Statistická data budí skutečně obavy. Podle právě zveřejněných údajů Českého statistického úřadu vloni v Evropské unii nepracovala ve věku 15 až 64 let více než třetina osob. Katastrofální situace nastává hlavně u mladých lidí po skončení jejich vzdělání. V Itálii nebo Řecku například nepracovali ve věku 25 až 29 let čtyři z deseti. Právě mladí Evropané platí podle odborníků za ekonomickou a finanční krizi a situace se zřejmě v příštích několika letech nezlepší. Ve španělském tisku se pro armádu mladých nezaměstnaných vžilo označení generace „ani ani“, tedy lidé, kteří ani nepracují, ani nestudují.
Na jihu Evropy nepracuje skoro polovina mladých, u nás pětina
Ale problém s nezaměstnaností absolventů škol se nevyhnul ani střední Evropě. Setkalo se s ní Slovensko už v roce 2001, kdy nezaměstnanost mladých do 20 let dosahovala téměř čtyřiceti procent. Později klesla ke dvaceti procentům a v těchto úrovních se pohybuje i dnes, podobná čísla jsou i v České republice.
Ekonomická situace se má ovšem zhoršovat, takže není vyloučeno, že i tato čísla porostou. Projeví se třeba růstem zdravotních problémů – například depresí, vyšším užíváním drog i nárůstem kriminality.
Podle psychiatra Jana Cimického je dopad nezaměstnanosti na mladé lidi, kteří teprve vstupují na trh práce, obrovský. „Je to fenomén, kterým se zabývají psychologové a sociologové řadu desetiletí. Zjistili, že dopad na mladého člověka, který po studiu přichází do života s nábojem a energií a nesežene práci, je daleko horší, než pro pětačtyřicátníka, který o zaměstnání po letech přijde,“ potvrdil ParlamentnímListům.cz. Čím déle je totiž mladý člověk nezaměstnaný, tím těžší pro něj pak bude přivyknout si na každodenní povinnosti. „Když se včas nevytvoří podmíněné reflexy, ráno vstát a vydat se do práce, nějakou dobu tam vydržet, poslouchat příkazy, volný čas si užívat až po práci, snažit se vydělat, aby byl soběstačný, tím hůř si pak bude na práci zvykat, pokud ji sežene,“ tvrdí doktor Cimický.
Někde vyjdou do ulic, u nás utečou na chalupy
Mladí lidé na počátku svého neúspěchu na trhu práce přistupují k revoltě proti společnosti, později si přivyknou na příživnický způsob života, kdy jsou závislí na jiných, a pak mají na zaměstnání nepřiměřené požadavky, nevezmou cokoliv, aby si pak sami vydělávali. A taková situace pak podle doktora Cimického ovlivňuje celé rodiny a projeví se i v celkové náladě ve společnosti.
„Každý národ inklinuje k jiným způsobům chování, ve Francii vyjdou mladí do ulic, zapalují auta, u nás se frustrace neprojeví takovým způsobem, ale třeba agresí na silnicích nebo v diskusích na internetu,“ konstatuje psychiatr. Lidé na stres reagují útokem, nebo útěkem. „Pro naši mentalitu je typičtější forma útěku, lidé přestanou číst noviny, poslouchat zprávy, začnou se chovat jako v minulém režimu, zůstanou zalezlí doma nebo o víkendu pojedou na chalupy a budou tam pěstovat kytičky, budou předstírat, že se jich to netýká,“ soudí Jan Cimický s tím, že dnešní populace není připravena, aby vycházela do ulic, demonstrovala a stávkovala. Spíš se prý bude atomizovat, rozdělovat na společenské třídy a vrstvy. „Nejsou tu nějaké výrazné osobnosti, které by dokázaly většinu společnosti strhnout,“ míní. Česká mentalita, kdy se navenek nespokojenost příliš neprojevuje, politikům nesmírně vyhovuje. „Mají pocit, že se nic neděje, nebo že to do pár dnů vyšumí. A to vede k tomu, že lidé začínají politikou a politiky pohrdat a začínají je nenávidět,“ říká odborník.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
