnímListům.cz. Chápe prý lidi, kteří bydlí v záplavové oblasti a nemají peníze na to, aby se odtud vystěhovali, ale pokud si tam někdo postaví něco nově, tak pro to není omluvy.

Bylo by lepší motivovat lidi, aby odešli ze záplavových území

Naši předci přírodě lépe rozuměli než my. Buď v rizikových oblastech vůbec nestavěli, nebo své domy dokázali riziku velké vody přizpůsobit. „Pamatuji si pár domů, které stály v záplavové oblasti. První patro obětovali povodním, bydleli ve druhém a třetím patře,“ vzpomíná poslanec Šulc.

Nebylo by tedy lépe, aby stát finančně motivoval lidi, aby si stavěli nové domy náhradou za poškozené povodněmi mimo zátopové oblasti? „Jedinou podporu, co si umím představit, je třeba odpuštění nějakých odvodů, třeba DPH v případě, že se rozhodnou postavit si dům někde jinde,“ míní ekonomka Šichtařová, že by lidi k odchodu mohlo motivovat, kdyby stát nabídl stavebníkovi nějakou úlevu, aby se jim stavba v nezáplavové oblasti zlevnila. Za jednu z velkých motivací považuje ekonomka jednání pojišťoven, které domy v rizikových územích nepojistí. „To je dobře, že to pojišťovny nepojišťují, jinak by tam těch lidí bylo ještě víc,“ je přesvědčena Šichtařová.

Lidé staví divoce a mění hydrologické podmínky

Ale ekonomka upozorňuje, že bezpečí nemusíte mít ani tam, kde v minulosti záplavy nikdy nebyly. Jako příklad uvedla vesnici, kde si majitel pozemků postavil bez kolaudace a stavebního povolení, tedy i bez jakýchkoli hydrologických průzkumů, silnici, která vedla k jeho stavebním pozemkům. „Výsledkem bylo, že strhl spodní vody, strhl proud pramenícího potoka, takže v místech, která byla po staletí suchá, najednou vytryskl gejzír vody a několik domů bývá zatopeno,“ uvedla. Takže tlak na to, aby si někdo postavil dům na bezproblémovém místě, se podle ní může vymknout, protože dosud bezproblémové oblasti se mohou stát problémové, když lidi nerespektují zákonitosti, které v minulosti platily, staví divoce a mění hydrologické podmínky v lokalitě. „Pak bychom znovu a znovu motivovali lidi, aby se přestěhovávali do jiných míst. To by nikam nevedlo. Co by mělo být větší motivací pro lidi, než když vědí, že jim ten dům znovu spadne? Když ani na tohle nereagují, co už potom s nimi?“ táže se ekonomka.

V některých případech se prý lidé nemohou vystěhovat, i když vědí, že jim dům spadne, protože je to pro ně jediná možnost, jak přežít příští čtyři roky, než přijde znovu voda. „Tady by asi nějaká podpora mohla zafungovat, ale plošnější dotace by nefungovala, protože neexistuje něco jako bezpečné investiční místo. Pojistná mapa se neustále živelně mění, poskytování takové dotace by praděpodobně vedlo k ohromnému zneužívání,“ dodává Šichtařová, že ani státní dotace by nemusela vést k cíli.

V nivách řek se staví nejlíp, je tam rovina

Podle poslance Šulce však není možné ulevit od DPH na stavebním materiálu nebo stavebních pracích. „ Asi by bylo dobré k tomu lidi nějak motivovat. Ale DPH je už v kompetenci Evropy, to by nešlo. A třeba na deset let odpustit domovní daň, to by asi bylo málo,“ uvažuje Jiří Šulc. I podle jeho názoru by stát - ne drasticky, ale spíš pobídkami - měl přesvědčit lidi, aby si domy nestavěli v území, kde je záplava každých deset let, protože nejen občané, ale i firmy pořád staví v nivách řek. „Tam se staví velké hangáry nejlíp, je tam rovina,“ říká.

Nejdůležitější je řece nebránit, nechat ji rozlít tam, kde neškodí

V nivách řek by místo domů a firemních hal mělo být území určené pro rozlivy velké vody. To je nejlepší cesta nejen podle exhejtmana, ale i podle odborníků, kteří tvrdí, že se vodě nesmí bránit. Dávají přirozené cestě přednost před stavbou povodňových stěn. „Jsou finančně náročné, hyzdí města, a navíc se ukázalo, že ne vždy to pomůže. Když se postaví stěna na dvacetiletou vodu a přijde padesátiletá, stěna přeteče a důsledky jsou ještě horší, než kdyby tam žádná stěna nebyla,“ konstatoval exhejtman. Hydrologové poukazují na to, že zeď jen odrazí povodňovou vlnu a ta nadělá paseku o kousek dál. „Nejdůležitější je řece a přírodě nebránit, vytipovat v území suché poldry, které se jednou za deset, padesát, sto let zaplaví, nepřipustit v nich žádnou výstavbu, nebo jen dočasnou, nikoli trvalou,“ navrhuje poslanec za ODS. Také klimatolog Jiří Pretel říká, že lepší než budovat hráze a stěny je odvést vodu do míst, kde neškodí. Stavět povodňové stěny má smysl v místech, kde by došlo k obrovským, někdy nevratným škodám třeba na historických památkách.