„Je třeba nového, systémového myšlení - a to urgentně,“ konstatuje Milan Zelený. Osobně ho mrzí to, že všechny úžasné vize J. A. Komenského, Baťů i bratrů Čapků se sice naplňují celosvětově, ale nikoli v zemi jejich původu. Tedy u nás.

I proto ve svém aktuálním blogu nastínil hned několik příkladů změn, které by se měly co nejdříve začít aplikovat. Rozdělil je i tematicky. A jelikož je zpracovaný text určený médiím, začal právě jimi.

„Média procházejí zásadní transformací, ztrácejí své tradiční trhy a stávají se snadnou kořistí státního i obchodního vlivu. V nesvaté alianci se státem nebo byznysem pak nemohou plnit svoji skutečnou společenskou roli a stávají se nástroji propagandy. Mediální propaganda je dnes hlavním nástrojem vedení moderní teroristické války. Přijetí propagace (jakkoliv kamuflované) stranicko-politických, ideologických, nacionálních, náboženských nebo finančních zájmů ve spojení s digitálními technologiemi představuje ‚poslední zvonění‘ pro tradiční mediální formy,“ uvádí dál profesor z Fordhamovy univerzity v New Yorku.

Vysvětlovat, ne jen informovat

Jak dodává, dnes již nestačí prostý přenos informací, zpráv a reportáží. Mnohá média na to proto reagují zahalením zpráv a informací do ponurého formátu jakési zábavy či show. Hlasatelé a komentátoři si stále častěji povídají s jinými hlasateli a komentátory - vystačí si sami sobě. Zákazník se na to má pasivně dívat, nebo poslušně komentovat přes jejich Facebook nebo Twitter. Tudy cesta nevede. Vytrácí se rozbor, pochopení, vysvětlení, kontext a odborné posouzení stále složitějšího světa.

„Digitální média se musí posunout z prostých informací na potřebné znalosti. Ne tedy informovat popisem akce, ale vysvětlovat a komunikovat za účelem vyvolání akce odpovídající danému kontextu. Bez široce vzdělaných odborníků to nepůjde. V USA tomu říkáme ‚Explanation, not Information‘ – tedy ‚Vysvětlovat, ne jen informovat‘. Lidem nestačí vědět, CO se děje. Informací je dostatek, díky internetu a společenským sítím, ale PROČ se to děje. Jestliže lidé vědí, co se děje, ale nevědí proč – pak je nacházíme v ulicích, skutečných nebo virtuálních. Role nového, autonomního média je v tomto směru žádoucí a nezastupitelná. Nálepky svobodný nebo nezávislý již nepostačí - jsou samozřejmé a nepotřebné. Důležitá je totiž hlavně akce, ne její popis,“ usuzuje Milan Zelený.

Další jeho črta toho, co se dál musí začít rychle měnit, se týká státu.

Globálně státy selhávají jako instituce

Podle Zeleného stát (a nejen ten náš) dnes selhává celosvětově, jako instituce. Stává se konzervativní, neprogresivní a brzdící silou ve společnosti, kterou zatěžuje centralismem, partajnictvím, byrokracií, nedostatkem kvalifikace a přemírou ideologické náplavy. „Moderní stát má potíže se svým základním posláním - ochranou občana. Byrokratický stát selhává svojí rostoucí pomalostí, nákladností, ideologickou stranickou blokací a nedostatečným chápáním světa a jeho trendů. Jakoby se hroutil pod šířkou, hloubkou a tíhou paralelních nároků a očekávání. Uchyluje se tudíž k manipulaci, propagandě a demagogii, případně k umělé oslavě hlasatele,“ vyjmenovává fenomény doby světově uznávaný ekonom.

Nelze stále lhát, že je po krizi

Je si dobře vědomý toho, že kompletní výčet specifických příkladů nedostatečné ochrany občana by byl velmi rozsáhlý. Ovšem je důležité připomenout například to, že stát dnes neumí zabránit válce, ale ani válku vést.

„Vzpomeňme na zbytečné a neplodné krveprolití na Ukrajině, koaliční boj proti teroristům ISIS, selhání Sýrie, Iráku i Libye, ostudné chování Turecka (proč je v NATO?), zjevné podceňování šíření viru eboly, neschopnost snížit korupci, omezit manipulaci, obelhávání a zneužívání nejslabších občanů, zprůhlednit dodavatelské řetězce nebo poskytnout naději a zaměstnání mladým. Nelze neustále lhát, že je po krizi, když tato se teprve rozjíždí a přerůstá v transformaci, s pomocí používání primitivních, nevhodných a radikálně protitržních nástrojů státních intervencí. Zatímco regulace - tedy ochrana zákazníka a spotřebitele - je chabá, státní intervence - ochrana politických zájmů bankrotářů, velkobyznysu a velkobank - největších spojenců státu - narůstá,“ varuje Zelený ve svém komentáři, který poskytl ParlamentnímListům.cz.

