Profesor Keller a ekonom Kohout. Hovory o bídě a zotročení pokračují

13. 3. 2013 13:57

Názory i upozoňování na možný další vývoj sociologa Jana Kellera nechávají málokoho v klidu. A jak už to tak bývá - jak s ním na jedné straně řada lidí souhlasí, existuje i druhá skupina lidí, která jeho možné prognózy popírá a vyvrací. Právě k tomu došlo poté, co se Jan Keller nedávno vyjádřil pro ParlamentníListy.cz o rizicích české ekonomiky. Sociologovy názory se pokusil vyvrátit ekonom NERVu Pavel Kohut. A tím se konfrontace obou akademiků rozhořela...

Profesor Keller a ekonom Kohout. Hovory o bídě a zotročení pokračují
Foto: Archiv
Popisek: Sociolog Jan Keller

„Jsem velice rozpačitý z reakce elitního ekonoma Pavla Kohouta na mé dvě krátké úvahy, které otiskly ParlamentníListy.cz (jedna z nich byla přímo pro naši redakci, druhá byla zaznamenána v rámci monitoringu z jiných médií). Jsem z toho tak trochu smutný a nestačím se divit, jak u nás elita diskutuje,“ napsal Jan Keller poté, co vyšel článek s názory zmiňovaného ekonoma, který je součástí týmu Národní ekonomická rada vlády (NERV).

ČLÁNEK s názory Jana Kellera ČTĚTE ZDE a ZDE

ČLÁNEK s názory Pavla Kohouta ČTĚTE ZDE

Sociolog, který je také dlouholetým profesorem na ostravské univerzitě, poukázal na to, že Pavel Kohout tvrdí, že si vymýšlí (Keller) a povídá cosi o omezování veřejného sektoru. „Ptal se navíc na to, o jakém radikálním omezování veřejného sektoru se proboha, bavíme?“ cituje Jan Keller ekonoma Kohouta.

Vyvrací se něco, co sociolog neřekl

Vtip je přitom podle něj v tom, že Pavel Kohout vyvrací něco, co neřekl. „Nikde ve zmíněných textech jsem netvrdil, že veřejný sektor je výrazně omezován. Varoval jsem jen před tím, co by se mohlo stát, pokud by k takovému drastickému omezování došlo. Pavel Kohout jistě ví, že právě to mají v programu neoliberálové. Pokud to neuskutečňují, ať to proboha nevyčítá mně, nýbrž jim. Polemizovat s někým tím způsobem, že mu vložíme do úst tvrzení, které neřekl, a pak ho srdnatě usadíme, to se přece nedělá,“ konstatoval Keller ve své reakci.

Jak sám zdůraznil, pro pořádek si dovolil svá slova Pavlu Kohoutovi připomenout. A ta zněla: „K feudalismu může spět taková společnost, ve které je drasticky omezen veřejný sektor.“

„Všichni víme, že veřejný sektor může být neefektivní, plýtvavý, v řadě případů může působit dysfunkčně. Alternativou však není veřejný sektor radikálně omezit, anebo dokonce zrušit. Potom by už zbylo jen poskytování služeb na soukromé bázi,“ vysvětlil Keller s tím, že Pavlu Kohoutovi však vadily i další popsané možné nastávající nepříznivé jevy.

Akademický střet, v jehož centru stojí feudalismus

„Ekonom připouští, že určitý typ feudalismu však vskutku hrozí, protože se občan stává nevolníkem státu. V tomto bodě si osobně myslím, že by každý měl diskutovat o tom, o čem něco ví. Zabývám se totiž problematikou feudalismu od své doktorské práce, vycházím ze studií Maxe Webera a sleduji diskuse o riziku refeudalizace v německé (Ulrich Beck), americké (Claus Offe) i francouzské (Alain Minc) a italské (např. Arlacchi) odborné literatuře. Také jsem se do této debaty zapojil, moji knihu s touto problematikou a s názvem Teorie modernizace vydala po důkladné oponentuře jedna bavorská univerzita. Jelikož Pokud Pavel Kohout tyto diskuse nesleduje, neměl by se proto k feudalismu vyjadřovat. Pokud je naopak sleduje, pak dobře ví, že si nic nevymýšlím. Nevytýkal bych Pavlu Kohoutovi absenci širšího kulturního o historického rozhledu, pokud by se na tento tenký led sám nevydal. Neméně mne zarazil Kohoutův exkurz do problematiky středních vrstev. Nenapsal jsme dvě nebo tři knihy o jejich historickém vývoji, potížích s jejich teoretickým i empirickým vymezením i současných trendech vývoje jejich různých částí, abych se pak od elitního ekonoma dozvěděl, že: lidstvo se odjakživa dělilo na bohaté špičky, méně početné střední třídy a na masu chudých. Zde platí přesně totéž, co v případě jeho povídání o feudalismu,“ uvedl dále v reakci na článek pro ParlamentníListy.cz sociolog.

