Přichází prý zázračná možnost, jak se mít lépe. Už se těší i Klaus

„V recesi nepadá cena energií jen hlupákům,“ prohlásil na adresu evropských zemí analytik Aleš Michl, když upozornil, že břidlice nebyla jako hlavní v energetické koncepci USA a nevyrostla na subvencích z daní. Revoluci s břidlicovým plynem ve Spojených státech a Kanadě odstartovaly malé a střední společnosti, nikoli ouřadové, řekl ParlamentnímListům.cz ekonom. „Takže to naše věčné čekání, až někdo nahoře něco rozhodne, čekání na to, až stát něco pěkně zadotuje, je postavené na hlavu,“ dodal Michl.

Dostavba Temelína se nevyplatí

„Až se sem začne plyn dovážet, nebo najdou-li se naleziště v Evropě, na Sibiři nebo v Číně, pak trh čeká něco podobného jako v USA. Pak racionalista zavelí, že ČEZ oddálí dostavbu Temelína, podobně jako se teď v USA oddalují jaderné projekty a masivně se investuje do plynu,“ poznamenal Michl. Uznává, že břidlicový plyn nenahradí všechny zdroje, i jeho cena může jít časem nahoru.

„Jádro je a bude dál důležité, ale teď se prostě dostavba Temelína nevyplatí. Pokud sledujeme myšlení našich politiků, pak ministr Kalousek je v tomhle rozumnější, přemýšlející, naopak premiérovi Nečasovi to zatím nedošlo,“ pochválil ministra financí Miroslava Kalouska, který se postavil proti dostavbě Temelína, na rozdíl od premiéra Petra Nečase.

Evropa je za hlupáka

Podle ekonoma Aleše Michla je „Evropa za hlupáka“. „Všechny koncepce z Bruselu, podpory, povolenky a další hlouposti jsou teď na …,“ prohlásil. Dodává, že by úředníci měli jít raději kopat propojení plynovodů a vůbec celé energetiky, protože distribuce je totálně drahá. „Máme drahou energii a emise jdou nahoru. Tohle brzdí ekonomiku. Naopak v Americe jsou levné zdroje, což je ten nejlepší nakopávací mechanismus k růstu,“ konstatuje ekonom.

Dlouhodobé plány nemají smysl

Na nedávném summitu Evropské unie už dali někteří evropští lídři najevo, že ve svých energetických politikách počítají i se „zázračnými“ řešeními, jako je těžba břidlicového plynu. Není divu. Mnohé členské státy EU se potýkají s vysokými cenami elektřiny a průmysl pláče, že ztrácí konkurenceschopnost kvůli drahé energii související s evropským bojem za ochranu klimatu. Publicista a politolog Alexander Tomský tvrdí, že představa, že energie z obnovitelných zdrojů nahradí využití zásob neobnovitelných, se ukázala aspoň ve střednědobém rozmezí mylná. „Co bude za sto dvě stě let, nevíme, a proto je lepší věřit v optimistický scénář lidské inovace, který tak zázračně platí už pět století a … neplánovat. Dlouhodobé plány smysl nemají,“ napsal v článku v Lidových novinách.

O zrušení moratoria na těžbu břidlicového plynu se zatím neuvažuje

Evropa je rozpolcena. Názory na těžbu se liší a sahají od úplného zákazu až po kontrolovanou těžbu při dodržování přísných pravidel. Předseda Evropské rady Herman van Rompuy uvedl, že některé státy by mohly konvenční i nekonvenční zdroje na svém území rozvíjet. „Ano, týká se to břidlicového plynu, který by se mohl stát součástí energetického mixu některých zemí,“ řekl šéf Evropské rady. A o těžbě břidlicového plynu už některé země uvažují nebo ho podporují, jako například Polsko, Rumunsko a Velká Británie.

Britský premiér David Cameron je dokonce přesvědčen, že by Evropa mohla mít až tři čtvrtiny „břidlicového potenciálu“ jaký mají USA. I Německo, které zavádí novou energetickou koncepci bez jádra, o těžbě přemýšlí, protože vytěžení zásob břidlicového plynu by mu zajistilo soběstačnost v zásobování na třináct let. Ale český premiér Petr Nečas prohlásil, že v Česku se zatím o zrušení moratoria na metodu hydraulického štěpení, což je metoda, při které se plyn z břidlice těží, neuvažuje, protože nejdřív je prý nutné přijmout potřebnou legislativu.

Z dovozce plynu je USA největším producentem

Těžba břidlicového plynu má v Česku i jednoho vlivného zastánce – Václava Klause. „Ne vládní energetické koncepce, ale trh by měl rozhodnout, která technologie se prosadí a která nikoli. Nástup břidlicového plynu je však impozantní,“ uvedl v předmluvě ke sborníku Centra pro ekonomiku s názvem Břidlicový plyn – energetická revoluce. „USA se staly z dovozce plynu jeho největším světovým producentem. Evropa by mohla těžbou břidlicového plynu snížit závislost na dováženém plynu,“ upozornil bývalý prezident na problematickou závislost řady evropských zemí na ruském plynu. „Nezakázat si a priori přemýšlet o možnostech těžby břidlicového plynu je přínosné ekonomicky, ekologicky i politicky,“ dodal.