Mimo jiné se v něm však věnuje též například nedávným komunálním volbám.

Praha se probírá z ošklivé noční politické můry?

Podle Milana Zeleného (a nejen podle něj) mají prý hlavně komunální volby význam, poněvadž veškerá politika je lokální. (USA: All politics is local.) Vedle toho je však třeba připomenout, že jsou ovšem i jiné volby, a v nich jde o stranictví a ideologii - jako např. do Senátu. Těch se ovšem účastní jen málokdo. (Nejméně voličů v historii České republiky, pouhých 16,69 %, přišlo k druhému kolu voleb do Senátu.)

„Nezávislí a místní kandidáti získali 32 779 mandátů. Nejúspěšnější strana KDU-ČSL získala 3792 atp., až na chvostu ODS 2 214, ANO 1 600 a TOP 09 jen 726. Tři poslední strany jsou bez Prahy výrazně chimérické a potravou pro trapné koalice. Praha jde proti proudu přímé a nezávislé demokracie již historicky. Jak dlouho jen Praha držela u moci ODS, pak zase TOP 09 a nakonec i ANO? A vždy proti proudu, proti trendům, proti přímé demokracii, proti všem?“ ptá se Zelený.

 Podle něj se i Praha nyní již pomalu probírá ze své politické noční můry – ta přiletěla poté, co volební účast v hlavním městě ČR byla necelých 38 procent.

Celé znění jeho komentáře ČTĚTE ZDE.

„Takže, vítězná strana ANO získala v Praze necelých 6 procent z oprávněných voličů. Oficiální výsledek ANO (22 procent) ale odráží tedy jen hlasy skalních stranických voličů, kteří snad přímou demokracii nikdy nepochopí. Půjde-li to s účastí ve volbách takhle dál, budou v ČR volit jen důchodci jiné důchodce. Již nyní lze očekávat výkřiky stranického idiotismu, jako že by v ČR měla být volební účast povinná, nebo v pracovní době, nebo i jinak placená. To ostatně mnozí ještě pamatují ze svého mládí… Držet vítězný mandát 6 procent voličů vyžaduje ovšem silné nervy, hroší kůži, hluboké kapsy a podporu EU; o morálce či stavovské hrdosti ani nemluvě. Dnešní politika přitom ale musí definičně přitahovat lidi s výrazně nepolitickými zájmy,“ konstatoval dál Zelený. Zda tomu tak podle něj je, neodpověděl, ale částečné vysvětlení nabídl dál ve svém textu.

Alespoň na místní úrovni si lidé převlékače kabátů (a stran) pamatují

„Ani vítězní nestraníci však nemají vyhráno. Stranické ‚hvězdy‘, tak jako ty fotbalové, začínají vystupovat, přestupovat, vstupovat a přistupovat k hlubším korytům – a často i do módního roucha nezávislých. Je štěstí, že na místní úrovni si lidé více pamatují a politiky v převlečnících si včas odfiltrují sami. Je nadmíru smutné, že se dnes v ČR musí nezávislým nestraníkem člověk prohlásit. To Tomáš Baťa nemusel. Starostou Zlína byl zvolen čtyřikrát za sebou - nikoho tam ani nenapadlo volit nějakou stranu - a výsledky baťovské lokální politiky jsou viditelné dodnes – i když už spíš jen jako atrapy. Prosperita národa se ale přece skládá z dobře řízených Zlínů. Ne z dobře namazaných centrálních stran a jejich ministerstev. Je to tak těžké pochopit?“ uvedl profesor ekonomie.

A připomněl fakt, že základním právem demokracie je NEVOLIT. Volba menšího zla je totiž již jen vnucená omezenou kandidátkou, tj. nedemokratická. „I proto jsou studenti Hongkongu v ulicích. Menší zlo se totiž prostým aktem volby – a to vždy – transformuje ve zlo velké. Volit má smysl jen tehdy, jestli volíte své kandidáty, které znáte a kteří vám jsou přímo zodpovědní. Volit kandidáty předhozené politickými stranami představuje rezignaci na demokracii a zvýšení závislosti na mezičláncích mezi voličem a voleným. Neúčast v centrálních volbách je volbou nejzávažnější: Je vždy protestem nebo rezignací na stranickou mašinérii. Nikdy není souhlasem. Veškerá politika je, vždy byla a vždy bude, lokální. Vše ostatní je prostě kšeft,“ uzavřel Milan Zelený.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.