Kat bankovních poplatků: Máme se jak nikdy, ale kvůli tomu si nemusíme nechat všechno líbit

Dosažená životní úroveň v naší zemi vyvolává reakce a vazby, na jejichž paradoxnost upozorňuje ekonom a analytik Patrik Nacher. „Paradox spočívá v nebývalé životní úrovni, kterou máme v České republice jako součásti západní civilizace, ve vztahu k něčemu, co by se dalo nazvat novodobým otroctvím,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Patrik Nacher, majitel serveru Bankovnipoplatky.com.

Při hodnocení životní úrovně si ale uvědomuje, že jsou lidé, kteří žijí od výplaty k výplatě. „Myslím to obecně, jak se u nás žije, co si mohou lidé všechno dovolit koupit. Auta, vybavení domácnosti, co všechno už dnes patří ke standardu. O tom se jiným generacím – a teď bez ohledu na to, že ta technika vůbec neexistovala – ani nezdálo. Ta míra cestování, koníčky, to, co jako příslušníci západní civilizace zažíváme, nemá obdobu z historického hlediska ani z hlediska prostorového na zeměkouli. Ten, kdo cestuje, mi musí dát za pravdu,“ tvrdí analytik.

Ztrácí se tu energie i spousta peněz za nehorázné nesmysly

S ohledem na takovou životní úroveň považuje za hrozně falešné a rozsévající negativní atmosféru stěžovat si a hledat chybu někde jinde než v sobě. Tedy v politicích, ekonomech či bankách. „Ale z té životní úrovně nevyplývá, že člověk s tím bude spokojen, že se nebude dál rozvíjet, že už se nemusíme dál vzdělávat, nemusíme kulturně žít, že nám postačí kvantita a není třeba kvalita, když už se dnes všechno přepočítává na peníze. Ale zároveň to také neznamená, že budeme spokojení se vším a necháme si všechno líbit,“ upozorňuje Patrik Nacher.

„Existuje tenká hranice mezi tím permanentním stěžováním si, permanentní nespokojeností a permanentním nadáváním, které já nepovažuji za konstruktivní a pozitivní, ale naopak vyvolávající a šířící negativní energii, a tím nechat si všechno líbit. Vždyť to, že se máme dobře, neznamená, že se nemůžeme mít ještě líp. Ty možnosti tu jsou, protože se tady ztratí spousta energie i spousta peněz za nehorázné nesmysly,“ konstatuje ekonom.

Výjezdní zasedání Rusnokovy vlády bylo signálem, jak to tu funguje

Dostává se tak k tomu, že se tu utrácejí peníze za zbytečné projekty, za zbytečné věci, že vidíme plýtvání u státní správy i u politiků, tedy u lidí, kteří nerozhodují o svých, ale o cizích penězích. „Na každém kroku, na každém úřadu, na každém ministerstvu vidíme plýtvání. To, co by si pro sebe domů nekoupili, tak za cizí peníze, za peníze daňových poplatníků, si to dovolí. Poslední příklad, jsou to sice drobné, ale je to o signálu, je to rozlučkové výjezdní zasedání Rusnokovy vlády za dvě stě tisíc,“ poznamenává Patrik Nacher.

„Chtěl bych se těch lidí zeptat, jestli by se takhle loučili za dvě stě tisíc, kdyby to měli platit ze svého. O tom silně pochybuji. Jinak nějakých dvě stě tisíc nehraje roli, ale je to signál. Když se přidají dvě, tři nuly, tak takhle se každodenně hospodaří. Přece to, že se má člověk dobře, neznamená, že bude tolerovat to, do jaké podoby dnes stát dospěl. Já jsem na základě toho došel k závěru, že ten dnešní stav v zásadě jakoby všem vyhovuje,“ konstatuje ekonom.

Lidé nadávají, ale politici vesele utrácejí jejich peníze

Tím, že se lidé obecně nemají špatně, tak politici, úředníci a všichni ti, co rozhodují o cizích penězích, se k nim chovají tak, že je z toho až neuvěřitelné plýtvání. „Politici mají v zásadě volné ruce. A když se něco děje, tak to u nás nikomu nevadí, nikdo nejde do ulic. Když se objeví nějaká korupce nebo plýtvání, tak se nadává, ale nikdo není zavřený, nic se neděje. Lidé mohou nadávat a na koho ventilovat tu svou negativní energii. Politici mohou utrácet peníze daňových poplatníků, ale nic se jim nestane. Takže to jakoby všem vyhovuje,“ míní Patrik Nacher.