Metoda frakování s sebou nese mnoho rizik

Ale břidlicový plyn zdaleka není jen pověstným holubem padajícím rovnou do úst. Existuje sice moderní technologie – takzvané frakování, která je ho schopná ze země získat, ale nese s sebou mnoho rizik. Proto ekologové po celé Evropě bijí na poplach. Bývalý ministr životního prostředí profesor Bedřich Moldán ParlamentníListy.cz upozornil, že v České republice je velmi rozdílná geologická stavba než ve Spojených státech.

„Tady by ložiska nemohla být tak velká,“ krotí nadšení těch, kteří věří v energetický zázrak i u nás. I ředitel Geologického ústavu Akademie věd Václav Cílek uznává, že ačkoliv by Česko mělo nějaké malé omezené množství plynu, je zde řada problémů, které těžbě brání. „Tudy cesta nevede,“ prohlásil. Možná ložiska břidlicového plynu byla vytipována u Karlštejna, Trutnova, Nového Jičína, Zlína, Hodonína, mluví se i o Hradecku a Pardubicku.

Dochází k únikům metanu, nejagresivnějšího plynu na ničení ozónu

A jaké jsou problémy případné těžby? „Největší je ten, že jak průzkum, tak těžba jsou spojeny se značným narušením krajiny, musí se vyvrtat hluboké vrty, přes kilometr do hloubky, v USA jsou to i tři kilometry, a postavit velké věže. Když vidíte fotky ze Spojených států, jsou tam rozsáhlé farmy věží, je jich několik tisíc, krajina je tím úplně zničena. Jenže v USA se těží v oblastech, které nejsou obydleny. U nás, ale ani v celé střední Evropě místo, kde by se to dalo jednoduše udělat, prostě neexistuje,“ vysvětlil Bedřich Moldán. Koncentrace břidlicového plynu pod povrchem je totiž mnohem menší než u konvenčních ložisek plynu, proto tato těžba vyžaduje rozsáhlé plochy a stovky jednotlivých vrtů.

„Navrtáním a frakováním, tedy vtláčením vody s chemikáliemi, se naruší horniny, dochází k únikům metanu, což je jeden z nejagresivnějších plynů z pohledu ničení ozónu,“ ukazuje na další riziko exministr životního prostředí. Proto protesty občanů v místech, kde měl probíhat průzkum, byly velmi silné.

Tolik vody, která se při těžbě spotřebuje, nemáme k dispozici

Ale to není všechno, je třeba vybudovat silnice, plynovodní infrastrukturu, zajistit dostatek vody, který je nutný k těžbě. „Taková kvanta vody, která se při tom spotřebuje, u nás ani nejsou k dispozici,“ dodal ekolog. Těžba se provádí hlubokými vrty do ložiska břidlice, těmi se pak pod vysokým tlakem vhání směs vody, písku, chemikálií, které narušují horninu a uvolněný plyn stoupá vrtem k povrchu, kde je zachycován. Není vyloučeno ani riziko zemětřesení způsobeného těžbou.

„Voda je kontaminována různými chemikáliemi, a když spadne hodně srážek, jako třeba při současných povodních, hrozí znečištění širokého okolí. V Americe je to považováno za velký úspěch, ale i tam to má své problémy. Ta technologie předběhla environmentální úvahy, teprve v poslední době, malinko s křížkem po funuse, se na to vymýšlí přísnější environmentální normy,“ poznamenal profesor Moldán. Proto trvá na tom, že pro nás je těžba břidlicových plynů absolutně nevhodná. „Byl bych nejradši, kdyby se to u nás rozumně zakázalo,“ říká ekolog. Peníze by se podle něj měly soustřeďovat na obnovitelné zdroje, které neprodukují skleníkové plyny jako břidlicový plyn.

Evropě by zásoby plynu soběstačnost nezajistily

Odborníci se shodují, že zásoby břidlicového plynu nejsou v Evropě takové, aby jí zajistily soběstačnost. Podmínky v Evropě jsou odlišné od USA, takže náklady na těžbu by byly nejméně dvojnásobné v porovnání se Spojenými státy. Příkladem je Polsko, kde se předpokládaly jedny z největších zásob tohoto plynu v Evropě. Ale zatím se nezdá, že by se náš severní soused stal evropským Kuvajtem.

Ukázalo se, že zásoby plynu jsou mnohem menší a nacházejí se v mnohem větších hloubkách, než je tomu v USA. A samozřejmě ve větší blízkosti osídlených oblastí, což vyvolává oprávněné obavy z možného znečištění zdrojů pitné vody. Někteří američtí těžaři už od svých záměrů v Polsku odstoupili. Možná by bylo lepší, kdyby Evropa počkala, zda se v budoucnu nepodaří přijít s levnější a šetrnější technologií. Břidlicový plyn nám zatím nikam neuteče.