Podle něj je třeba upozornit i na to, že Pavel Kohout tvrdí, že rozbujelý sociální stát je zdrojem snad všech problémů ekonomiky i společnosti. Že pracovní síla je v důsledku daní a pojištění příliš drahá a spousta lidí marně hledá práci.

I obyčejný dělník mohl dříve mít ženu v domácnosti a uživil celou rodinu

„Řešení vidí v poklesu daňové zátěže na úroveň západoněmeckého sociálního státu ze 60. let. Zde je jeho argumentace hned dvojnásobně lichá. Pokud by chtěl bez vážných následků snížit Němcům daně na úroveň 60. let, muselo by Německo vypadat jako tehdy. Sociální problémy byly minimální. Populace byla oproti dnešku mladší (a tedy méně nemocná), rodiny byly mnohem soudržnější, trh práce dodával plnohodnotná zaměstnání placená tak dobře, že i mnozí dělníci si mohli dovolit  mít manželku v domácnosti a vyživit rodinu za své mzdy. Taková situace  se bude stěží kdy opakovat. Už proto, že práce v Evropě zničené válkou byla spousta a jaksi ji nešlo přesunout do Číny,“ konstatoval Keller.

Počty žadatelů o práci rozšířily ženy. Muži je často nemají již šanci živit

A pokračoval upozorněním na druhou mýlku ekonoma. „Vůbec si nevšimnul, že v průběhu druhé poloviny 20. století se, počínaje právě 70. léty, přesunuje v Německu daňová zátěž z nejbohatších kategorií a velkých firem na zaměstnance. Velice hezky o tom pojednává i s grafy a obrázky Horst Afheldt v knize Ekonomika, která ochuzuje (Wirtschaft die arm macht). Je to jeden z důvodů toho, proč sociální stát strádá na úbytě. Vzápětí klade Pavel Kohout ještě zásadní otázku: Jak to, že po odchodu masy lidí z venkova všichni našli zaměstnání, kam se poděly ty desítky procent zemědělských dělníků, děveček a podomků? I když nejsem ekonom, odpovědi na banální otázky znám. Masa lidí tehdy přešla ze zemědělství do průmyslu, tedy ze sektoru s nižším tempem zvyšování produktivity práce do sektoru s vyšším tempem. Dnes naopak masa lidí přechází z průmyslu (který je delokalizován) do služeb. Jdou tedy opačným směrem - ze sektoru s vyšší produktivitou práce do sektoru s nízkým tempem jejího zvyšování. Zároveň se k žadatelům o práci zapojily ženy, zatímco děvečky, které si vzaly i málo kvalifikovaného dělníka po válce do práce jít nemusely a dávky nepotřebovaly, jak jsem již naznačil,“ shrnul sociolog Jan Keller své vyjádření.

Doplnil ještě, že na věcného oponenta, si bude zřejmě muset ještě nějakou chvíli počkat.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Alena Hechtová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 443 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Nemakačenka a flákači? O ně se stát starat nemá. Lidé od Babiše makají, ale na pěkném bordelu, říká podnikatel a milovník historie z Prčice

13:50 Nemakačenka a flákači? O ně se stát starat nemá. Lidé od Babiše makají, ale na pěkném bordelu, říká podnikatel a milovník historie z Prčice

ČESKÉ HOSPODÁŘSTVÍ Musíme být pyšní a hrdí na to, že jsme Češi, říká podnikatel Petr Kroužil ze Sedl…