Ing. Jiří Rusnok

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Je ale přesvědčen, že s touto zažitou praxí se jednou narazí. „Buď lidem dojde, že to, že se má člověk dobře, neznamená, že bude tolerovat nespravedlnosti, zbytečnosti a vyhazování peněz z okna. Ale je možné, že už i ti politici, co rozhodují o osudech jiných, se nad tím konečně zamyslí a nebude zapotřebí něčeho razantního ve smyslu nějakého tlaku ulice. Doufám, že politici a třeba už i s novou vládou se chytnou za nos a nebude zapotřebí nějaká razantní akce, která by posílila extremisty a extremistické názory. To už by bylo pozdě,“ varuje analytik.

Klient i volič jsou středobodem jen chvíli, jinak jsou tahaní za fusekli

To, že se až dosud nic dramatického u nás neudálo, souvisí i s tím, že se člověk tak trošku i stydí si na něco stěžovat v momentě, kdy se má dobře, kdy si může leccos koupit, kdy si může dovolit to, co 80 nebo 90 světa ne. „A kde je ta hranice mezi tím, jak jsem v úvodu řekl, novodobým otroctvím, kdy je člověk opravdu tahaný za ´fusekli´, kdy je klient středobodem společností a firem jenom do momentu podpisu smlouvy. To samé volič, který je pro politiky středobodem jenom do voleb a poté už je na vedlejší koleji,“ konstatuje Patrik Nacher.

Proto je přesvědčen, že si k nám všichni ti, co nám něco prodávají, nabízejí, ať už politici myšlenky nebo prodejci výrobky a služby, nemohou dovolit úplně všechno a mohou na to hřešit. „Nemohou to brát ve stylu: ´Máte se dobře, tak držte hubu, protože ve dvou třetinách světa takový život vůbec neznají, nemají ani svou postel, natož teplou vodu každý den. Tak si nestěžujte, že nemáte plnou ledničku, nebo že si nemůžete dovolit druhou zimní dovolenou, tedy to, co si na čtyřech pětinách zeměkoule vůbec nedokážou představit,“ říká Patrik Nacher.

Půl roku je tu vláda zcela mimo demokratický postup a nic se neděje

„Je třeba si vážit toho, jaké to tu je, a že jsme klidnou a úspěšnou částí světa, a přitom vnímat ten kontext, že někde tohle neexistuje a nemají šanci to ani poznat. A na straně druhé to brát tak, že člověk je tady, a tak by si měl razantně chránit svoje práva a jít si za svým jako zákazník nebo jako volič. Korektně, ale tvrdě si hájit to svoje zase v kontextu toho, že člověk by se neměl obviňovat z toho, že se narodil v takovémto prostředí,“ doporučuje analytik.

Přijde mu to zajímavé ve vztahu ke spotřebitelům, voličům, k těm každodenním věcem i k tomu, co dělají politici. „Tady máme půl roku vládu bez důvěry, úplně mimo demokratický postup, bez dohody politiků, vládne tu půl roku a nic se neděje. Nikomu to nevadí, nikdo neprotestuje, nikde se nedějí žádné akce, nikdo na to neupozorňuje. Půl roku tu funguje vláda bez důvěry, a to je hrozně zajímavý moment. A takových momentů je celá řada,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Patrik Nacher.

Lidé nadávají na poplatky, operátory i politiky, ale sami se to nesnaží změnit

Přiznává ale, že z této úvahy nenabízí žádné východisko ani návod co s tím. „Já jen říkám, že jsme se dostali do velice zajímavé fáze, kdy se máme nejlíp, jak jsme se kdy měli, můžeme si mnohé dovolit, ale zároveň mám pocit, že jsme čím dál víc tahaní za nos, ať už politiky nebo firmami. To mám na mysli takové ty nadnárodní, které ani nedohlédnou na klienta, a klienti zase na toho majitele, ne tedy menší firmy a drobné živnostníky,“ zdůrazňuje ekonom s tím, že si za to lidé mnohdy mohou svou pohodlností sami.

„Lidé často neřeší ani věci, které se jich osobně týkají. Na to narážíme na každém rohu. Lidé nadávají na bankovní poplatky a pak nezmění banku. Lidé nadávají na to, že je u nás drahé značkové oblečení, ale pořád ho kupují. Lidé nadávají na to, že je drahé telefonování, ale nezmění operátora. Lidé nadávají na politiky, ale pořád volí ty samé, i když teď naposledy se to trochu změnilo, ale jinak obecně volí ty samé politiky,“ dodává Patrik Nacher.